Ale nebylo už zasvěcení učiněno? (2009)
Za posledních 70 let
alespoň tři papežové při různých příležitostech uskutečnili zasvěcení světa,
jehož je Rusko samozřejmě součástí, Neposkvrněnému srdci Panny Marie. Nedá se
to počítat jako dostatečná odpověď na žádost Naší Paní o zasvěcení Ruska?
Zatímco Vatikán říká
„ano“ a mnozí spekulují, zda ano či ne, nejpoučnějšími zdroji jsou sestra Lucie
– fátimská vizionářka, která žila v době všech těchto papežů – a papeži
samotní.
Od prvního zasvěcení
světa Piem XII. v roce 1942, přes nejposlednější snahu Jana Pavla
v roce 1984, až po rok 1989, sama sestra Lucie vždy prohlašovala, že se
zasvěcení nepočítá, protože Rusko musí být zřetelně jmenováno (a také proto, že
se toho musí účastnit biskupové).
V roce 1936 řekla
svému zpovědníkovi, že se sama ptala Pána Ježíše během jednoho důvěrného hovoru
s Ním, proč neobrátí Rusko bez toho, že by Svatý Otec provedl ono
zasvěcení, a že On ji odpověděl:
„Protože chci, aby celá
Moje Církev uznala zasvěcení jako vítězství Neposkvrněného srdce Mariina tak,
aby to později rozšířilo jeho uctívání, a aby uctívání tohoto Neposkvrněného
srdce bylo postaveno vedle uctívání Mého Svatého srdce.“
Když se jí salesián P.
Umberto Pasquale, který ji dobře znal, v roce 1982 zeptal, jestli
s ní Naše Paní hovořila o zasvěcení světa Jejímu Neposkvrněnému srdci,
sestra Lucie odpověděla: „Ne, Otče Umberto! Nikdy!“, a zopakovala, že Její
žádost se týkala pouze Ruska. Řím nebyl spokojený s komentáři sestry
Lucie. Dokonce i v době Pia XII. dával Vatikán najevo, že by bylo
šťastnější, aby sestra Lucie zachovávala více mlčení o tomto tématu, a aby
zachovávala mlčení i v případě, kdy se lidé budou domnívat, že fátimské
zasvěcení bylo účinně vykonáno zasvěceními světa v roce 1942 a 1954. Ale
přesto měla povoleno promlouvat, což celkem veřejně činila, ohledně zasvěcení,
ohledně třetího tajemství, u nějž se očekávalo zveřejnění v roce 1960, a
ohledně jiných fátimských záležitostí.
Ale v roce 1960 za
papeže Jana XXIII. Vatikán oznámil, že třetí tajemství nebude zveřejněno nyní a
možná nebude zveřejněno nikdy.
Mezitím sestra Lucie,
v poslušnosti k příkazu z Říma, přestala veřejně mluvit o
Fátimě. Také jí bránili přijímat většinu návštěvníků, ačkoliv
v rozhovorech s kněžími a v privátní korespondenci trvala na
tom, že zasvěcení Ruska zůstává nesplněným – a naléhavým – úkolem.
V červenci 1989 se
udála dramatická změna. Kněz blízký sestře Lucii oznámil ve Fátimě, že obdržela
pokyn z nejmenovaných zdrojů ve Vatikánu, že musí uznat, že obřad
z roku 1984 splnil zasvěcení Ruska.
Po tom se sklonila před
poslušností, a buď mlčela, nebo naznačovala, že Bůh je spokojený se zasvěcením
z roku 1984.
Tím se zdálo, že Lucie
učinila obrat o 180 stupňů oproti postoji, který zastávala po více než půl
století. Dokonce i svědci třetí strany, kteří v minulosti citovali sestru
Lucii, vzali zpět svá svědectví. Zatímco některé dopisy napsané na psacím
stroji sestrou Lucií, které předkládaly nový postoj, byly odpůrci odsouzeny
jako podvrhy, ona se zřetelně „přizpůsobila“ a tak to zůstalo po zbývajících 16
let jejího života. Poslušně se zdržela odporu k oficiální linii a snažila
se to, jak nejlépe uměla, uvést do souladu se svým vlastním chápáním.
