neděle 26. října 2014

Růženec – zbraň pro naši dobu


Růženec – zbraň pro naši dobu
Margaret Galitzin
Žijeme v době, kdy denně čelíme hrozbě muslimských teroristických útoků, nesmyslných zločinů násilí a brutality, vzrůstající možnosti jaderné katastrofy. Mnoho lidí přemáhá zneklidňující strach z toho, co se může stát příště. Zdá se, že zlo zachvátilo celý svět. Vidíme prázdné kostely a kláštery v západní Evropě a zmenšující se víru v jediné pravé náboženství mezi starými i mladými katolíky. Interkonfesionalismus a náboženská lhostejnost se zavádějí v Církvi a jsou podporovány nejvyššími náboženskými autoritami. Ano, dokonce i papežem.
Kde můžeme nalézt naději v tomto deprimujícím scénáři? Co můžeme udělat, abychom podnítili naději úžasné obnovy v Církvi, kterou milujeme, a u níž se zdá, že jsme ji momentálně ztratili?
Existuje jeden jistý prostředek, který nám dala Panna Maria pro období krize, hereze a odpadlictví. Můžeme se nepřetržitě modlit růženec a okusit jeho sladké plody. Když se denně modlíme růženec, Naše Paní vylévá hojnou milost na naše duše, vytahuje nás z beznaděje, vštěpuje nám bojovného ducha a chrání nás před herezemi dneška. To konala v minulosti a tak nás chrání i dnes.
Příklady z minulosti
V roce 1214, kdy hereze Albigenských zamořila čistý vzduch křesťanství, zjevila se Panna Maria sv. Dominiku Guzmánovi a řekla mu, že mu dá zbraň k obrácení světa. „Šiř můj žaltář“, řekla, „jestliže chceš chytit tyto zatvrzelé duše a získat je na stranu Boha.“
Poté se každý den modlil růženec a šířil tuto pobožnost nepřetržitě všem, bohatým i chudým, vzdělaným i nevzdělaným, věřícím i nevěřícím. Díky těmto kázáním dala Panna Maria milost mnoha obrácení a návratů k víře; největší službou bylo, že mu pomohla rozdrtit albigenskou herezi.
Uběhlo více než století a modlitba růžence byla zapomenuta. Katolický svět trpěl velkými tresty: mor, velké schizma, začátek stoleté války. Jak se 14. století blížilo ke konci, místo návratu k Bohu zvěstovala západní Evropa Věk člověka, renesanci.
Za tohoto vývoje se Panna Maria v roce 1460 zjevila dalšímu dominikánovi, blahoslavenému Alanu de Rocheovi a řekla mu, aby znovuustavil pobožnost růžence. Vzal si modlitbu růžence jako svou zvláštní misi a jeho inspirací se stovky tisíc lidí zapsalo do růžencových bratrstev. Událo se mnoho zázraků, mnoho duší se obrátilo a zbožná praxe se zabydlela v mnoha domovech v boji proti zlu oné doby.
Bitva u Lepanta 7. října 1571 byla dalším rozhodným okamžikem historie. Silně početně přečíslená flotila galér Katolické ligy porazila muslimské lodě. Byla to zdrcující porážka mohamedánů, kteří více než 70 let neprohráli bitvu a živili v sobě domýšlivé cíle na dobytí celé katolické Evropy. Papež sv. Pius V. připsal toto klíčové vítězství modlitbě růžence a ustanovil svátek Panny Marie Růžencové na 7. října, den vítězství u Lepanta, aby ukázal, jak je tato pobožnost zvláštně svázaná s vítězstvími nad nepřáteli Církve a křesťanstva.
Uplynulo sto let a zjišťujeme, že jansenisté velmi postupují vpřed v katolické Francii. Objevil se další velký mariánský apoštol, aby čelil této herezi a znovu roznítil mariánskou pobožnost. S planoucím zápalem kázal sv. Louis Grignion de Montfort (1673 – 1716) potřebu růžence a posvátné oddanosti Panně Marii, zvláště mezi rolníky v Bretagni a ve Vendée. Věrní svému růženci, zůstávali také tito prostí lidé věrní Církvi a pevní vůči omylům Velké francouzské revoluce o 75 let později. Opět vidíme zvláštní roli růžence při ochraně věřících před omylem.
V rozhodných chvílích historie Církve nám Panna Maria dala řešení: denně se modlete růženec.
Dvacáté století
Dostáváme se k úsvitu 20. století. Nebezpečné omyly Marxe, Darwina a Freuda si našly přijetí nejen ve světě, ale i ve zkažených částech Církve.  V roce 1917, kdy se západní svět topil ve válce a v Rusku měl být brzy zaveden komunismus, se Panna Maria zjevila ve Fátimě třem dětem pasáčkům s příkazem modlit se denně růženec, s varováním přicházejícího trestu, pokud se lidé neobrátí, a s příslibem případného vítězství.
Jedním z nejdůležitějších prostředků k ovlivnění obrácení hříšníků v těchto časech přicházejícího rozvratu, jak řekla dětem, byla modlitba růžence. Pokaždé z šesti případů, kdy se zjevila ve Fátimě, řekla dětem, aby se modlily denně růženec. Znovu to byl prostředek, který dala věřícím k obraně před omyly doby.
