Gabriel García Moreno – vzor katolického státníka
Marian T. Horvat, PhD.
Recenze knihy autorky Mary Maxwell-Scott Gabriel
García Moreno (Londýn, 1914) znovu vydané Apoštolátem Naší Paní Dobrého
pořízení (Oconomowoc, 2004).
Poprvé jsem narazila na knihu Gabriel Garcia Moreno,
Regenerator of Ecuador (Gabriel García Moreno obroditel Ekvádoru) od
Mary Maxwell-Scott před nějakými 20 lety. Byla to dobře napsaná historická
práce, jak jsem očekávala, protože autorka byla prapravnučkou spisovatele Sira
Waltera Scotta a skvělou historickou dramatičkou.
Bylo však příjemným překvapením zjistit, že jde o
nefalšované dílo zbožnosti. Paní Maxwell-Scott byla zjevně obdivovatelkou
morální zásadovosti a mužné zbožnosti tohoto velkého katolického státníka. Byla
jsem také potěšena zjištěním, že je příznivkyní katolického sociálního řádu, a
že podporuje názory katolického prezidenta Ekvádoru, který odmítal liberální
ideje svobodného zednářstva, které vládly jihoamerické politice 19. století.
García Moreno šel statečně proti proudu
a trval na tom, že Církev a stát mají spolu harmonicky pracovat při budování
prosperujícího národa.
Po třiceti chaotických letech revoluční aktivity
liberálové zruinovali zemi a dovedli ji na pokraj anarchie. García Moreno
doslova obrodil Ekvádor znovuustavením řádu republiky na skále sociálního
katolického učení a poskytl tak Ekvádoru mír a materiální pokrok během deseti
let svého prezidentství.
Proč nejsou jméno a úspěchy takového velkého
katolického vůdce – jediného prezidenta na světě, který zasvětil svou zemi
Nejsvětějšímu srdci Ježíšovu – lépe známé v obou Amerikách? Odpověď je
celkem jednoduchá: Protože byl antiliberálním katolíkem. Na místo chvály o něm
revoluce šířila odporné pomluvy, onálepkovala ho jako zpátečnického teokrata,
tyrana, náboženského fanatika, který využíval inkvizitorské metody a potlačoval
„pokrok“. Tato nepodložená obvinění a contrario sensu (v opačném
smyslu – pozn. překl.) slouží ke cti Garcío Morenovi, protože jsou jasně ve
střetu se známou historickou pravdou a opakují se jen proto, že neučinil
kompromis s revolucí.
Konkordát, který podepsal se Svatým stolcem jako jeden
z prvních vládních aktů v roce 1862, učinil ze státu ochránce a
garanta nezávislosti Církve a zaručil jí kontrolu nad vzděláváním. Liberálové
zuřili, lid se radoval. Když v roce 1869 vyhlásil novou katolickou ústavu,
která z katolicismu učinila oficiální státní náboženství a požadovala, aby
kandidáti do státní služby i ti, kdo je vybírají, byli katolíky, neuměli
liberálové udržet svůj vztek a několikrát snovali komplot, aby ho připravili o
život. Po veřejném zasvěcení Ekvádoru Nejsvětějšímu srdci byl německou Velkou
zednářskou radou odsouzen k smrti. (str. 152)
Když byl zvolen na třetí volební období v roce
1869, začaly se množit pověsti o pokusu o tajnou schůzku zednářských lóží
sousedních zemí. Opakovaně byl varován, dokonce i vysoko postavenými preláty,
ale odmítnul utéct nebo se ukrýt. Napsal dopis papeži Piovi IX., kde zmiňoval
tyto výhružky a žádal jeho požehnání „abych žil a umřel v obraně naší
svaté víry a této drahé republiky, jíž mě Bůh opět povolal vládnout ... Jaká
větší výsada by ještě byla, jestliže by mi vaše požehnání mělo získat milost,
abych prolil svou krev pro Něj, toho, který jakožto Bůh toužil prolít Svou krev
na Kříži pro mě?“ (str. 156)
Několik dní poté byl García Moreno, když
v poledne po adoraci vystavené Nejsvětější svátosti vycházel
z katedrály v Quitu, zmasakrován rukama sprostých atentátníků
zaplacených zednáři, kteří jej vnímali jako největšího nepřítele liberálních
idejí, jež chtěli zavést v obou Amerikách. Když ho jeden ze zvrácených
vrahů sekl mačetou, zvolal „Zemři, ničiteli svobody!“ García Moreno odpověděl:
„Bůh nikdy neumírá.“ To byla jeho poslední slova.
