Naše Paní Dobrého pořízení
Prorocká
zjevení učiněná Ctihodné Matce Marianě de JesusTorres
Tento článek se zakládá na výňatcích z rukopisu
z 18. století s názvem Obdivuhodný život Matky Mariany de
JesusTorres, sepsaného převorem Manuelem de SouzouPereirou, františkánským
provinciálem v Quitu v Ekvádoru a vedoucím kláštera, který Matka
Mariana založila. Tento rukopis byl sepsán sto let po její smrti. Matka Mariana
je tajemně spojena s naší dobou vizemi, které jí Naše Paní před 350 lety
ukázala o 20. století. Toto zjevení bylo Církví schváleno a Matka Mariana
byla prohlášena za ctihodnou, což je první krok k jejímu svatořečení.
16. ledna 1635 Matka Mariana obklopená svou komunitou
a svými františkánskými zpovědníky učinila slavnostní vyznání víry, a pak
požádala, jako o poslední službu, aby mohla umřít na zemi, v napodobení
svého serafínského Otce sv. Františka. Poté, co obdržela Svaté přijímání a
svátost posledního pomazání, předpověděla přesnou hodinu své smrti na 15 hodin.
Těsně před smrtí přečetla svou poslední vůli, dojemné svědectví, které dalo
jejím sestrám nedocenitelné rady ohledně náboženského života spolu s mnoha
proroctvími týkajícími se řádu. Na jeho konci se obrátila na kněze: „Mí
otcové a sestry, přišel pro mě čas odejít, odporučujte mou duši Bohu vhodnými
modlitbami. Děkuji vám za vše. Snažně vás prosím, mějte vždy tento klášter a
vaše sestry v péči. Umírám, jako jsem se narodila, radostně a smířeně
v náručí mé matky, serafínského řádu.“ Po lících jí skanuly dvě slzy,
vzdychla si a s andělským úsměvem ona požehnaná duše opustila své tělo.
Po smrti její tělo neztuhlo, její pleť zůstala růžová
a okouzlující úsměv na její tváři vytvářel dojem, že je živá. Hned poté se
slepé dívce vrátil zrak, když se jejích očí dotkla květina, která byla
v koruně, jíž měla Matka Mariana na hlavě.
V roce 1906, když se klášter přebudovával, byla
po 300 letech otevřena její hrobka. Tělo Matky Mariany de Jesus bylo nalezeno
celé a neporušené, úplné s hábitem a nástroji pokání (důtky, cilicium –
pozn. překl.), které s ní byly vloženy do hrobky. Z jejího celého
těla se linula nádherná vůně lilií. Tak Bůh zachovává některé ze svých světců,
kteří praktikovali hrdinskou mravnost a zachovávali svatou čistotu ve svém
pozemském životě.
Matka Mariana měla dar rozlišování duchů, který Náš
drahý Pán dává tak často zakladatelům náboženských řádů. Protože mohla číst
v srdcích svých dcer, mohla je utěšit a říct jim, jak pokročit
v duchovním životě a vysvětlit jim, jak je důležité v řádu odumřít
sama sobě kvůli praktikování opravdové mravnosti. Opakovaně je varovala, aby
strážily obvyklý život kláštera a byly poslušné řádu. Když jsou modlitba a život
komunity neuspokojivé, říkala, vše trpí nedostatkem, protože člen řádu bez
modlitby je jako voják v boji beze zbraní. Říkala jim, aby byly trpělivé
v nemoci, protože nemoci jsou nejlepší a nejchvályhodnější pokání, která
léčí duše z klamných představ, marnivosti a pýchy. Zvláště varovala své
dcery, aby se chránily od „zlořečených lidských ohledů, které nutí
člověka ptát se: ´Co tomu druzí řeknou?´“ Místo toho jim radila, aby vedly svůj
život v klášteře podle pravidel evangelia a spočívaly pevně na základech
pokory.
Podívejme se na některá zjevení, která požehnaná Matka
Mariana obdržela od Našeho Pána a Naší Paní.
Pokyny a doporučení
Naše Paní: „Ach,
kéž by jen lidé a členové řádů věděli, jaké je nebe, a jaké to je sdílet Boha,
Jak odlišně by žili, nelitovali by žádné oběti, aby dosáhli plnosti sdílení!
