„Plné
společenství“ a další vesmírné souvislosti
Christopher A. Ferrara
2. září 2011
Jednou z výhod toho, že jste redaktorem v The
Remnant je velká terapeutická hodnota fóra, na němž si můžete ventilovat
svou katolickou frustraci z převládajícího zmatení doby, kterou Italové
nazývají il dopoconcilio – doby po Druhém vatikánském koncilu. Kdoví,
kolika vážným zdravotním následkům jsem předešel, když jsem na těchto webových
stránkách odložil břímě úzkosti z toho, co je v době dopoconcilio
hloupého. Je opět čas se vybít.
Když mluvíme o hlouposti, šéfproducent RealCatholicTV.com
právě uveřejnil toto „oficiální stanovisko“ ohledně Bratrstva sv. Pia X.:
„FSSPX není v plném společenství s Církví, ale Církev jej zve ke
znovuobjevení této stezky.“
Ach ano, oné tajemné stále unikající „stezky“
k duchovnímu cíli, kterým je „plné společenství“. Zdá se to naznačovat
jakousi novokatolickou analogii k osmidílné stezce buddhismu, která by, kdyby
ji jen FSSPX „znovuobjevilo“, dovedla všechny jeho příznivce k vysokému
stupni osvícení dosažitelného jinak pouze skrze radostné zřeknutí se
nepostižitelného učení Druhého vatikánského koncilu – koncilu stejného, přesto
odlišného, od všech ostatních koncilů; neotřelého a přesto tradičního; nového a
přesto starého; pastoračního a přesto dogmatického, který znamenal otevření
čaker pro energie současného světa; byl „událostí“, jejíž smysl lze jen tušit,
ale nikdy vyjádřit přesně podle „správné interpretace“, která se jistě kdesi
skrývá, ale musí být teprve nalezena. Pozorně poslouchej, luční koníku, a
uslyšíš koncil v jemném vánku vanoucím v topolech římských vršků. Je
to zvuk potlesku jedné ruky.
Nemáme už prostě a jednoduše dost tohoto gnostického
blábolu? Zamysleme se spolu rozumně. Udělejme to, co tradicionalisté dělají
stále: postavme se za pomoci několika jasných tvrzení proti mlžení a
intelektuální nepoctivosti. Použijme zdravý rozum, jak to kdysi nazývali
jezuité, když ještě používali zdravý rozum. Kdysi, kdy Církev používala
zdravý rozum. Tak tedy několik jasných tvrzení. Tucet, abych to řekl přesně:
První:
Díky papeži Benediktovi čtyři biskupové FSSPX již nejsou pod trestem
exkomunikace, pokud pod ním vůbec kdy byli.
Druhé:
Kněží a věřící FSSPX především nebyli nikdy exkomunikováni, proto papež
Benedikt XVI. nemá potřebu z nich snímat jakoukoliv exkomunikaci.
Třetí:
Ten, kdo není z Církve exkomunikován, může přijímat všechny svátosti
Církve, včetně Svatého přijímání, a nikdo ve Vatikánu, a tím méně papež, pokud
jde o FSSPX nic jiného netvrdil.
Čtvrté:
Ani biskupové FSSPX, ani jeho kněží, ani řeholníci, ani jeho laičtí věřící
nejsou obviněni z hereze, což by znamenalo zatvrzelé pochybování o článku
božské a katolické víry nebo jeho odmítání.
Páté:
Ten, kdo je a) pokřtěn v Církvi, b) není exkomunikovaný, c) je ve stavu
přijímat všechny svátosti a d) není heretikem, je – a to mám od spolehlivé
autority – katolíkem.
Šesté:
Katolíci jsou ve společenství s katolickou Církví.
Sedmé:
Neexistuje žádný „částečný“ katolík a proto neexistuje žádný pravý katolík v
„částečném společenství“ s Církví.
Osmé:
Členové FSSPX jsou praví katolíci.
Deváté:
Nikdo ve Vatikánu nikdy netvrdil, že členové a příznivci FSSPX nejsou pravými
katolíky, naopak mnozí vatikánští preláti a sám papež prohlásili, že jsou
pravými katolíky, jejichž organizace je v kanonicky neregulérní
situaci (což by se dalo dát do pořádku příslušným dekretem).
Desáté:
Členové FSSPX nejsou nekatolíky.
Jedenácté:
Dle principu bezrozpornosti nemohou být duchovní a laici FSSPX zároveň
katolíky i nekatolíky.
Dvanácté:
Mluvíme-li objektivně (subjektivní dispozice konkrétních jednotlivců jsou mimo
dosah našeho chápání), pak dle principu o vyloučení třetího je tvrzení „FSSPX
jsou katolíci“ buď pravdivé, nebo nepravdivé.
Závěr: Tvrzení, že katolíci z FSSPX nejsou v
„plném společenství“ s katolickou Církví, jejímiž členy nepochybně jsou,
je nesmysl. Stejně jako je nesmyslná představa, že Mahony a Gumbleton
(kontroverzní americký kardinál resp. biskup – pozn. překl.) jsou v „plném
společenství“ s Církví, ale biskupové FSSPX nikoliv, nebo že zástupy
katolíků naprosto stejně nepravověrných, jako jsou nejliberálnější protestanti,
jsou v „plném společenství“, ale nikoliv laici kolem FSSPX, kteří přijímají
naprosto všechna závazná učení Magisteria ve věcech víry a mravů.
