Kardinál Burke: Je „naprosto jasné“, že propotratovým politikům by mělo být odmítnuto Sv. přijímání (2010)

Kardinál Burke: Je „naprosto jasné“, že propotratovým politikům
by mělo být odmítnuto Sv. přijímání (2010)

Thaddeus Baklinski

Řím, 22. listopadu 2010

Kardinál Raymond Burke

V předvečer svého povýšení do kardinálské hodnosti dne 20. listopadu 2010, řekl (nynější kardinál) Burke redaktorce vatikánského rádia, že jeho postoj odmítání Svatého přijímání propotratovým politikům nebo veřejným osobnostem je založen na „myšlení, jehož středem je Bůh, a které vytyčuje církevní kázeň“ – a to konkrétně, že osobě, která veřejně setrvává v těžkém hříchu, má být odmítnuto Svaté přijímání.

Kardinál Burke hovořil 19. listopadu s TraceyMcClureovou o některých výzvách, kterým čelí Církev ve Spojených státech.

Kardinál Burke nikdy neváhal pronášet nebojácná veřejná prohlášení na obranu kultury života a je vnímán těmi, kteří jsou aktivní v propagování věrného katolického vzdělávání a stejně tak lidmi v hnutích pro život a pro rodinu, jako jejich hrdina a nejlepší spojenec. Zvláště prosazoval a obhajoval pokyn kardinála Ratzingera, že trvale propotratoví politici nebo veřejné osobnosti nesmí být připuštěny ke Svatému přijímání, dokud se nebudou veřejně kát.

McClurová nejprve popsala Burkeho „jako muže s velmi přísnými představami o morální bezúhonnosti těch, kdo vyznávají katolicismus – představy, které vždy nejsou každému příjemné – a myslím tím některé poznámky, které jste učinil například o propotratových politicích ve Spojených státech a přijímání Svatého přijímání, Svátosti oltářní.“ Pak se zeptala kardinála, zda ho někdy odrazuje, že lidé „nechápou toto poselství“.

„Myslím si, že je jen přirozené být v pokušení nechat se odradit a já jsem měl taková pokušení“, odpověděl kardinál Burke. „Například otázka osoby, která veřejně a tvrdošíjně zastává právo ženy rozhodnout se pro potrat dítěte v jejím lůně, a přijímá Svátost oltářní, mě zasahuje jako něco naprosto jasného v dvoutisícileté církevní tradici – Církev vždy pevně zastávala, že osoba, která se nachází veřejně a tvrdošíjně v těžkém hříchu by neměla přistupovat ke Svatému přijímání a pokud tak učiní, mělo by jí být Svaté přijímání odmítnuto.“

Kardinál Burke vysvětlil, že sankce ohledně přijímání Svátosti oltářní osobou, která veřejně odporuje církevnímu učení, je zamýšlena tak, „aby se tato osoba vyvarovala páchání svatokrádeže, jinými slovy, přijetí svátosti nehodně a také proto, že posvátnost svátosti samotné si žádá, aby byl člověk ve stavu milosti, když přijímá Tělo a Krev Krista.“

Je zrazující, že členové Církve buď tvrdí, že tomu nerozumí, nebo prohlašují, že jistým způsobem existuje omluva pro to, aby přijímal Svátost oltářní někdo, kdo veřejně a tvrdošíjně setrvává v těžkém hříchu“, řekl kardinál Burke.

„Pohlížím na to tak“, pokračoval, „že tato reakce ze strany mnohých v Církvi pochází z toho, že žijeme ve společnosti, která je zcela sekularizovaná, a myšlení, které je na černé listině – myšlení, jehož středem je Bůh, a které vytyčuje církevní kázeň – není snadno pochopitelné těm, kteří jsou denně bombardováni jistým druhem bezbožného přístupu ke světu a k mnoha otázkám. A tak se snažím nenechat se odradit, ale snažím se dále hovořit o tomto poselství způsobem, kterému lidé mohou rozumět.“

Kardinál Burke vyjádřil své pochopení obtíží, kterým čelí kolegové kněží, jež se touto věcí zabývají.

„Je to obtížné...ani pro mě to není snadné čelit této otázce u jistého počtu katolických politiků. A hovořilo se mnou mnoho kněží a říkalo mi, jak obtížné to je, když mají ve své farnosti jedince, kteří jsou ve stavu veřejného a těžkého hříchu...a tak /tito kněží/ vzhlížejí...k biskupovi, aby jim dodal odvahu a inspiraci při vypořádávání se s tím.“

Tento duchovní řekl, že je ale nutné kázat takové poselství „bez ohledu na dobu a na to, zda je to přijímáno vřele nebo ne nebo se tomu odporuje nebo je to kritizováno“. Prohlásil, že jeho pevný postoj ohledně církevního učení není jen „hlásání pravdy s láskou, jak říká Písmo svaté“, ale že „když biskup zaujímá v tomto ohledu správná pastorační stanoviska, velmi pomáhá také bratrům biskupům a také kněžím.“

Zdroj:LifeSiteNews

Překlad: D. Grof