Ale někteří jsou oslněni falešným kouzlem poct a lidské důležitosti, zatímco
druzí jsou zaslepeni sebeláskou a neuvědomují si, že upadají do vlažnosti, toho
nesmírného zla, které v náboženských řádech ničí jejich zápal, pokoru,
vlastní zájmy a neustálé praktikování náboženských ctností a bratrské lásky a
oné dětské prostoty, která činí duše tak milými mému Božskému Synovi a mě,
jejich Matce.“
„Pamatuj na slova královského Proroka: ´Jak úžasná
jsou díla Pána!´ Buď přesvědčena o této pravdě, uč a vštěpuj svým dcerám,
žijícím i těm, které přijdou, že mají milovat své Boží povolání. Vyjev jim ono
skvělé místo, které Bůh a já schraňujeme pro ty, kteří Nám patří, našim
dědicům.“
„Běda světu, který by postrádal kláštery a konventy!
Lidé nechápou jejich důležitost, protože kdyby ji chápali, udělali by vše, co
je v jejich silách, aby je rozmnožili, protože v nich lze nalézt
nápravu za všechno fyzické a morální zlo... Nikdo na zemi nemá povědomí o tom,
odkud přijde spása duší, obrácení velkých hříšníků, ukončení velkých pohrom,
plodnost země, konec zhoubných ran a válek a soulad mezi národy. To vše
nastává kvůli modlitbám, které vycházejí z klášterů a konventů.“
„Ach, kdyby jen smrtelníci chápali, jak by si měli
cenit času, který jim byl dán, a využili by každé chvilky svých životů, jak
odlišný by byl svět! A značné množství duší by neupadlo do věčného zatracení! Ale
toto opovrhování je základní příčinou jejich pádu!“
Naše Paní
zdůraznila důležitost svátosti pokání a důležitost role kněží: „Pochopte a
uvažte velkolepost této obnovující a životadárné svátosti pokání, tak
zapomenuté a dokonce opovrhované nevděčnými lidmi, kteří si ve svém pošetilém
bláznovství neuvědomují, že je to jediný jistý prostředek spásy poté, co člověk
ztratil svou křestní nevinnost. Co je nejvážnější je to, že dokonce ti, kdo
mají svědčit o Mém Nejsvětějším Synu, tomu nepřikládají význam, který by měli,
a nazírají s chladnou lhostejností tento cenný a drahý poklad, který
dostali do rukou k obnově duší vykoupených Krví Vykupitele. Existují ti,
kteří chápou ušní zpověď jako ztrátu času a zbytečnou věc. Ach, běda! Kdyby
kněží mohli přímo vidět to, co nyní ty nazíráš, a byli osvíceni Světlem,
které nyní osvěcuje tebe, pak by uznali tento dar!..“
Náš Pán: „Neboť ve všech dobách potřebuji statečné
duše, aby zachraňovaly Mou Církev a vyhýbavý svět.“ Náš Pán také učinil, že
Matka Mariana chápala jasněji než kdy předtím, že úcta k utrpení Krista,
ke Svátosti oltářní a k Naší Paní představuje oporu a pilíř
náboženských komunit.
„Vězte také, že Boží spravedlnost dává průchod
strašným trestům na celých národech, nejen za hříchy lidu, ale také za hříchy
kněží a náboženských osob. Protože posledně zmínění jsou povoláni, dokonalostí
svého stavu, aby byli solí země, pány pravdy a rozptylovači Božího hněvu.
Zbloudí-li od svého Božího poslání, degradují se takovým způsobem, že před
očima Božíma uspišují strádání trestů...“
(Během 41 let duchovní služby sv. Jeana Vianney v Arasu ve Francii
nikdy nevznikla žádná škoda bouřemi.)
On také ujistil Matku Marianu, že je velmi potěšen
těmi dušemi, které na sebe berou úžasný úkol trpět za posvěcování duchovenstva
svými modlitbami, oběťmi a pokáními, a slíbil takovým duším zvláštní slávu
v nebi.
Nevděk a zrada náboženských duší, tak drahých Jeho
Srdci, Ho nutí „nechat Mou spravedlnost dopadnout na Mé milované kláštery -
a dokonce na města – když ti, kdo jsou Mi tak blízcí, kdo patří Mně, odmítají
Mého ducha, zanechávají Mě samotného ve svatostáncích, zřídkakdy si vzpomenou,
že Já zde žiji z lásky k nim, dokonce víc než pro zbytek věřících.“
Nerozumná přijetí /do kláštera/ a vnitřní zneužití povolovaná představenými
jsou zkázou komunit. „Takové komunity se mohou udržet – dokud existují – za
cenu mnoha pokání, pokoření a denní a pevnou praxí těch členů náboženského
řádu, kteří jsou dobří. Běda těm zkaženým členům ve chvílích neštěstí! Plač pro
ně, milovaná manželko, a úpěnlivě pros, aby byla doba takového utrpení
ukrácena.“ Varoval jí, že trest bude vážný pro tyto členy duchovních řádů,
kteří promarní ony milosti svou pýchou a ješitností, aby si zajistili mocné
posty a postavení, a /že/ On zvláště odsoudí vlažné členy řádů.
