Církev a věčné trvání
Br. Anthony, T.O.S.F.
Všichni jsme ve válce
proti Zlému, světu a svému vlastnímu tělu. Mnozí z nás jsou si vědomi této
války a proto děláme vše, co můžeme, abychom vytrvali do konce a dosáhli
blaženého patření a žili ve slávě s anděly a svatými pod Boží vládou Svaté
Trojice. Na druhé straně ten odporný had zvaný satan dělá vše, co umí, aby
stáhnul s sebou do pekla co nejvíce duší, než se jeho čas završí. Zhruba
v polovině 20. století se tomuto otci lži podařilo učinit něco, co
katolíci do té doby nemohli pochopit. Podařilo se mu, aby sám papež schválil
mešní ritus který byl pohromou pro duše.
ALE JAK SE TO MOHLO
STÁT?!
Jak mohl papež
promulgovat mešní ritus, který je nebezpečný pro duše? Není to
v protikladu ke slovům Našeho Pána, když řekl: „Hle, já jsem s vámi
po všechny dny až do skonání světa.“? Odpověď je ne!
Co se myslí věčným
trváním Církve?
„Církev je trvalá, to
jest, zůstává a zůstane až do konce světa institutem spásy založeným Kristem.“
(Fundamentals of
Catholic Dogma, Dr. Ludwig Ott, str. 296)
Z této definice
můžeme vysvětlit nezničitelnost, dokonalost a svatost Církve. Víme, že Náš Pán
ji nikdy neopustí ani ji nenechá padnout. Myslet si něco jiného by bylo nazvat
Našeho Pána lhářem, což je naprosté rouhání. Vyvstává tedy opět otázka:
„Jestliže je Církev trvalá, jak může mít mešní ritus, který je nebezpečím pro
duše a uráží Boha?“ Odpověď na tuto otázku leží v neschopnosti rozlišit
mezi Církví a papežem.
Musíme si pamatovat, že
papež není skutečnou hlavou Církve. Ona není jeho mystickým tělem. Zatímco on
je jejím viditelným představitelem na zemi, její existence jako prostředku
posvěcování se od něj neodvozuje. Přesně řečeno se odvozuje od samotného Našeho
Pána. Je to Náš Pán, kdo je skutečnou hlavou Církve. Proto je to Náš Pán, kdo
je jediným zdrojem trvání Církve.
„Skutečný důvod trvání
Církve Kristovy leží v jejím vnitřním vztahu s Kristem, který je
Zakladatelem Církve (1 K 3:11) a s Duchem svatým, který v ní dlí jako
podstata a životní princip.“
(Fundamentals of
Catholic Dogma, Dr. Ludwig Ott, str. 297)
„Důvod pro tuto
schopnost přežití leží nikoliv v právní podstatě Církve, ale
v nezničitelnosti propůjčené jí stálou přítomností Ducha svatého a Krista
samého. Viditelná hierarchie, složitá Církevní organizace se nedá oddělit od
lidských nedokonalostí, ačkoliv je částí záměru Našeho Pána od počátku, nemá
v sobě prvek nesmrtelnosti.“
(The Teaching of the
Catholic Church, Vol. II, Ed. Canon Smith, 1947, str. 730)
Církev je dokonalá,
svatá a vždy neomylná. Bude vždy prostředkem posvěcování a spásy. Na druhou
stranu jsou její členové hříšní a velmi omylní. Ztotožňovat papeže
s Církví vede ke stejnému zmatenému myšlení jako u těch, kteří nemůžou
přijmout, že papež může promulgovat špatný mešní ritus bez toho, že by to mělo
vliv na věčné trvání Církve. Papež a Církev nejsou identičtí. On je jejím
sluhou. Je jeho povinností zachovávat a věrně vykládat učení Církve. Jestliže
se mu to v kterékoliv době nedaří, přestává jednat v jejím jménu.
Máme-li toto na paměti, měli bychom být schopni pochopit, že promulgace Novus
Ordo Missae nebyla krokem Církve. Byl to krok papeže, který ho promulgoval svým
vlastním jménem a nikoliv jménem Církve. Ano, je pravda, že Novus Ordo Missae
je v Církvi (tj. je praktikován jejími členy), ale není z Církve.
Protestantizovaná liturgie jí nikdy nemůže patřit. Může patřit jen jejímu
nepříteli.
Jestliže se chceme v
našich životech zbavit oné pohromy nazývané Novus Ordo Missae, přestaňme ji
podporovat tím, že ji odmítneme celebrovat nebo se na ní účastnit. Řekněme Římu,
že chceme zpět náš římský ritus mše. A nebojme se odhalovat Novus Ordo Missae
jako to, co opravdu je:
NÁSTROJ ZLÉHO
K ZAVEDENÍ DUŠÍ DO PEKLA!
Chraňte, prosím, svou
duši. Navštěvujte tradiční mši, užívejte tradiční svátosti, modlete se růženec,
rozjímejte a milujte Našeho Pána celým svým srdcem, myslí a duší.
Ať vám Bůh žehná!
Zdroj: Ecclesia Militans
Překlad: D. Grof
