sobota 25. října 2014

Výňatky z rozhovoru s arcibiskupem Lefebvrem (1986)



 Výňatky z rozhovoru s arcibiskupem Lefebvrem (1986)

z 27. dubna 1986, původně otištěném v srpnovém čísle The Angelus v roce 1986.
***
Existují v Církvi vůbec nějací kardinálové, kteří jsou s vámi?

Jsou někteří kardinálové, kteří jsou ve svém srdci s námi: kardinál z Toleda ve Španělsku, kardinál Siri z Janova, kardinál Thiandoum v Dakaru v Senegalu v Africe, kardinálové Oddi a Palazzini v Římě a kanadský kardinál Gagnon. Jsou s námi ve svém srdci, a když s nimi hovořím, říkají: „Ach, děláte dobrou práci. Je jisté, že pracujete pro Církev“, ale veřejně - nic.

Četl jsem, že mnoho vysoce postavených členů římské hierarchie jsou tajnými zednáři. Je to pravda? Pokud ano, jak hluboko pronikli do Církve?

Je velmi těžké říci „Tento člověk je zednář,“ „tento člověk je zednář,“ nebo „tamten člověk je zednář“. My to nevíme. Je to velmi těžké. Je jisté, že jsou někteří kardinálové, někteří biskupové, kardinálové v Kurii nebo monsignoři nebo sekretáři kongregací v Římě, kteří jsou svobodnými zednáři. To je jisté, protože to sami zednáři řekli. Řekli, že mají ve svých lóžích některé kněze a biskupy. Je jisté, že existují v Římě někteří kardinálové a mnoho monsignorů, kteří dělají tutéž práci jako zednáři, mají stejné myšlení, stejnou náturu. Willebrandt je prefektem Sekretariátu pro jednotu křesťanů a arcibiskup Silvestrini je prvním tajemníkem kardinála Casaroliho, který je státním sekretářem – a jeho pravou rukou je Silvestrini.V Kurii má velkou moc. Nominuje všechny nuncie světa. Má velký vliv a je pravděpodobně zednářem.

Někteří lidé si myslí, že když dál budou navštěvovat novou mši a zůstanou ve své farnosti, mohou bojovat v jejím nitru. Co si myslíte o tomto přístupu?

Ne, nemyslím si, že je to dobré, protože pokud chodí na novou mši – pomaličku, pomalu změní svou mysl a stanou se pomaličku, pomalu protestantskými. Je velmi nebezpečné chodit pravidelně na novou mši každý týden, protože nová mše není nějakou nahodilou změnou, ale jde o celkovou orientaci, o novou definici mše. Není stejně definovaná jako pravá mše. V nové mši můžete vidět, že „shromáždění“ je ústředním bodem. Už to není Ježíš Kristus ukřižovaný, Oběť Ježíše Krista. Ne. Proto při tridentské mši je kněz otočen ke kříži, protože Ježíš Kristus ukřižovaný je ústředním bodem v pravé mši. Ale v nové mši je kněz otočen čelem ke „shromáždění“ a předsedá „shromáždění“. Už nejde o Oběť Ježíše Krista našeho Krále, našeho Spasitele. To je velká změna v nové mši a je to velmi nebezpečné. To je protestantské směřování. A tak – pomaličku, pomalu – se lidé, kteří na tuto mši chodí, změní a jsou pro ně postupně všechna náboženství dobrá; všichni jsou bratry – dokonce, i když nemají stejné náboženství a nemají stejné náboženské smýšlení. To je velice nebezpečné. Nemůžeme říci, že všechna náboženství jsou stejná – že jsou všechna dobrými náboženstvími. To je velice nebezpečné.

Nejsou už tedy tito lidé katolíky?

Myslím si, že – pomaličku, pomalu – opouští svou katolickou víru. Nejsou už pak katolíky. Myslím si, že velice pomalu opustili katolickou víru. 

Co si myslíte o budoucnosti katolické Církve? Myslíte si, že nastane otevřené schizma?

