Kam vede Novus Ordo

Kam vede Novus Ordo

Thomas A. Drolesky

Další článek o zneužitích spojených s liturgickým zneužitím par excellence, Novus Ordo Missae, se může jevit nadbytečný a zbytečný. Konec konců bylo za ta léta napsáno už tolik článků a knih, že opakovat to, co jsou očividně zřejmé body, se jeví jako čistá nuda. Věřte mi, že jsem byl znechucen celé měsíce poté, co jsem dokončil analýzu posledních 212 odstavců ve Všeobecných pokynech k Římskému misálu v rozpětí 8 dnů v srpnu 2002. Muset přezkoumávat základní body ohledně hrůz Novus Ordo Missae znova a z nova není vůbec nikdy příjemný úkol.     

Nicméně jsou chvíle, kdy se stává nezbytným znovu zopakovat zřejmé body o tom, kam logika Novus Ordo vede, ve snaze přesvědčit tradicionalisticky naladěné kněze, kteří NOM stále nabízí, aby jednou pro vždy přestali s tím, co je urážkou Boha v nejlepším případě a sprostotou v nejhorším případě. Fotka přiložená níže, kterou jsem shlédnul jako výsledek odkazu na internetu, který mi poslal jeden čtenář, je důkazem, že je skutečně někdy nezbytné poukazovat znova a znova na zřejmé.

Za prvé, Novus Ordo Missae je umělý výtvor neslýchaného případu liturgické výroby. Starobylá tradiční mše nebyl vynalezena výborem, tím méně takovým, v jehož čele stál muž, Annibale Bugnini, podezřelý z příslušnosti ke svobodným zednářům, a kterému radilo šest liberálních protestantských pozorovatelů (kteří činili svá „pozorování“ v přestávkách na kávu tak, aby komentáře mohly být zapsány do záznamů biskupských členů konzilia). Starobylá tradiční mše byla ve všech svých podstatných částech apoštolům instruována Naším Pánem před Jeho Nanebevstoupením, kde sedí ve slávě po pravici Otce.

Za druhé, Bugnini a spol.vykládali zavrženíhodné lži o původu rozličných tvůrčích elementů Novus Ordo. Novus Ordo Missae byl vzdálen „znovuobjevení“ jakýchsi údajných jednodušších forem římského ritu katolické Církve, což samo bylo tvrzení, které bylo případem antikvarianismu zavrženého papežem Piem XII. v encyklice Mediator Dei v roce 1947. Novus Ordo Missae si silně vypůjčoval z nyní zaniklého galikánského ritu, z různých orientálních ritů, z rozličných stylů protestantismu a dokonce z „modliteb u stolu“ z talmudského judaismu.

Za třetí, i když bychom ignorovali všechny špatné překlady latinského editio typica Novus Ordo Misssae do národních jazyků, editio typica samo obsahuje méně úplné vyjádření katolické víry, než jaké se nalézá ve starobylé tradiční mši. Odkazy na zázraky různých světců byly změněny, pokud ne zcela vynechány. Různé části Ordinária, včetně Vyznání viny, byly zeslabeny. Všechny odkazy na Boha, který soudí, přes možnost ztráty nesmrtelné duše člověka pro věčnost, až po nutnost činit pokání za hříchy byly změněny nebo vymýceny (viz Odstavec 15 Všeobecných pokynů k Římskému misálu a má analýza téhož v G.I.R.M. Warfare.

Za čtvrté, „Eucharistické modlitby“, které byly přidány od roku 1969 – a změny v samotném Římském kánonu – nevyjasňují obětní podstatu mše.

Za paté, Všeobecné pokyny k Římskému misálu vyžadují nově přítomnost laiků v sanktuáriu během obětování mše svaté. Mladí chlapci a dospělí muži mají zvláštní povolení Církve vstoupit při mši do sanktuária jako ministranti, kteří jsou prodlouženou rukou kněze, který je také muž. Žádné další osoby, muži ani ženy, nesmí do sanktuária. V Novus Ordo Missae tomu tak není. Kněz zde takřka při každé mši vystupuje jako něco navíc k laickým „účastníkům“ při čtení a zpěvu. Toto zamlžuje rozdíl mezi posvátným hierarchickým kněžstvím vysvěceného kněze a obecným kněžstvím laického věřícího.Také to maže nedotknutelnou povahu sanktuária při mši, čímž se eliminuje smysl nadčasovosti nekrvavého znovuzpřítomnění Synovi Oběti Otci v Duchu a Pravdě dřeva Svatého kříže.