Matka Mariana viděla, že největšími vnitřními muky
Svatého srdce byly nevděk a lhostejnost těch duší, které byly
vybrány mezi miliony, aby byly jeho snoubenkami a svědky, a zanechaly Ho
v nejhlubším osamění. A to přes skutečnost, že ve Svátosti oltářní On žije
pod stejnou střechou jako Jeho snoubenky a přichází do rukou Jeho kněží na
obyčejné zavolání jejich hlasů při slavnostní chvíli proměňování.
Proroctví
Naše Paní
prorokovala, že na konci 19. a zvláště ve 20. století bude satan takřka úplně
vládnout skrze zednářskou sektu. Královna nebes řekla Matce Marianě, že tato
bitva dosáhne své nejnaléhavější fáze kvůli různým nevěrným duchovním osobám,
které se „pod zevnějškem ctnosti a nadšení inspirovaného zlým duchem obrátí
proti náboženství, které je odkojilo svými prsy.“„V té době,“ pokračovala, „bude
tato ubohá země do té míry postrádat křesťanského ducha, že svátost posledního
pomazání bude málo vážená. Mnoho lidí umře, aniž by ji obdrželo – buď kvůli
nedbalosti svých rodin, nebo jejich falešné přecitlivělosti, která se snaží
chránit nemocné před tím, aby viděli vážnost své situace, nebo protože se bouří
proti duchu katolické Církve pohánění zlou vůlí ďábla. Tak bude mnoho duší
připraveno o nesčetné milosti, útěchu a posilu, které potřebují, aby učinily
ten velký skok do věčnosti...“„Co se týče svátosti manželství, která
symbolizuje jednotu Krista s Jeho Církví, ta bude napadána a profanována
v nejhlubším smyslu toho slova. Zednářství, které v té době bude u
moci, schválí nespravedlivé zákony s cílem vypořádat se s touto
svátostí a učiní snadným pro každého žít ve hříchu, povzbudí plození
nemanželských dětí narozených bez požehnání Církve. Křesťanský duch bude rychle
upadat a zhášet drahocenné světlo víry, dokud to nedosáhne bodu, že bude
existovat takřka úplná a všeobecná zkaženost obyčejů. Účinky sekulární
výchovy vzrostou, což bude důvodem pro nedostatek kněžských a náboženských
povolání...“
„Svátost kněžství bude vysmívána, potlačována a
opovrhována... Démon se pokusí pronásledovat služebníky Pána každým možným
způsobem a bude se snažit s krutou a vychytralou prohnaností odchýlit je
od ducha jejich povolání. Zkazí mnoho z nich. Tito zkažení kněží, kteří
budou pobuřovat křesťanský lid, podnítí nenávist špatných křesťanů a nepřátel
římské, katolické a apoštolské Církve tak, že dopadne na všechny kněze. Toto
zdánlivé vítězství satana přinese ohromné utrpení dobrým farářům Církve...“
„Kromě toho v těchto nešťastných časech bude
existovat nezřízený přepych, působící jako nástraha hříchu pro ostatní,
který si podrobí nespočet lehkovážných duší, jež budou ztraceny. Nevinnost se
už takřka nebude vyskytovat u dětí, ani cudnost u žen. V této
krajní chvíli potřeby Církve budou ti, kteří by měli promlouvat, mlčet.“
„Ale věz, milovaná dcero, že když tvé jméno ve 20.
století vejde ve známost, budou existovat mnozí, kteří neuvěří a budou
prohlašovat, že taková zbožnost Boha netěší... Prostá pokorná víra
v pravdu Mých zjevení tobě, Mé milé dítě, bude vyhrazena pokorným a
horlivým duším poslušným vnuknutím milosti, protože Náš Nebeský Otec sděluje
Svá tajemství těm, kdo mají prostá srdce, a nikoliv těm, jejichž srdce jsou
nadmutá pýchou, a předstírají, že znají to, co neznají, nebo jsou plni
sebeuspokojení z prázdného vědění“.