Můžeme říci, že právě nyní snad neexistuje skutečné schizma, ale jsme mu velmi blízko, protože, když oni říkají, že všechna náboženství jsou na stejné úrovni, zaujímají stejné místo a mají stejnou váhu, stejnou úctu, pak je to proti učení katolické Církve. Katolická Církev nemůže přijmout, že všechna náboženství jsou na stejné úrovni jako ona sama. To je nemožné, protože katolická Církev je přesvědčena a učí, že katolická Církev je jediným pravým náboženstvím, založeným Ježíšem Kristem, Bohem. Nemůžeme říkat, že Bůh založil tři nebo čtyři náboženství. To není pravda. Ježíš Kristus je Bůh, a jestliže je Ježíš Kristus Bůh a založil katolickou Církev, pak nemůžeme říkat, že jiná náboženství jsou stejná jako katolická Církev. To není možné. Je to proti Bohu, je to proti Božímu rozhodnutí a to je na nás nezávislé.

Nyní vidíme v novinách, že papež odjel do Indie, kde na své čelo obdržel znamení pohanské sekty. Nechápu! A šel do synagogy a neříká: „Vy, Židé, se musíte obrátit ke katolické Církvi,“ jako to udělal sv. Pavel a sv. Petr a všichni apoštolové, když byli v synagoze. Když přišli do synagogy, řekli Židům – svým bratřím Židům – řekli: „Musíte se nyní stát křesťany. Starý zákon je přípravou pro Nový zákon, přípravou pro Kristovo království. Musíte se nyní stát křesťany. “ Ale byli vyhnáni ze synagogy a byli zabíjeni. Někteří apoštolové byli Židy zabiti, protože mluvili pravdu. Ale nyní papež říká: „Ach, vaše náboženství je velmi dobré, jste našimi staršími bratry.“ Neuvěřitelné! Neuvěřitelné! Papež není misionářem, když říká tohle. Není misionářem, už není pravým apoštolem. To je pro katolickou Církev velmi, velmi smutné.

Je možné, že by si mohli tradiční katolíci po smrti tohoto papeže zvolit nového?

Papež je biskupem Říma a kdo má moc vybrat biskupa Říma? Na počátku to byli kněží – farní kněží z Říma – kteří volili biskupa a biskup se pak stal biskupem Říma. A když se stal biskupem Říma, stal se biskupem celého světa. On byl nástupcem sv. Petra, protože sv. Petr byl prvním biskupem Říma. A tak tedy zvolili nástupce sv. Petra – a když nástupce sv. Petra zaujal místo na Petrově stolci – je papežem. Je papežem, protože je biskupem Říma, protože sedí na Petrově stolci. Je povinností duchovních v Římě, aby zvolili nového papeže. A všichni kardinálové jsou farními kněžími v Římě. Oni mohou volit papeže, protože jsou farními kněžími v Římě. My nevíme, co se bude dít. Nevíme.

Proč nebyl splněn požadavek Naší Paní Fátimské?

Myslím si, že nyní nebyl splněn proto, že se papež a biskupové obávají komunistů. Bojí se, že jestli biskupové s papežem zasvětí Rusko Panně Marii Fátimské – Jejímu Neposkvrněnému srdci – budou komunisté zuřit. A při současném ekumenismu chtějí být s komunisty přáteli a je velmi těžké být přáteli s komunisty a provést toto zasvěcení. Papež se bojí. On se bojí. On chce být velmi dobrým přítelem komunistů a doufá, že třeba jednoho dne komunisté dají svobodu katolické víře ve všech komunistických zemích. Ale to je nemožné. To už by to pak nebyli komunisté.

V Powers Lake v Dakotě (USA) jste se setkal s P. Nelsonem. V posledním čísle časopisu Maryfaithful jsme se dozvěděli, že biskup z Billings řekl, že P. Nelson není ve společenství s Římem – nepožádal biskupa o dovolení zavést mariánské hodinky.