Za šesté, rukám neposvěcené osoby je dovoleno rozdělovat Svaté přijímání při mši svaté. Je to dvojitá svatokrádež, zahrnuje jednak dotýkání se Svátosti oltářní rukama neposvěcené osoby, a jednak jejich osobování si funkce výhradně rezervované osobě posvěcené.

Za sedmé, podávání Svatého přijímání na ruku, které bylo oficiálně povoleno od roku 1977 (po letech, kdy byla takováto svatokrádež povolena ve farnostech a diecézích bez svolení Říma), učinilo ze svatokrádeže akceptovanou část takřka každého obětování v Novus Ordo Missae na světě. Ruce neposvěcených osob se ho nesmí nikdy dotýkat, tím méně podávat Svaté přijímání. Počet Svatých hostií, které upadly (nebo si je někdo vsunul do kapsy, peněženky nebo knihy; některé pak byly použity při černých mších) a množství Nejsvětější krve Našeho Pána Spasitele Ježíše Krista, která byla rozlita, zná jen Bůh, Který je hluboce urážen bezohledný způsobem, s jakým se s Jeho vlastním Tělem, Krví, Duší, a Božstvím hrubě zachází a jsou pravidelně znesvěcovány.

Za osmé, záliba Všeobecných pokynů k Římskému misálu v nekonečných alternativách v obětování Novus Ordo Missae činí jakoukoliv diskuzi ohledně pevně daného ritu úsměvnou a absurdní. Liturgický ritus musí vyjadřovat stálost a neměnnost Boha a stálost a neměnnost lidské potřeby Boha, protože On se vyjevil výhradně skrze Svou pravou Církev, katolickou Církev. Liturgický ritus, který připouští ustavičné změny a nekonečné alternativy, některé provedené ve jménu ideologie „inkulturace“ Evangelia, vytváří nestálost v duších věřících a vede je k tomu věřit, že Bůh a Jeho pravdy jsou proměnlivé. Odstavec 395 Všeobecných pokynů k Římskému misálu činí takřka nemožným rozlišení „schválených“ liturgických experimentů od „neschválených“ improvizací.

Za deváté, vydání Všeobecných pokynů k Římskému misálu z roku 1997 podporuje „volně stojící“ oltář a díky mši čelem k lidem pokračuje v podkopávání mše, kde je středem Kristus, a podporuje skutečnost, že osobnost kněze a „styl“ celebrování jsou naprosto nedůležité v kontextu obětování mše svaté. Kněz je alter Christus, který koná in persona Christi. Zaměřujeme se na knězovo konání jako Krista, Vedoucího kněze a Oběť každé mše, ne na jeho osobnost. Žádný liturgický ritus katolické Církve před 60.lety 20. století nepředstavoval tuto zhoubnou protestantskou novotu.

Za desáté, kalendář Novus Ordo Missae, který dokončil revoluci započatou v roce 1955, uráží Boha vyřazením svátků mnoha svatých, z nichž oběti některých při obraně víry jsou zneváženy tak, jako by se nikdy nestaly! Počet Oktáv, které sloužily k rozšíření oslav důležitých svátků, se zredukoval z patnácti na tři v roce 1956 a ze tří na dvě v Novus Ordo Missae. Pojmenování používané pro popis nedělí v roce se změnilo po skoro dvou tisíciletích používání. Slova papeže sv. Pia V., který varoval před jakýmikoliv změnami v misálu, který šířil v roce 1570, jsou ignorována s beztrestností vedoucí ke ztrátě smyslu posvátného, ztrátě víry v Reálnou přítomnost, a ztrátě zbožnosti k velkým světcům prvních století Církve.
Krátce řečeno, jak je patrné z tohoto stručného a zdaleka ne vyčerpávajícího seznamu problémů Novus Ordo Missae, Novus Ordo Missae, který je sám o sobě urážkou Boha a duší, pro které On prolil každičkou kapku Své Nejdrahocenější krve, vytváří jednu urážku za druhou, jak je víra podkopávána při každém obratu. Zkažené ovoce Novus Ordo Missae lze spatřit na snímku dole, nalezeném na webových stránkách Los Angels Catholic Worker:

