Vexilla regis prodeunt! (1935)
Josef Pavlíček
Na sklonku církevního
roku slaví Církev svatá zvlášť slavným způsobem svátek Krista Krále. Je
v tom hluboký smysl, že právě nynější náš sv. Otec Pius XI. v této
době ustanovením tohoto svátku projevil myšlenku proklamace Království
Kristova. Znamená to vlastně ofensivu Katolictví proti laicismu a modernímu
pohanství, prováděnou ovšem méně vnějšími prostředky mocenskými, ale hlavně
politikou Kříže.
Moderní pohanství třeba
překonati podstatně z nitra. Je to spíše ofensiva radikální evangelické
lásky proti radikálnímu hněvu, a radikální evangelické pokory proti radikální
pýše současné doby.
V říši Krista Krále
vládne jako jednotící princip láska. I satanská říše má svou vládu, svou
politiku, svůj „ideál“. Zde však jednotícím principem nikdy nemůže býti shoda a
soulad démonů navzájem, nýbrž jedině a vždy společný hněv vůči Kristu.
Karakteristické, specificky luciferské znamení této říše je pýcha. Kristus i
satan setkávají se zde jako králové. Smýšlení obou je imperialistické. Oba
chtějí celek: Nebe i zemi a všechno, co je v nich. (Tolik podle prel. R.
Mäder-a v čl. „Reich gegen Reich“ v „Die Schildwache“ z 27. X. 1934,
Bazilej, Švýc.)
Práva Kristova na vládu
v celém světě jsou nejzaručenější, Jeho cíl nejpotřebnější a nejpožehnanější,
Jeho královské schopnosti a vlastnosti jsou nejvznešenější a nejslibnější... a
dosavadní Jeho úspěchy?
Nepřehledné řady ještě
nenáleží ke Kristu. Kolik lhostejnosti, vlažnosti a odpadu musí Kristus snášeti
dokonce u těch, kteří se honosí Jeho svatým jménem. Ovšem, vláda Kristova ještě
není skončena, ale započala a víme z Jeho svatých slov, že skončí Jeho
naprostým vítězstvím.
Žádný král všech věků
nebyl ještě nikdy tak očekáván, nevešel tak do světa a neodešel se světa za tak
otřásajících, neobyčejných zjevů jako Kristus, Pán nebe i země.
A ještě vždycky, kdykoli
nepřátelé jásali nad domnělou porážkou Kristovou, On vstal mocnější,
nádhernější a k úžasu svých nepřátel rozšířil Svou vládu netušenou měrou.
A dnes? Radostně, vděčně
a hrdě patříme na Jeho korouhev, jež září s nesčetných oltářů, chrámů,
zdobí tiáru papežů a koruny králů, příbytky živých i mrtvých, je vztyčena na
náměstích velkoměst i na osamělých cestách v zemi, vysoko na horách i v lesních
zátiších. –
Překážky a odpor slavně
zvyšují úspěchy Kristovy. Nejen nevědomost, nikoliv jen moc vášní duše
jednotlivé vedou boj proti Kristu Králi; mnoho je jich, kteří se spikli proti
Němu, Jenž přišel, aby vládl všem: Židé, pohani, Turci, nevěrci, odpadlí křesťané
a volnomyšlenkáři, diplomacie a násilí, úskok a klam, věda a tisk, všichni
útočí na Krista a Jeho vládu, ano mnozí se snaží Ho popřít a vyhubit.
Žádný zakladatel
náboženský nesetkal se s tak ohromným odporem jako Kristus Pán, ale také
žádný nepřekonal všechen odpor tak rozhodně a skvěla jako On. Kdykoli se
nepřátelé domnívají, že Ho spoutali, ubili neb usmrtili a jásají, On jásá ještě
více a vstává znovu oslaven a pokračuje svým vítězným pochodem.
Jsou nevěrní, odpadlíci,
kteří shodili sladké jho Jeho zákona mravního a slepě následující morálku
pohanskou,...ale na druhé straně tisíce s nevýslovnou touhou přijímají
Krista a věří v Něho, poněvadž poznali, že On jediný jest Cesta, Pravda a
Život.
Stále ještě má Kristus
Pán Své apoštoly, Své panny, Své poustevníky, Své anděly milosrdenství, ano i
Své mučedníky a Svaté.
Nikdy ještě nebyla říše
Jeho tak veliká, nikdy tak pevná jako nyní a sotva kdy měla tak nadšený příliv
reformovaných a vzkvétajících řádů.
Ovšem za všech dob byli
a budou takoví, kteří zůstanou vzdáleni Kristu. Nezapomínejme ale, že On sám to
byl, jenž řekl: „Budu vládnouti vzdor všem Svým nepřátelům“, a jak všechna Jeho
slova se splnila, i tato dojdou splnění dokonalého.
Nezapomínejme ustavičně
obnovovati svůj slib křestní a uvědomujme si často, co svatých povinností nám
uložila svátost biřmování. Buďme na stráži, abychom byli věrnými, statečnými a
vytrvalými bojovníky Kristovými, jichž svatou povinností jest dobývati, šířiti
a hájiti vládu Krista Krále.
Zdroj: NA HLUBINU ročník X. číslo 10 (1935)
Překlad: D. Grof