Kardinál Tarcisio
Bertone řekl, že s ní dlouze hovořil v roce 2001 a během tohoto
hovoru mu řekla, že „zasvěcení požadované Pannou Marií bylo učiněno v roce
1984 a bylo v nebi přijato.“
Zatímco první část té
věty není možné uvést plně do souladu s tím, jak dlouhodobě trvala na tom,
že Rusko musí být jmenováno, druhá část, že to „bylo v nebi přijato“, je
zcela protikladná k postoji, který sestra Lucie celou dobu zaujímala – že
Bůh a Požehnaná Matka vítají dokonce i nedostatečné pokusy vyhovět Jejím
přáním, přestože nenaplní Její požadavky a nepřinesou tak slíbený prospěch.
Sestra Lucie například
trvala na tom, že Piem XII. učiněné zasvěcení světa v roce 1942 pomohlo
ukončit druhou světovou válku, stejně jako mnozí dnes uznávají, že zasvěcení
učiněné Janem Pavlem II. v roce 1984 napomohlo ke zhroucení sovětského komunismu.
Jakkoliv skvělá ta zasvěcení jsou, přesto nejsou zasvěcením Ruska. Ani
nenastalo období míru přislíbené Naší Paní pro případ, že by Svatý Otec
zasvětil Rusko, jak Ona žádala. Možná by se celý svět, dokonce i „fátimští
vizionáři“, vzdal od té chvíle toho, aby dále pohlížel na Mariin scénář jako na
3 části – zasvěcení Ruska, obrácení Ruska, období světového míru – pokud by se
ovšem nezdálo, že sami papežové, zvláště Pius XII. a Jan Pavel II., naléhavě
netouží po naplnění onoho scénáře, i když se nejsou schopni přimět učinit
potřebné kroky, aby se tak stalo.
Pokud by bylo zasvěcení
jasně učiněno správně napoprvé, proč se o něj oba pokoušeli znova a znova,
alespoň třikrát každý? Proč papež Jan Pavel II., ani ne týden po zasvěcení
v roce 1982, vysvětlil neúspěch toho, že při něm nezmínil Rusko, slovy –
citovanými v L´Osservatore Romano – že „se pokusil učinit vše, co
bylo možné, za daných okolností“? Proč se o dva roky později cítil nucen
přidat, doplňující formulí z roku 1984, zvláštní modlitbu, která nebyla
v textu – „Osviť zvláště ty lidi, jejichž konsekrace a svěření Tobě samé
se od nás očekávají“ – stejně jako Pius XII. zařadil skrytou narážku na
jmenovitě nezmíněné Rusko v zasvěcení světu, které učinil v roce
1942? Proč Jan Pavel II. cítil, že ještě musí provést další zasvěcení
v roce 2000, přestože Vatikán od roku 1989 trval na tom, že dokonce i
sestra Lucie musí souhlasit, že zasvěcení z roku 1984 bylo vším potřebným?
Proč oba tito papežové opakovaně posílali vysoce postavené vyslance, aby se
sestry Lucie zeptali, co přesně Naše Paní žádala, a proč se Jan Pavel II.
opakovaně ptal svých blízkých poradců, po prvním i druhém jím učiněném
zasvěcení světa, zda si myslí, že to, co učinil, vyhovělo podmínkám Panny Marie
na zasvěcení Ruska?
Zřetelně cítili, že je
potřeba víc. Přáli si vyhovět, ale cítili, že nemohou. Pokusili se udělat
tolik, kolik pravděpodobně mohli bez jmenovité zmínky o Rusku – oné neviditelné
hranice, kterou se neodvážili překročit.
Překlad: D. Grof