Já vím. Setkal jsem se s P. Nelsonem v Rapid City před čtyřmi nebo pěti dny. Jeho biskup jej teď perzekuuje, ale on není první. Všechny nás teď perzekuují biskupové. Ale my se nesmíme znepokojovat a já povzbuzuji P. Nelsona a jeho řádové sestry – on má dobré sestry a dělá dobrou práci - tedy já jej povzbuzuji, aby zůstal a pokračoval dokonce, i když se k němu biskup nechová laskavě.

Hodně slýcháme o „duchu Druhého vatikánského koncilu“. Jelikož vy jste tam byl, mohl byste nám podat váš dojem toho, co je tím „duchem Druhého vatikánského koncilu“?

Kdosi se mě zeptal: „Monseigneur, myslíte si, že Duch Svatý byl přítomen na Druhém vatikánském koncilu?“ Já nevím! Duch Svatý tam mohl být. Myslím si, že kdyby byl papež velmi silný a byl velmi proti omylu, modernistickému omylu, bývalo by bylo možné mít dobrý koncil. Ale už před koncilem, v ústřední komisi – já jsem byl v ústřední komisi k přípravě koncilu – a už v této komisi existovaly dvě frakce kardinálů a biskupů – dvě skupiny, které bojovaly proti sobě – liberálové proti konzervativcům. Musím říci, že papež stranil liberálům. A tak, když byly věci v plném proudu, stal se koncil liberálním. Je nemožné, že toto pochází od Ducha Svatého. Duch Svatý není liberál.

Je možné, že vám Řím dá povolení k vysvěcení biskupa kvůli zachování tridentské mše?

Možné by to bylo, ale nemyslím si, že teď to je možné. Není to teď možné. Oni jsou příliš proti tradici, příliš proti nám, protože se držíme tradice. Je tedy nemožné si myslet, že sami vysvětí biskupa pro tradiční katolíky nebo nám dají k tomu povolení. Ne teď. Nevím kdy, ale teď ne.

Náš Pán přislíbil, že se Církev nikdy nezmýlí. Když se Řím mýlí, zdá se mi zřejmé, že pravá Církev už dále nemůže být s muži Říma, kteří se mýlí. Kde má pak stádo hledat neomylnost, kterou musíme mít, abychom zůstali věřícími?

To je nyní skutečným problémem, to je pravda, ale já nemohu poskytnout řešení tohoto problému. Jsou muži v Římě stále katolíky nebo už nejsou katolíky? – toť otázka. Myslím si, že – pomaličku, pomalu – vidíme událostí odvíjet se jako ve filmu. Dnes je papež v Africe v Togu, kde navštívil pohanský háj a kde učinil něco neuvěřitelného. Poté jel do Indie, kde obdržel pohanské znamení na čelo. Poté navštívil synagogu. Je to jako film. A zítra udělá co? Nevím. A tak se ptáte sama sebe: „Je tento muž ještě katolík nebo už ne?“  Já nevím. Myslím, že si můžeme položit tuto otázku, ale já na ni nemám žádnou odpověď. Není to možné. Kdyby totéž udělal některý z našich věřících, museli bychom říci: „Ach, to už ale nejste katolík!“ A kdyby byl Řím dřívějším Římem – jakým vždy byl před Druhým vatikánským koncilem – pak kdyby biskup udělal takové věci, byl by Římem exkomunikován. Oni to dnes nečiní. Tento muž je nástupcem sv. Petra. Jde o velmi závažnou otázku, je to pro všechny katolíky, pro mě a pro kněze, velmi smutné. A tak se musíme modlit, abychom to zjistili, a možná jednoho dne budeme muset říct, že tento muž není katolíkem. Je to velmi, velmi smutné. Je to velice mimořádné, jde o veliké tajemství Církve. Nemůžeme následovat muže, který už neučí katolickou pravdu. Je to velice, velice tragické.

Ale otázka zůstává: kam se obrátit?

Pro nás není problémem uvědomit si, co je zdrojem naší víry: naše katolická víra.  Musíme se dívat na to, co bylo před námi. Tradice je víra. Sv. Pius X. řekl: „Katolík je tradicionalistou.“ Musíme se tedy dívat na tradici a vědět, že všechno učení tradice je katolické. My následujeme tradici.