O mnoho let později, v roce 1957, poslední žijící fátimský vizionář, sestra Lucia, znova zdůraznila důležitost růžence v osobním rozhovoru s důvěrným přítelem P. Augustinem Fuentesem (rozhovor zde). Řekla mu, že ďábel je připraven podstoupit rozhodující bitvu proti Svaté panně, a že Bůh dal poslední dva prostředky k nápravě světa – svatý růženec a pobožnost k Neposkvrněnému srdci Mariinu. Řekla:
„V těchto posledních dnech, v nichž žijeme, dala Nejsvětější Panna novou účinnost modlitbě růžence. Dala tuto účinnost v takovém rozsahu, že neexistuje problém, je jedno, jak závažný, ať je pozemský nebo především duchovní v životě každého z nás, našich rodin, rodin světa nebo náboženských společenství, nebo dokonce v životě národů, který nemůže být vyřešen růžencem.
„Říkám vám, že neexistuje žádný problém, nezáleží na tom jak obtížný, který nemůžeme vyřešit modlitbou svatého růžence. Se svatým růžencem dojdeme spásy. Posvětíme se. Utěšíme Našeho Pána a dosáhneme spásy mnoha duší.“
Bylo to jen několik let před zahájením katastrofálního Druhého vatikánského koncilu, když řekla tato slova. Možná proto Panna Maria dala jako prostředek nápravy růženec -  a ne mši, která by se změnila skoro k nepoznání. Možná si také sestra Lucia uvědomila, že tajemství, za nějž byla před Naší Paní zodpovědná, bude „potlačeno“ a progresivismus, který obsahuje soubor herezí, převládne i za zdmi Církve samotné.
Panna Maria ji ještě jednou s ohledem na různé omyly a hereze poslala zprávu: Modlete se denně růženec. Nevzdávejte se této pobožnosti. Ve skutečnosti kdekoliv jsou jednotlivci, rodiny, skupiny lidí modlících se růženec, přichází Panna Maria a nachází způsob, jak je přivést k pravdě. Ona svá dítka neopouští. Dříve nebo později budou povolány k tomu, aby pochopily problémy Církve, bojovaly proti omylu a nevzdávaly se ve smutku nebo beznaději.
Falešní proroci povzbuzují opuštění růžence
Ve svém díle Tajemství růžence říká sv. Louis de Montfort, že Panna Maria upřednostňuje růženec přede všemi ostatními pobožnostmi. Neexistují slova vyjadřující, jak odměňuje ty, kteří se ho modlí, šíří ho a činí ho známým. Stejně tak slova nemohou vypovědět, jak je rozzlobená na ty, kteří ho zesměšňují a pracují proti němu.
Vždy budou existovat lidé se zlým duchem nebo nadutí intelektuální pýchou, kteří si myslí, že růženec je příliš monotónní a pro nevzdělance. Jiní, v duchu Druhého vatikánského koncilu, opustili růženec, protože je příliš orientovaný na Marii – což znepokojuje protestanty. Tito „volnomyšlenkáři“, jak je nazývá sv. Louis, kteří nemohou snést lidi modlící se růženec, velmi pravděpodobně upadají do heretického stavu myšlení, aniž by si to uvědomili.
Znala jsem muže, otce sedmi dětí, který konvertoval z nějaké fundamentalistické protestantské sekty ke katolické víře. Byl velmi pohnutý fátimskou zbožností a denně se modlil růženec. Byl šokován novotami v nauce po Druhém vatikánském koncilu a přitahovala ho tridentská mše, ale neměl odvahu vstoupit do kontrarevolučního boje. Po čase mu nový zpovědník poradil, aby opustil denní modlitbu růžence. Kněz mu poradil, že je mnohem více povznášející číst každý den z Písma.
Je to už dlouho a zápal víry u tohoto muže ochladnul a on učinil ústupky progresivismu. Naposledy, kdy jsem o něm slyšela, byl rozhodnutý, že je plýtváním času zabývat se krizí Církve – je to příliš negativistické. Navrhoval mi, abych také opustila boj a přijala „novou Církev“.
Když sv. Louis de Montfort mluvil o těch, kteří zavrhují růženec nebo od něj odrazují druhé, měl pro ně velmi tvrdá slova:
„Je snadné vidět, že nasáli pekelný jed, a že jsou inspirováni ďáblem, protože nikdo nemůže zavrhovat pobožnost svatého růžence bez zavržení všeho toho, co je nejsvětější katolické víře.“
Tento velký sv. Louis de Montfort pak velmi silně ujišťuje o účinnosti růžence slovy docela podobnými slovům sestry Lucie. Potvrzuje:
„Pokud se modlíte věrně růženec až do smrti, ujišťuji vás, že přes závažnost vašich hříchů ´dostane se vám nevadnoucího vavřínu slávy´. (1 Pt 5:4) Dokonce i když jste na pokraji zatracení, dokonce když jste jednou nohou v pekle, dokonce když jste prodali svou duši ďáblu jako čarodějové černé magie, a dokonce i když jste heretici zatvrzelí jako ďábel, dřív či později se obrátíte, napravíte svůj život a spasíte svou duši, jestliže – a dobře si poznamenejte, co říkám – jestliže se budete denně zbožně modlit růženec až do smrti za účelem poznání pravdy a získání lítosti a odpuštění za vaše hříchy.
Měli bychom si přečíst a opakovaně číst tato slova a hluboce si je zapamatovat pro ty chvíle, kdy budeme v pokušení opustit praktikování denního růžence.
Tváří v tvář mnohým zlům dnešní doby, z nichž největší je zavedení progresivismu v Církvi, bychom neměli být zoufalí. Máme slova Panny Marie, že růženec je zbraní, kterou třímáme proti herezím, a že je řešením našich problémů.
Překlad: D. Grof
v