Takový výsměch by byl nemyslitelný ve věku, kdy starobylá tradiční mše byla přijímána jako to, čím je: vzorová mše římského ritu katolické Církve. Ano, je pochybné, že záběr výše byl skutečně mše. Ten záběr však o sobě prohlašuje, že jde o fotku mše. Přijměte to od toho, kdo si myslíval, že bychom mohli „bojovat“ proti záběrům jako je ten nahoře – takové scény jsou logickým, neúprosným výsledkem zcela mylných základů Novus Ordo Missae. Žádný kněz, který slouží Novus Ordo Missae, tomu nemůže utéct nebo se utěšovat tvrzením: „No, já takové věci nedělám.“ Neexistuje žádný rozdíl mezi tím nabízet Bohu modlitby, které plně nesdělují pravdy katolické víry – modlitby, které nesdělují plně posvátnou povahu mše – a záběrem nahoře. Kněží, kteří slouží Novus Ordo Missae, uráží Boha a umožňují, aby se záběry jako je ten nahoře přihodily. Je to jen malý krok od vpádu laiků do sanktuária a podávání Svatého přijímání na ruku, až k laikům shromážděným kolem kněze v civilních šatech obětujícího bagety při údajném proměňování. A co se stane arcibiskupům a biskupům, v jejichž místech se takový výsměch děje? Nic. Ve skutečnosti povýší do kolegia kardinálů, jako se to stalo právě dnes 22. února 2006 s prefektem Kongregace pro klérus, Williamem Levadou, bývalým arcibiskupem San Francisca, v jehož diecézi se stalo nespočetně travestií v kontextu mše svaté. Mluví někdo o zbavení Rogera kardinála Mahonyho rudého klobouku ve světle travestie zobrazené nahoře? Těžko.

Ach, já vím. Vyskytnout se kněží, kteří řeknou, že mají obavy o své stádo, které by mohlo být vystaveno modernistickému knězi, pokud by „opustili“ své farnosti, aby mohli sloužit tradiční mši. Na takovou obavu existuje jednoduchá odpověď: milujte především Boha a snažte se Jemu dát, co Jemu náleží. Každý z nás, kněz stejně jako laik, musí činit to, co je správné, bez ohledu na následky. Otci Stephenu Zigrangovi, například bylo útěchou asi 15 rodin, které ho následovaly z jeho bývalé farnosti v Channelview v Texasu do farnosti Queen of Angels v Dickinsonu v Texasu během tří let od chvíle, kdy přestal sloužit Novus Ordo Missae a byl nespravedlivě potrestán arcibiskupem Josephem Fiorenzou, který věří herezi trvalého charakteru, že „Starou smlouvu učinil Bůh s lidem Izraele“. Někteří věřící budou následovat kněze, který přijme plnost tradice bez kompromisů. Někteří ne. Bez ohledu na to však musí kněz udělat, co je správné, a modlit se, aby Panna Maria pomohla jeho stádu následovat jej do jistého útočiště tradiční mše, kde je Bůh nejlépe uctíván, kde duše jsou příhodněji posvěcovány, kde plnost katolické víry je úplně vyjádřena bez jediného písmenka změny nebo umenšení nebo nejasnosti. Co platí pro kněze, platí i pro nás laiky – musíme se vyvarovat všeho kontaktu s Novus Ordo Missae, včetně nutnosti se přestěhovat kvůli každodenní tradiční mši, jestliže žijeme v oblasti, kde není umožněno křestní právo prvorozeného římského ritu.

Jak má drahá žena řekla otci Paulu Sretenovicovi, když jsme se s ním potkali v restauraci North Star ve Wayne v New Jersey, v pátek 3. prosince 2004: „Jak dlouho ještě vydržíte urážet Boha?“ To je otázka, kterou si musí položit každý kněz, který zná škody Novus Ordo Missae. Jak může kněz, který ví, že podávání Svatého přijímání na ruku je svatokrádež, pokračovat v jejím páchání? To není žádná obrana říct, že jen plním „příkazy“. Taková vždy je obrana těch, kteří poslouchali nespravedlivé rozkazy, včetně nacistických generálů a právníků a doktorů během Třetí říše. A stejně strašlivé jako vraždy nevinných pod pláštíkem státních zákonů jsou svatokrádeže páchané proti Bohu v kontextu mše svaté. Jsou ještě horšími zločiny. Ve skutečnosti jsou to nejhorší představitelné zločiny, protože zneuctívají Svatou Trojici a vystavují vrcholnému nebezpečí posvěcující milost a spásu lidských duší. Proto se ptám znova: jak může jakýkoliv kněz, který zná, a který přijímá škody Novus Ordo Missae, pokračovat v páchání téhož? „Poslušnost“ k nespravedlivým zákonům není žádná obrana. Angličtí mučedníci vzdorovali „mši“, která byla předchůdcem Novus Ordo Missae. A to musíme i my. To musí i naší kněží.

