Utrpení otce Bardeaua
Elaine Marie Jordan
Tento příběh hrdinství Otce Bardeaua podává malou
představu o skutečné nenávisti Francouzské revoluce ke katolickému náboženství.
Pod krásným voláním po volnosti, rovnosti a bratrství doutnala touha zničit
dokonalý a hierarchický řád ustanovený v křesťanství katolickou Církví.
Odtud pochází nenávist k našemu svatému náboženství.
Otec Bardeau byl jedním z těch, kdo následovali
oddíly Šuanů, francouzských roajalistů, zvláště v Bretani, kteří bojovali
proti revoluci. Své jméno si dali podle přezdívky jednoho ze svých
bretaňských vůdců, Jeana Cottereaua, který byl zvyklý varovat své druhy
v nebezpečí napodobováním chouana (sovy). Byli to muži z Vendée a
Bretaně, kteří nejsilněji vzdorovali revolucionářům. Rolníci těchto regionů
povstali, aby bojovali za Církev a katolickou monarchii.
Během Hrůzovlády, kdy měly revoluční oddíly vstoupit
do města, všechno obyvatelstvo uprchlo, aby se zachránilo před vražděním,
protože rozkaz z Paříže byl rezolutní: „Zabijte je do posledního muže,
ženy, dítěte. To je vaše povinnost.“
Odznaky kontrarevolucionářů. Nahoře znak se Srdcem
Ježíšovým a slovy Bůh a Král.
Dole chouan (sova) se slovy „Ať žije náboženství!“ a „Ať žije král!“.
Dole chouan (sova) se slovy „Ať žije náboženství!“ a „Ať žije král!“.
Bylo to v této strašlivé době, když jednoho
časného rána Otec sloužil mši pro asi 50 mužů, žen a dětí v opuštěné
stodole na venkově. Jistí si, že jsou dobře chránění, byli všichni zabraní do
modlitby. Protože všichni plánovali jít k přijímání, bylo zde velké množství
posvěcených Hostií.
Přijímání právě začalo, když přišlo „překvapení“. Za
vysokým oknem čekali v záloze revolucionáři. Předtím překvapili a zajali
stráže, které byly ztuhlé ranním chladem, a obklíčili usedlost, když využili
chvalozpěvů, které přehlušily zvuk jejich postupu. Revolucionáři plánovali
střílet na skupinu při mši během přijímání, když budou Bretoňci nejvíce
usebraní a nejméně připravení na útok.
Kněz uslyšel hluk, který ho donutil zvednout oči.
Přesně nad střešním oknem nade dveřmi, které bylo vyplněno senem, se něco
hýbalo. Seno spadlo a objevila se dlouhá hlaveň pušky. Nebyl čas ani zavolat
„Do zbraně!“. Vraždění začalo.
Bylo to nejotřesnější úplné vyvraždění, takové, ke
kterému si revolucionáři později sami gratulovali. Nikdo neuniknul
s výjimkou Otce Bardeaua.
Poté, co vystříleli do místnosti mnoho salv, až se
vzduch naplnil kouřem a oslepil farníky, donutili revolucionáři přeživší
vypochodovat jednoho po druhém a venku je nemilosrdně popravili. Kněze si
nechali nakonec.
Otec Bardeau se pokusil sníst Hostie, které zbyly
v kalichu, ale dva muži ho popadli a pevně ho drželi. Jeden z nich
vzal ciborium a se smíchem jej vysypal do prasečího chlívku vedle stodoly, na
špinavou zem do bláta, syrovátky a výkalů.
„Jestli si přeješ sníst své dobré bohy, běž a vezmi si
je,“ řekli vojáci, smáli se a dělali si z něho legraci.
Klečící před stráží se Otec Bardeau natáhnul pro
Hostii. Úder šavlí mu useknul dva prsty, které zůstaly na ohrazení. Natáhnul
druhou ruku. Šavle mu přesekla dlaň. Vojáci se bouřlivě zasmáli.
Otec sevřel ruce za zády, aby zastavil proud krve,
který se mu řinul z obou rukou. Pak se na kolenou naklonil a pokusil se
rty zachytit svaté bílé Hostie plovoucí ve špíně.
Nenávist se projevuje na této bustě symbolizující La
Marseillasu, francouzskou revoluční hymnu.
To bylo na stráže moc a napadli toho svatého muže.
Někteří ho bili pažbami svých pušek, jiní svými těžkými vojenskými botami.
Nakonec mu zabořili hlavu do bláta a nechali ho umírat.
„Choval jsem se jako bych byl mrtvý,“ přiznal později
a trochu se styděl za ten podvod. „Nechali mě tam v blátě...“
Když osaměl, strčil pahýly svých rukou do hnilobných
hlubin špinavého bláta, aby neztrácel krev a sílu.
Muži z Vendée ho našli o hodinu později, jak
olizuje špinavé bláto, aby sebral Hostie, a hlavou se snažil od nich odrážet
prasata.
Otec byl houževnatý a přežil to utrpení. Ve své úžasné
zarputilosti stojí jako symbol francouzské kontrarevoluce.
Podle popisu Jeana de la Varenne v HomeD´Ars.
Zdroj:Tradition in Action
Překlad: D.
Grof