Co se týká svátostí, jak zjistíme, zda jsou v nové mši platné nebo ne? Je to velmi matoucí. Nastane bod, kdy už nebudou platné? A co křest, manželství?

Odpověď na to se nalézá v teologických principech. Pro platnost svátosti musíte mít tři věci: patřičnou materii, patřičnou formu a patřičný úmysl, úmysl kněze (kněz musí být pochopitelně platně vysvěcený – pozn. překl.). To jsou tři podmínky, které určují platnost svátosti. Já sám nemohu říci, že u všech svátostí v pokoncilní Církvi nejsou tyto tři podmínky nikdy splněny. Nemyslím si, že toto lze říci. Ale myslím si, že u nových kněží, kněží, kteří už nemají katolický úmysl, už nevědí, jaký je patřičný úmysl, úmysl Církve, tak je třeba platnost jejich svátostí přinejmenším pochybná.

Vsuvka P. Laisneye: Pro platnost svátostí se vyžadují tři věci: platná materie, patřičná forma a vlastní úmysl kněze a není pravdou říkat, že se nikdy nestane, že svátosti v Novus Ordo nejsou neplatné. Existují platné křty, platné mše, ale zvláště u nových kněží, kteří nejsou správně vyškoleni, kteří nevědí, co by mělo být úmyslem Církve – například si myslí, že mše je jen připomínka Poslední večeře – pak se úmysl stává pochybným a v mnoha nových mších existuje přinejmenším pochybnost. Přinejmenším pochybnost. Navíc musíte připočíst špatný překlad. Například „za mnohé“ nahradilo“za všechny“, což je změna v samé podstatě konsekračních slov. To vyvolává další pochyby o platnosti proměňování. A tak máte úmysl kněze, který se stane pochybným. Pokud kněz při křtu kupříkladu říká: „Ach, je to jen iniciační obřad.“ – pokud odmítá úmysl odstranit prvotní hřích, pak není úmysl patřičný. Protože oni jsou školení novým způsobem, není pak úmysl patřičný. Někdy, ale ne vždy – je patřičný, když máte starého kněze. Víte, že to jsou dobří katolíci, a tento starý kněz bude mít správný úmysl.

Můžete mi říci, kolik je dnes v Bratrstvu sv. Pia X. kněží a kolik kněží, kteří nejsou členy vašeho Bratrstva, se připojilo k vašemu dílu?

Od založení Bratrstva jsem vysvětil 250 kněží. V Bratrstvu jich je 152 a nějakých 100 jsou mniši benediktíni nebo dominikáni nebo františkáni. Někteří Bratrstvo opustili – byli členy – ale pokračují více méně stejnou cestou. Také existuje mnoho kněží, kteří čelí modernismu, kteří čelí ničení Církve – je jich mnoho. Jsou mnohem početnější než kněží Bratrstva. Myslím si, že zde ve Spojených státech je snad 100 kněží, kteří slouží tradiční mši soukromě. Bojí se svého biskupa a slouží starou mši soukromě. Ve Francii existuje okolo 250 kněží, kteří slouží starou mši, ale nejsou členy Bratrstva. Podobná je situace ve Švýcarsku. Totéž v Německu. O něco méně jich je v Itálii a ve Španělsku je jich velmi, velmi málo. Oni všichni následují biskupa. V Portugalsku, Španělsku, Itálii, Jižní Americe jen velmi, velmi málo kněží čelí modernismu. 

Dopisuji si s mnoha lidmi za „železnou oponou“, hlavně z Litvy. Na místní úrovni existují farnosti a vesničky, kde se slouží jen tridentská mše. Žádná jiná se tam neslouží.

To je pravda, zvláště v Litvě – ale tolik kněží v Litvě je ve vězení, v žaláři. Pronásledování je tam horší než v jiných zemích. Je to velice těžké.