V této době,
předpověděla Naše paní, „zesvětštělé duchovenstvo mnoho ztratí, aby bylo
žádané, protože kněží se stanou nedbalými ve svých svatých povinnostech. Pro
nedostatek Božího vedení zbloudí z cesty vytyčené Bohem pro kněžskou
službu a začnou lpět na majetku a bohatství, které se budou snažit přehnaně
získávat. Jak bude Církev trpět během této temné noci! Kněží budou postrádat
preláta a Otce, který by je vedl s otcovskou láskou, něhou, silou,
moudrostí a prozíravostí a mnoho z nich ztratí svého ducha a uvede své
duše do velkého nebezpečí. To bude oznamovat příchod Mé hodiny.“
„Proto se neústupně a neúnavně dovolávejte a prolévejte
hořké slzy v tajnosti svého srdce a úpěnlivě proste našeho Nebeského Otce,
aby, pro lásku Eucharistického Srdce Mého Nejsvětějšího Syna a Jeho drahocennou
Krev prolitou s takovou štědrostí a hlubokou hořkostí Jeho krutých muk a
smrti, měl soucit se Svými služebníky, a aby ukončil tuto zlověstnou dobu a
poslal Církvi preláta, který obnoví ducha jejích kněží.“
8. prosince 1634, na svátek Neposkvrněného početí, se
Matce Marianě zjevili tři archandělé a jejich Královna. Sv. Gabriel nesl
ciborium s Hostiemi, což Naše Paní vysvětlila: „To značí Nejdůstojnější
svátost Eucharistie, která bude rozdílena Mými katolickými kněžími věřícím
náležejícím do Svaté římské, apoštolské Církve, jejíž viditelnou hlavou je
papež, král křesťanstva. Jeho papežská neomylnost bude prohlášena za dogma víry
týmž papežem, který vyhlásí dogma Tajemství Mého Neposkvrněného početí. Bude
pronásledován a uvězněn ve Vatikánu nespravedlivým zabráním papežských států
pro bezpráví, závist a chamtivost pozemského panovníka.“Tímto svatým
papežem byl požehnaný Pius IX., který naplnil všechna proroctví učiněná
Naší Paní. Jeho tělo, exhumované kvůli svatořečení v roce 2000, bylo
v hrobce, kde leželo po více než století, nalezeno zázračně zachované.
Jeho tvář stále ukazovala nápadný klid ve chvíli smrti.
Další nanejvýš zajímavé proroctví Naší Paní: „V 19.
století přijde pravý katolický prezident, člověk s charakterem, jemuž Bůh
Náš Pán dá palmu mučednictví na náměstí přiléhajícím k tomuto klášteru.
Zasvětí republiku Svatému srdci Mého Nejsvětějšího Syna a toto zasvěcení udrží
katolické náboženství v letech, která budou následovat, a která budou pro
Církev prokletá. V těchto letech, během nichž ďábelská zednářská sekta
převezme kontrolu nad občanskou vládou, uvidíme kruté pronásledování všech
náboženských společenství a také násilně udeří proti tomuto mému společenství.“
„Pravý katolický“ prezident Ekvádoru, Gabriel
GarciaMoreno (1821 – 1875), zasvětil republiku Svatému srdci Ježíšovu
v roce 1873. Papež Pius IX. mu složil poctu jako muži, který zemřel „smrtí
mučedníka...jako oběť své víry a křesťanské lásky.“ Neporušené srdce
Gabriela Morena a známý obraz Naší Paní z Quita je možné vidět
v katedrále v Quitu (článek
o tomto státníkovi na Vendée).
Závěr
Žijeme v době velké krize víry a morálky
prorokované Naší Paní. Zmatení je takového rozsahu, že nejen rozvrací světskou
sféru, ale proniká také zdmi Církve samé. Opravdu, jak Naše Paní prorokovala,
zkaženost obyčejů se stala všeobecnou a drahocenné světlo víry takřka pohaslo.
Přesto poselství Naší Paní Dobrého pořízení končí zmínkou velké naděje: Když se
vše bude zdát ztracené a ochromené, bude to „šťastným začátkem úplné obnovy.
Bude to označovat příchod Mé hodiny, kdy Já úžasným způsobem svrhnu
z trůnu pyšného a prokletého satana a rozšlápnu ho pod Svýma nohama a
spoutám ho v pekelné propasti.“ To je slib, který Naše Paní znovu
opakuje ve Fátimě v roce 1917: „Nakonec Mé Neposkvrněné srdce zvítězí.“
Proto se zdá vhodné obracet se na Naší Paní Dobrého
pořízení a dovolávat se Jí a úpěnlivě Ji prosit za všechno dobré pořízení –
světské i duchovní. Je čas žádat Jí o směřování a jistotu uprostřed této bouře
a odvahu a sílu držet se kritérií víry.
Nakonec se modleme, aby Naše Paní zasáhla rychle a obnovila Církev a společnost tak, aby si zajistila Svůj trůn a znovu vládla ve slávě jako Královna celé země.
Nakonec se modleme, aby Naše Paní zasáhla rychle a obnovila Církev a společnost tak, aby si zajistila Svůj trůn a znovu vládla ve slávě jako Královna celé země.
Překlad: D. Grof