Jeho zmučené tělo přenesli do katedrály a položili u
paty Paní Marie Sedmibolestné, kde o čtvrt hodiny později zemřel. Levou paži
měl uťatou a pravou ruku přeseknutou údery mačety. Měl šest střelných ran. Na
jeho prsou nalezli relikvii pravého Kříže. Kolem krku měl škapulíře utrpení
Páně a Nejsvětějšího srdce Pána Ježíše a svůj růženec. Ve své kapse měl
krátký perem psaný záznam z téhož dne: „Můj Spasiteli Ježíši Kriste, dej
mi větší lásku k Tobě a hlubokou pokoru a poučuj mě, co bych měl tento den
učinit k Tvojí větší slávě a službě.“
Liberálové jásali a urychlili ve světových novinách
svou pomlouvačnou kampaň proti němu. Ale lid Ekvádoru truchlil a jeho vděčná
zem jej odměnila titulem Obroditel své země a Mučedník katolické civilizace.
Pius IX., který v té době panoval, ho velebil jako muže, který umřel
„mučednickou smrtí, jako oběť za svou víru a křesťanskou lásku“. (str. 163)
Lži a pomluvy byly jedinými zbraněmi, které revoluce
mohla použít proti Gabrielu Garcíovi Morenovi, protože do dnešního dne nikdo
nemůže popřít, že tento vynikající státník nejen obnovil morálku a dobré mravy,
ale také postavil svou zemi na zdravý finanční základ a učinil nespočet reforem
a zlepšení. Zavedl první významnou síť silnic po celé zemi. Reformoval armádu,
propustil zkorumpované vládní úředníky a snížil daně.
Přepracoval justiční systém a těžce ztrestal nečestné
soudce. Otevřel nové školy a univerzity, umístil je pod vedení náboženských
řádů a ustavil povinné základní vzdělání. Zavedl poslední vědecké poznatky do
nemocnic a odstranil mizerné podmínky ve věznicích. Zbavil zemi banditů a
zlodějů, kteří ohrožovali cestování.
Lid byl dalek vnímat jeho politiku jako
„utlačovatelskou“ a „tyranskou“, jak ji líčil liberální tisk, a podporoval ho
jako „spasitele Ekvádoru“ a miloval jej jako světce. Rolníci o něm říkali:
„Nešetřil nás ani co se týče trestů, ani nápravných opatření, ale byl skutečným
světcem. Dal nám vysoké mzdy a velké odměny. Modlil se s námi růženec,
učil nás katechismus, vysvětloval nám Nový zákon, přiměl nás chodit na mši a
připravoval nás všechny ke zpovědi a Svatému přijímání. Mír a blahobyt vládnul
na našich farmách, protože pouhá přítomnost tohoto vynikajícího Caballero
zapuzovala vše zlé.“ (str. 118)
Poslání Garcíi Morena, jak jej prorokovala Naše Paní
Dobrého pořízení
Jedním z důvodů, proč jsem se chtěla dozvědět
více o Gabrielu Morenovi, bylo to, že Naše Paní Dobrého pořízení o něm mluvila
nějakých 250 let před jeho prezidentstvím. Jak většina našich čtenářů ví, Naše
Paní se zjevila španělské sestře z Kongregace Neposkvrněného početí Panny Marie
v prvním desetiletí 17. století a varoval ji ohledně krize světových
rozměrů, která postihne svatou katolickou Církev ve 20. století. Řekla jí, že
bude mnoho herezí, světlo víry takřka pohasne, nemravnost zaplaví svět a Církev
„jako nečisté moře“, a zkažení mravů a obyčejů bude takřka úplné.
Ve zjevení z 16. ledna 1599 hovořila o Ekvádoru, o
němž předpověděla, že se stane republikou a bude potřebovat oběti a statečné
duše, aby se udržel tváří v tvář mnoha veřejným i soukromým pohromám. Pak
odkazovala na Garcíu Morena:
„V 19. století přijde pravý katolický prezident,
člověk s charakterem, jemuž Bůh Náš Pán dá palmu mučednictví na náměstí
přiléhajícím k tomuto klášteru. Zasvětí republiku Svatému srdci Mého
Nejsvětějšího Syna a toto zasvěcení udrží katolické náboženství v letech,
která budou následovat, a která budou pro Církev prokletá. V těchto
letech, během nichž ďábelská zednářská sekta převezme kontrolu nad občanskou
vládou, uvidíme kruté pronásledování všech náboženských společenství.“
Vlády generálů Juana Florese (1839-45) a Josého Urbina
(1851-52), zednářů a krutých pronásledovatelů katolické Církve, usilovali o
uzavření konventů a klášterů a sekularizaci všech státních institucí. „Pravým
katolickým prezidentem“, který v roce 1873 zasvětil národ Nejsvětějšímu
srdci Ježíšovu, byl Gabriel García Moreno. Jeho život a smrt stojí jako mocný
důkaz autentičnosti a věrohodnosti poselství Naší Paní Dobrého pořízení.
Předpovědět s takovou přesností místo smrti prezidenta mučedníka je něco,
co může učinit jen Bůh. Pochopení tohoto proroctví je zjevně důležitým faktorem
důvěryhodnosti proroctví.