Případ FSSPX názorně ukazuje, jak rozporuplný koncilní
novotvar „plné společenství“ a jeho opak „neúplné společenství“ působí ohromnou
škodu Církvi. Nekatolíci jsou nyní vítáni a oslavováni na ekumenických
setkáních a nejsou již vnímáni jako heretici nebo schizmatici, protože se
soudí, že mají jakési mlhavé „neúplné společenství“ s Církví, zatímco
souběžně s tím jsou katoličtí tradicionalisté odsuzováni a ostrakizováni,
protože jim chybí mlhavé „plné společenství“ – jsou odsuzováni a ostrakizováni
těmi stejnými kritiky, kteří vychvalují „neúplné společenství“ ohromného
množství opravdových heretiků a schizmatiků, kteří odmítají prakticky vše, co
Církev učí.
Výsměch je jedinou odpovídající reakcí těm, kdo dále
žvaní o nedostatku „plného společenství“ katolíků, kteří si udržují víru
uprostřed toho, co poslední papež po čtvrt století oslavování „velké obnovy“,
která nikdy nenastala, nakonec oplakával jako „tichou apostazi“ kdysi
křesťanské Evropy. Přesto stejný papež – papež, jehož vzrušení příznivci
populárním pokřikem žádali jeho okamžité svatořečení – veřejně oznámil
exkomunikaci čtyř tradicionalistických biskupů, kteří zasvětili svůj život
tomu, aby zvrátili onu apostazi, které tento papež předsedal. Tentýž papež
hýčkal a chránil Marciala Maciela Degollada (kněze usvědčeného
z pedofilie, který udržoval vtah s nejméně dvěma ženami, měl až 6
dětí, byl obviněn ze zneužívání drog atd. – pozn. překl.) a odmítal slyšet cokoliv
proti němu, navzdory množství důkazů, že tento špatný zakladatel „Kristových
legionářů“ spáchal mnoho příšerných zločinů. Tentýž papež neučinil nic nebo jen
málo, aby se vypořádal s bující homosexualitou mezi kněžími a
s masivním zhroucením víry a kázně v Církvi, přičemž ale zval kdekoho
od animistů přes zoroastriány, aby praktikovali své pohanské rituály přímo
v místnostech kláštera sv. Františka v Assisi. Tentýž papež nám dal
„ministrantky“ a uprostřed církevního zmatku navštěvoval rockové koncerty,
zatímco biskupové FSSPX museli po desetiletí snášet stigma právně pochybné
„exkomunikace“, kterou následující papež jednoduše jiným právním výnosem
zvrátil. Tentýž papež políbil korán, zatímco dovolil, aby se Písmo svaté
zcenzurovalo s užitím velkého množství modernistických a „genderově
neutrálních“ špatných překladů.
Mimochodem, pokud jde o pohoršení kvůli líbání koránu,
jeden novokatolický komentátor, který neochotně došel k závěru, že se nedá
popřít, že, papež korán políbil, tvrdil, že „tím, že tímto způsobem prokázal
úctu, podpořil světový mír a mezináboženskou jednotu“. Náhodou souhlasím
s tímto komentátorem v tom, že toto gesto mohlo být spontánní, ale
papež se jej nikdy neodřekl, dokonce ani poté, co chaldejský patriarcha Raphael
Bidawid papeže veřejně chválil za to, že „políbil korán na znamení úcty“.
Církev byla obrácena vzhůru nohama ve jménu
ekumenického koncilu, o jehož „pravdivé interpretaci“ se po více než půl
století po jeho skončení stále debatuje. Sám Vatikán nepozval nikoho jiného než
teologické odborníky FSSPX, a pouze je, k sérii jednání, kde
s vatikánskými odborníky diskutovali tuto „pravou interpretaci“, která
samozřejmě nemůže být odvislá od FSSPX. Žádná formulace vyjádřená pouhými slovy
by nikdy nedokázala postihnout podstatu „skutečného koncilu“.
Mezitím katoličtí duchovní pokračují ve svém marném
pokoncilním „dialogu“ s morálně zkrachovalým protestantským duchovenstvem,
s trvale rozhořčenými liberálními rabíny a zuřivě fundamentalistickými
imámy. Celý západní svět podléhá tiché apostazi. Islám, jenž už nemusí čelit
odporu ze strany duchovních patologicky oddaných míru, kteří se s ním jen
chtějí přátelit, všude povstává, aniž by mu cokoliv bránilo. Nejrychleji roste
ve Francii, jejíž vláda zmrzačená svým vlastním rigidním laicismem, se pokouší
o směšná světská protiopatření, jako je zákaz nošení burky na základě toho, že
burky představují nezákonné zakrývání identity. Vláda zároveň neúnavně
odbourává to, co ještě zbylo z mravního řádu v kdysi nejkatoličtějším
z národů.
Přesto uprostřed apostaze naší civilizace a ohromného
církevního kolapsu způsobeného domnělými „pověřeními“ Druhého vatikánského
koncilu, je jedinými katolíky obviňovanými, že jim chybí „plné společenství“,
skupina tradicionalistů, kteří nejenže se na kolapsu nijak nepodíleli, ale naopak
mu vytrvale vzdorovali. Na druhou stranu ničitelé jsou údajně v „plném
společenství“ s tou samou Církví, kterou zničili.
Dejme zástupům z „plného společenství“, co si zaslouží
za své směšné hanobení věrných katolíků: řečnickou obdobu hození krémového
dortu do obličeje, což je klasický americký způsob, jak srazit hřebínek
nadutcům a pokrytcům. Vážně. Už bylo dost toho nesmyslu.
Tak, teď se cítím líp. Díky, pane šéfredaktor.
Zdroj: The Remnant
Překlad: D. Grof