Věřící v Litvě, a samotní kněží, požádali Vatikán, aby povolil odchod místní církve do podzemí tak, aby nemuseli žádat komunistickou vládu o povolení stát se knězem nebo být biskupem, ale Vatikán to nepovolí.  Ale máme tam některé mladé seminaristy a kněze tajně.

Ano, to je možné. Vatikán chce být přítelem s komunistickými vládami. Tudíž nechce, aby kněží a biskupové dělali věci odporující komunistické vládě v Litvě nebo v Polsku nebo jakékoliv zemi pod vlivem komunismu. Je to všude stejné. Nikdy teď neslýcháme, že by Řím odsuzoval komunismus. Ani na koncilu nezaznělo odsouzení komunistů! Sekretáři koncilu jsem předal 450 podpisů biskupů – já osobně jsem je sekretáři předal – na žádosti biskupů, aby byl komunismus odsouzen. A oni komunismus neodsoudili, odmítli to. Čtyřistapadesát podpisů a žádný odsudek komunistů! To je neuvěřitelné!

Pokud by přišla válka, řekněme v Itálii, a něco by se stalo papeži a zdejším kardinálům, kdo by pak zvolil nového papeže?

To přísluší farním kněžím v Římě. Nebo pokud by nezbyli žádní farní kněží v Římě – kdyby měl Řím prostě zmizet – pak nastává problém. Bůh jej ustanoví. Je to v rukou Božích.

Co v případě, kdy papežství sídlilo ve Francii (narážka na avignonský exil papežů – pozn. překl.), kdy papež nesídlil v Římě. Je možné, že by se to opět stalo?

I tak byl papež zvolen biskupem Říma římskými duchovními.

P. Laisney: Mohu já položit otázku? Vaše milosti, jakou praktickou radu byste dal věřícím?

Myslím si, že musíme pokračovat ve studiu dějin Církve. Je důležité vidět vývoj špatných chyb v Církvi. Od protestantského omylu po Druhý vatikánský koncil až doteď, je velmi důležité vidět, že je to dílo ďábla, je to Satanovo dílo. Změna přinesla revoluci. Nastala naprostá revoluce v postoji katolického myšlení. Katolický postoj je postojem závislosti, je založen na poslušnosti. Ve svém srdci má katolík poslušnost k Bohu, poslušnost k Božímu desateru. Ale od protestantské revolty vychází revolta člověka proti Bohu. Člověk má svobodu – svobodu vykládat sám sobě všechny věci, které přicházejí od Boha. Bůh je nyní ve službě člověku, už ne člověk ve službě Bohu. Nastala naprostá změna. A tato změna pokračuje v celém světě dál. Všechny státy se spojují proti Bohu, stávají se nezávislými na Bohu, stávají se nezávislými na Božím desateru. A v Církvi je to nyní totéž. Už nenásledují Ježíše Krista a nenásledují Boží desatero, následují tuto revoluci. Je to skutečná revoluce. Teologie osvobození – to není nic, než revolta člověka proti společnosti, společnosti založené Bohem. Totéž je to v rodině, oni ničí rodiny. Otec už není hlavou rodiny. To je proti vůli Boží. Bůh stvořil rodinu s hlavou, s dětmi a ženou – Bůh to velmi dobře zorganizoval. Ale nyní – ne, ne, ne. Ve Švýcarsku kupříkladu oznámili, že žena může požádat svého manžela o mzdu za hodiny, kdy pracuje v domácnosti. To je nyní švýcarský zákon. To je neuvěřitelné! Je to zákonem od 22. září minulého roku. A biskupové řekli, že to je dobrá věc! Ano! A zákon prošel , protože biskupové poslali dopis všem věřícím, kde se říkalo: „Musíte podpořit tento nový zákon.“ Neuvěřitelné! Víte, kázal jsem ve Švýcarsku proti biskupům. Už to nejsou praví biskupové, katoličtí biskupové. Oni ničí rodinu. Žena má dnes svobodu mít jiný dům, v němž může žít bez manžela. Neuvěřitelné! To je zničení rodiny. A totéž, co se týká společnosti. Ve společnosti si teď každý člověk dělá co chce a zákony, zákony státu ho k tomu povzbuzují. Zákony státu teď odporují zákonům Božím. To je revoluce a revoluce pochází od protestantismu. A pomaloučku pomalu tu máme všechny důsledky.