Zvažte slova papeže sv. Pia V v bule Quo Primum o jednoduchém faktu, že žádný kněz nesmí být zavržen kvůli sloužení tradiční mše, ani kněz nesmí být nucen sloužit mši žádným jiným způsobem, než jak je mše kodifikovaná v Missale Romanum, který papež rozšiřoval v roce 1570:

Navíc těmito dokumenty /tímto zákonem/, na základě Naší apoštolské autority, garantujeme a přiznáváme navždy že, pro zpívání nebo čtení mše v absolutně jakémkoliv kostele, se má od tohoto okamžiku zcela následovat tento Misál, bez jakékoliv zábrany svědomí nebo strachu, bez utrpění trestu, odsouzení nebo zavržení, a může být svobodně a zákonně používán. Ani nemají představení, správci, kanovníci, kaplani a jiní náboženští nebo světští kněží /tj. kněží nepatřící do žádného řádu – pozn. překl./ nebo duchovní jakéhokoliv přiděleného titulu celebrovat jinou mši než Námi nařízenou. Taktéž deklarujeme a nařizujeme, že naprosto nikdo není nucen nebo přinucen měnit tento Misál, a že tento současný dokument nemůže být zrušen nebo změněn, ale zůstává navždy platný a udržuje si svou plnou moc navzdory předešlým ustanovením a výnosům Svatého stolce, stejně jako jakýmkoliv obecným nebo zvláštním ustanovením nebo ediktům provinciálních nebo synodálních koncilů, a navzdory praxi a zvyku výše uvedených církví, ustanovených dlouhým a prastarým zvykem – kromě toho, jestliže trvají více než dvě stě let.

Tato žádost je zejména ke kněžím, kteří vědí, jak sloužit tradiční mši, a kteří uznají pravdy  prezentované v tomto krátkém komentáři. Mohou existovat kněží, kteří jsou tradicionalisticky naladění, ale v tuto chvíli nevědí, jak sloužit tradiční mši. V pořádku. Existují pro ně místa, kde se to mohou naučit, jak jsem poznamenal v článku Defending Catholic Tradition Without Fear of the Consequences (Obrana katolické tradice beze strachu z následků) asi před rokem (viz zvláště interview s P. Patrickem J. Perezem v onom článku). Ti kněží, kteří vědí, jak sloužit tradiční mši, a kteří chápou, jak Novus Ordo Missae vede svou z podstaty zhoubnou přirozeností až k fotce zobrazené výše, však musí uskutečnit mužný krok, který jiní kněží učinili v posledních letech (a který mnozí učinili v posledních třiceti letech). Novus Ordo Missae je nedílná součást nové teologie, která zahrnuje omyly ekumenismu a náboženské svobody. Chce někdo opravdu přenášet na věřící, že se nemusíme obávat fundamentálních omylů, když nabízíme urážku za urážkou vůči Božímu majestátu samotnému?

Jako obvykle se obracíme k Naší Paní, Pomocnici křesťanů, a úpěnlivě ji prosíme, aby pohnula srdce kněží svého Božího Syna, aby Mu sloužili jen mši, kterou On naučil apoštoly, aby sloužili. Možná se mnoho nezmění za našeho života. Opravdu nedojde ke změně, dokud Rusko nebude zasvěceno papežem a všemi biskupy světa jejímu Bolestnému a Neposkvrněnému srdci. My se však musíme neustále modlit za naše kněze, jak za ty, kteří přijali tradici a utrpěli palčivou bolest nespravedlivým a nezákonným trestem, tak za ty, kteří potřebují přijmout tradici úplně a bez ústupků k Novus Ordo Missae. Potřebujeme naše kněze. Potřebujeme, aby nám naši kněží nabízeli to, co je naším oprávněným nárokem jako katolíků římského ritu – tradiční mši.

Panno Maria, Pomocnice křesťanů, modli se za nás.

Svatý Josefe, modli se za nás.

Svatí Petře a Pavle, modlete se za nás.

Svatý papeži Řehoři Velký, modli se za nás.

Svatý papeži Pie V., modlí se za nás.

Svatý papeži Pie X., modli se za nás.

Svatá Filoméno, modli se za nás.

Svatý Jean Marie Vianney, modli se za nás.

Blahoslavený Francisco, modli se za nás.

Sestro Lucio, modli se za nás

Zdroj: Christ or Chaos

Překlad: D. Grof