Kněžské bratrstvo sv. Petra – Společenství kompromisu
Br. Anthony, T.O.S.F.
Už nějaký čas jsem chtěl
napsat o Kněžském bratrstvu sv. Petra (FSSP). Proč? Protože je tato
skupina v jistém ohledu nebezpečnější než „nepříjemně vlezlý“ Novus Ordo
establishment. Jak? Tím, že se prezentuje jako katolická se vší parádou, ale
zároveň je součástí stejného Novus Ordo establishmentu. Je to vlk v rouše
beránčím. FSSP bylo původně založeno v roce 1988 na onom teologicky a
kanonicky chybném dokumentu zvaném „Ecclesia Dei Afflicta“. Přiznejme si to,
lidi. FSSP bylo založeno, aby odlákalo tradicionalisty z Kněžského
bratrstva sv. Pia X., s cílem případně je vtáhnout do Novus Ordo
establishmentu. Nikdy se nezamýšlelo, že má /FSSP/ přetrvat. Všimněte si,
prosím, že toto je kritika instituce a ne útok na jednotlivé kněze
Bratrstva sv. Petra, nebo na ty, kteří od nich dostávají svátosti. Možná
někteří, kdo nechápou rozdíl, budou mít potřebu si přečíst můj předešlý
příspěvek s názvem Judge Not Lest Ye Be Judged (Nesuď, abys nebyl
souzen).
Co následuje je úplná
odpověď na otázku č. 13 z rubriky SSPX Nejčastěji kladené dotazy: Co si
máme myslet o Bratrstvu sv. Petra? Pomyslel jsem si, proč bych měl trávit
čas psaním o slabostech Bratrstva sv. Petra, když SSPX už odvedlo tak dobrou
práci!
Od zavedení nového
posvátného ritu nedovolil Řím žádnému společenství nebo kongregaci výlučné
používání starého ritu. Pak 30. června 1988 arcibiskup Lefèbvre vysvětil čtyři
biskupy, aby zajistil přežití tradičního kněžství a svátostí, a zvláště
tradiční latinské mše. Náhle, během dvou dnů, papež Jan Pavel II. uznal
(Ecclesia Dei Afflicta, 2. července 1988) „oprávněné touhy“ (po těchto věcech)
těch, kdo nepodporují postoj arcibiskupa Lefèbvrea a nabídl jim dát to, co vždy
odmítal, arcibiskupa. Asi tucet kněží Bratrstva sv. Pia X. akceptoval tuto
„dobrou vůli“ a odtrhnul se, aby založil Bratrstvo sv. Petra.
Bratrstvo sv. Petra je
z následujících důvodů založeno na více než pochybných principech:
I. Přijímá, že koncilová
Církev má moc:
• Odejmout mši všech
časů (protože Novus Ordo Missae není její jinou formou),
• garantovat ji jen těm,
kdo přijmou novou orientaci (v životě, víře, struktuře) téže koncilové Církve,
• prohlásit za
nekatolíka ty, kdo toto popírají slovem nebo činem (Interpretace slov „Každý by
si měl být vědom, že formální přilnutí ke schizmatu /arcibiskupa Lefébvrea/ je
vážnou urážkou Boha a znamená trest exkomunikace. „Ecclesia Dei Afflicta“) a,
• prohlásit se za jistým
způsobem ve spojení s kýmkoliv, kdo si říká „křesťan“ a přesto prohlásit, že
není v jednotě s těmi katolíky, jejichž jediný zločin je to, že chtějí zůstat
katoličtí (Vatikán II, např. Lumen Gentium, §15; Unitatis Redintegratio §3).
II. V praxi jsou kněží
Bratrstva sv. Petra, mající oporu v Novus Ordo biskupovi ochotnému povolit
tradiční ritus a ochotnému vysvětit jejich kandidáty, přinuceni opustit boj
proti novému náboženství, které se zavádí:
• Odmítají Novus Ordo
Missae jen proto, že to není jejich „spiritualita“ a požadují tradiční
latinskou mši jen silou svého „charismatu“ přiznaného jim papežem,
• snaží se získat si
přízeň místních biskupů chválou posledních známek katolického ducha a mlčením
ohledně jejich modernistických úchylek (pokud nejde o otázku diecéze, kde
nemají žádnou naději se etablovat), i když je tím povzbuzují na jejich špatné
cestě, a
• všimněte si například
bezvýhradného přijetí (nového) Katechismu katolické Církve ze strany Bratrstva
sv. Petra, přijetí Novus Ordo profesorů v seminářích a všeobecné přijetí
ortodoxie Druhého vatikánského koncilu.
Proto jsou to konciloví
katolíci a nikoliv tradiční katolíci.
Protože je tomu tak,
navštěvovat jejich mše je:
• Přijímání kompromisu
na němž jsou založeni,
• přijímání směru,
kterým se ubírá koncilová Církev, a následné zničení katolické víry a praxe, a
• zvláště přijímání
legitimnosti a věroučné neporušenosti Novus Ordo Missae a Druhého vatikánského
koncilu.
Proto by katolík neměl
navštěvovat jejich mše.
Ať Bůh dále žehná
Bratrstvu sv. Pia X. při ochraně katolické víry celé a neporušené.
Ať vám všem Bůh žehná.
Překlad: D. Grof