A my katolíci se teď, myslím, musíme vrátit k dobré revoluci – revoluci, kterou jsme přijali ve křtu. Milost křtu je revolucí. Byli jsme pod vlivem satana, byli jsme pod vlivem ďábla, ale milostí křtu jsme pod vlivem Božím, jsme syny Božími a jsme syny Ježíše Krista. Získali jsme tento život Boží v našich duších a tak všechny ctnosti pocházejí od tohoto života Božího. A skrze milosti, modlitbu a dodržováním Božích přikázání děláme revoluci – předkládáme naše životy, naše těla, naše duše Bohu. Čili je to revoluce, dobrá revoluce, kterou Ježíš Kristus učinil Svým Vzkříšením, Svým Vtělením, naším vykoupením – to jest posvěcením našich duší. Jestliže jsme pravými katolíky, musíme být přesvědčeni o tom, že musíme obnovit své duše touto závislostí na Bohu.

Totéž v našich rodinách, závislostí na Bohu v našich rodinách. Dodržujte přikázání Boží ve svých rodinách, dodržujte přikázání Boží ve společnosti. To je vůle Boží. Myslím, že je to teď pro nás výjimečná výzva v této smutné situaci v Církvi. Proč si Ježíš Kristus vybral vás a mě, abychom pokračovali v tomto díle, v Ježíšově díle spásy, díle katolické Církve, abychom se vrátili k pravému katolictví a nebyli jsme pod vlivem této špatné revoluce – proč si On vybral vás a mě? – nevíme. Dám vám tuto radu a povzbuzení: je to zdroj pokoje, zdroj uspokojení, zdroj radosti ve vašich rodinách, když jsou pod vlivem Božím, vlivem Ježíše Krista, vlivem blahoslavené Panny Marie. Když se rodina dohromady modlí, když každý člen rodiny pracuje na patřičném místě, muž jako hlava rodiny, žena jako srdce rodiny pod autoritou svého muže, a děti pod autoritou svých rodičů – to je dobrá křesťanská rodina.

Ale všude je tato revoluce vzpourou proti vší autoritě. Tato rovnoprávnost je proti Boží vůli, proti Božímu stvoření. To je velice důležité.

Myslím si, že nás teď Bůh žádá, abychom se navrátili k pravé tradici Církve, a že nás žádá, abychom pokračovali v této tradici Církve, obnovovali rodiny, obnovovali společnost a také Církev – to je pravá obnova. Myslím, že je pro nás velkou milostí zůstat v tomto duchu – tomto katolickém duchu.

Toto není moje směřování, můj postoj – mnohokrát říkám seminaristům v Écônu a v Ridgefieldu a všude v našich seminářích: „Neříkejte: ´My následujeme Msgr. Lefebvra´. Ne! Proč Msgr. Lefebvra? On není žádný světec! Ale vy následujete Ježíše Krista a tradici Církve. Vy zůstáváte katolíky! Co víc chcete? Nic jiného!“ Odmítám říci: „Jsem šéfem lidu, který následuje tradici.“ Ne, ne, ne! Jsem katolický biskup, nic víc. A pokračuji ve své práci a kážu katolickou nauku. Dělám svou práci, abych připravil katolické kněze a skrze ně katolickou víru. A ne nic jiného. Ne! Neříkejte „učení Msgr. Lefebvra“. Já nemám žádnou nauku. Nemám žádné nové učení. Mé učení je učení Církve, učení katolické Církve a katechismus Tridentského koncilu. To je velice důležité – abyste zůstali na správné cestě – abyste nevyvolávali dojem, že jste založili novou Církev. To činí modernisté – budují novou církev. My nebudujeme novou církev, my vždy následujeme katolickou Církev.

Mockrát děkuji.

Zdroj: SSPX USA
Překlad: D. Grof