Život Garcíi Morena, stejně jako zjevení Naší Paní
Dobrého pořízení byly mimo Ekvádor po staletí relativně neznámé. Nyní je jeho
jméno s nimi spojováno.
Věřím, že García Moreno má v naší době důležitou
roli. Naše Paní Dobrého pořízení varovala před současnou krizí v Církvi a
trestem. Ale také slíbila obnovu Církve a křesťanstva skrze svou
přímluvu. García Moreno je vzorem pro všechny katolické státníky – současné a
také pro ty, kteří v budoucnosti přijdou do obnoveného křesťanstva.
Poskytuje také vzor pro laiky dnešní doby a zve je
k životu činu v časné sféře. Navzdory úspěchu byl García Moreno
ukázněný, studoval a připravoval se na vládu a činy v časné sféře.
„Pracuji 16 hodin denně, a kdyby měl den 48 hodin, pracoval bych bez
vykrucování 40,“ napsal jednomu ze svých přátel během svého exilu v Paříži
v roce 1853, kde studoval historii, geologii a chemii (str. 20). Nevěděl,
zda mu Prozřetelnost umožní využít ony vědomosti, ale konal s důvěrou
navzdory takřka nepřekonatelným překážkám, o nichž věděl, že jim bude čelit.
Vrátil se do Ekvádoru, přesvědčený, že silný katolický
muž s pomocí Našeho Pána a Naší Paní může změnit směřování země, jít proti
proudu liberalismu a vytvořit autentický katolický národ. Jsem si jistá, že
mnoho mladých mužů bojujících podobný boj proti progresivismu v naší době
může nalézt inspiraci v životě Gabriela Garcíi Morena.
Proto jsem byla dosti potěšená, když jsem se
dozvěděla, že Apoštolát Naší Paní Dobrého pořízení nedávno znovu vydal práci
paní Maxwell-Scott, aby ji učinil dostupnější americké katolické veřejnosti.
Tato krátká biografie podnítí chuť těch katolíků, kteří vážně touží po obnově
katolického sociálního řádu.
„V dnešní době nemožné,“ řeknou jizliví posměváčci. To
je stejná námitka, kterou mnoho pochybovačů činilo vůči Garcíovi Morenovi. Těm,
kteří prezentovali tento cíl jako nemožný, García Moreno nezměněně odpovídal
toto: „Bůh nikdy neumírá, Bůh je a to stačí. Co je nemožné pro Boha?“ Naše
odpověď by měla být stejná.
***
„Pravidla“ Garcíi Morena nalezená po smrti v jeho
kapse
Kázeň a zbožnost, které vládly životu Gabriela Garcíi Morena,
lze nejlépe odhalit na stručných pravidlech, která napsal na poslední stránku
knihy Napodobování Krista, knihy, kterou měl vždy při sobě. Po jeho
smrti ji našli v jeho kapse. Pravidla zní:
„Každé ráno při modlitbě budu prosit zvláště o pokoru.
Každý den navštívím mši, pomodlím se růženec a přečtu si kromě kapitoly v knize
Napodobování tato pravidla a připojené instrukce.
„Budu se snažit držet v přítomnosti Boží jak jen
to bude možné, zvláště během konverzací, které nemohu obsáhnout slovy. Často
budu nabízet své srdce Bohu, v první řadě před započetím jakéhokoliv
jednání.
„Každou hodinu si řeknu: ´Jsem horší než démon a peklo
by mělo být místem mého prodlévání.´ V pokušeních přidám: ´Co bych si o
tomhle pomyslel ve chvíli před smrtí?´
„Ve svém pokoji se nikdy nebudu modlit vsedě, mohu-li
to učinit v kleče nebo ve stoje.
„Budu denně praktikovat malé skutky pokory, například
políbení země.
„Budu se radovat, když já nebo mé činy budou
kritizovány. Nikdy nebudu mluvit o sobě s výjimkou uznání vlastních chyb a
nedostatků.
„Tím, že budu myslet na Ježíše a Marii, budu usilovat
o potlačování své netrpělivosti a půjdu proti svým přirozeným sklonům.
„Budu laskavý ke všem, i k těm dotěrným, a nikdy
nebudu mluvit špatně o svých nepřátelích.
Každé ráno než začnu svou práci, si napíšu, co musím
udělat, abych si velmi pečlivě správně rozdělil svůj čas a věnoval se pouze
užitečným a nutným věcem a pokračoval v tom se zápalem a vytrvalostí.
„Budu zásadově dodržovat zákon spravedlnosti a pravdy
a nebudu mít žádný úmysl ve všem, co dělám, ponechat si větší slávu Boží...
„Každý týden půjdu ke zpovědi...
„Nestrávím nikdy víc než hodinu v jakémkoliv
potěšení a obecně nikdy před 8 hodinou večer.“
Všichni, kdo ho znali, potvrzovali, jak svědomitě a
zásadově García Moreno dodržoval tato předsevzetí.
Překlad: D. Grof
