Papežská tiára

Papežská tiára

Tiára se skládá ze tří korun, které naznačují papežovu trojí povinnost: učit, posvěcovat a řídit Církev. Také naznačuje světskou pravomoc Kristova náměstka, která je na zemi nejvyšší. Tyto tři vrstvy nad sebou má od 14. století od doby papeže Klementa V.

Počínaje rokem 1963 [1] pokoncilní papežové odložili papežskou tiáru a pokusili se usmířit si „moderní vnímavost“ a zároveň poklonkovat touhám liberální hierarchie po kolegialitě – vytvářeli tak ozvěnu revolučního principu rovnosti. Je tedy osvěžující, mají-li laici dostatek katolického citu, aby se pokusili znovu vrátit korunu na hlavu Kristova náměstka.

Takový případ se přihodil v květnu 2011, když německý džentlmen Dieter Philippi, proslulý fanda církevních pokrývek hlavy, nechal v maďarském ateliéru – který se paradoxně obvykle zaměřuje na výrobu miter pro pravoslavné preláty! [2] – vyrobit novou tiáru pro papeže Benedikta XVI. a před jejím představením prohlásil pro tisk:

„Přemýšleli jsme o tom, že měl každý papež v minulosti tiáru. Dokonce i Jan Pavel II. ji měl [ačkoliv si ji nikdy nevzal na hlavu]. Byl to dárek maďarských katolíků, kteří mu ji dali v roce 1981. A tak nás napadlo nechat udělat tiáru od německých katolíků a předat ji současnému papeži.“

Korunovace papeže Pavla VI. v roce 1963, který si jako jediný pokoncilní papež vzal na hlavu tiáru.
Na konci toho roku Pavel VI. tiáru odložil jako akt „pokory“.

V této moderní době a po čtyřiceti letech trvalé „diety“ způsobené omylem kolegiality v Lumen Gentium, se člověk diví, proč tolik katolíků přesto stále instinktivně touží po obnově toho, co je tradiční a patří k papežství?

Člověk si vzpomene na podobný pokus již dříve za vlády papeže Benedikta, kdy se po bezpečnostním selhání při ochraně Jeho Svatosti během procesí o vánoční mši, objevily mnohé internetové návrhy, aby bylo znovu zavedeno papežovo sedia gestatoria – a dokonce i doprovodná flabella! Také se objevil neúspěšný pokus znovu zavést tiáru do osobního erbu Svatého otce – ačkoliv toto úsilí přetrvalo jen něco přes měsíc, vyobrazení, které vymodeloval vatikánský zahradník, přetrvalo.

Je toto pouhá nostalgie po „zaprášených věcech majestátu“ doby minulé, kdy byla Církev relativně stabilní a všeobecně respektovaná, dokonce i svými zapřisáhlými nepřáteli? Nebo je to tím, že skrze tyto vnější věci katolíci chápou rozsah autority, kterou má nástupce sv. Petra, jehož Kristus postavil do čela Své Církve, aby učil, posvěcoval a vládnul? Chtějí pouze vidět fyzický projev těchto dogmatických slov uvedených v dokumentu Prvního vatikánského koncilu Pastor Aeternus (dogmatické konstituce o papežské neomylnosti)?:

„Učíme tedy a prohlašujeme, že Církev Římská z ustanovení Páně nade všemi ostatními má prvenství řádné moci, a že tato jurisdikční moc Velekněze Římského, pravá to moc biskupská, jest bezprostřední; a že tudíž pastýřové i věřící jakéhokoliv obřadu a důstojenství, jak jednotlivci zvláště, tak všichni zároveň, povinností hierarchické podřízenosti a pravé poslušnosti jsou jí zavázáni, a to nejen ve věci víry a mravův, ale i ve věcech kázně a správy Církve po celém okrsku zemském; takže zachována-li jest s Římským Veleknězem jednota jak v obcování, tak u vyznávání téže víry, Církev Christova jest jediným stádem pod jediným svrchovaným pastýřem. - Toto jest učení pravdy katolické, od něhož nikomu nelze se odchýliti beze ztráty víry a spásy.“

Mohlo by to být také tím, že tito katolíci chtějí vidět oživení veřejného a viditelného uznání světské moci, kterou papež jako Kristův náměstek má nad občanskými vládci? Katolíci dnes už vlastně nemají potěšení z historek, kdy papež uplatnil svou svrchovanou pravomoc nad vzpurnými vladaři – vzpomínáte na císaře Jindřicha IV. v Canosse?!

Samozřejmě, že tento typ pravého katolického myšlení – které není ničím jiným než praktikováním společenské vlády Krista Krále – je nenáviděnou věcí pro liberální myšlení, které ve jménu „náboženské svobody“ požaduje odluku Církve a státu a kvůli „pokoře“ požaduje degradaci papeže tím, že jej postaví na stejnou úroveň s kolegiem biskupů.

Možná proto (paradoxně namísto výše zmíněného bezpečnostního debaklu), řečeno slovy Introitu půlnoční vánoční mše [3], liberálové „se bouří“ proti těm, kteří brání práva papežství proti omylu kolegiality, a dávají jim nálepku „rozkolníků“, „neposlušných“ a dokonce i „schizmatiků“. Jejich „bouření se“ je však „marné“, protože Pravda vždy nakonec zvítězí a rozptýlí všechen klam.

Skutečně paradoxní ale je, když sám Svatý otec – kterému v jeho nejzákladnějších formálních povinnostech často brání pevně zakořeněná kolegiální byrokracie ze strany Římské kurie až po biskupské konference – je ve shodě s liberály právě proti těm katolíkům, kteří jsou jeho nehorlivějšími stoupenci!

Proto v symbolu tiáry snadno rozpoznáme boj, který arcibiskup Marcel Lefebvre a jeho Kněžské bratrstvo sv. Pia X. nepřetržitě vedlo proti omylu kolegiality a věrně bránilo skutečná práva papežství. A tak opakujeme mínění katolíků odevšad: zaveďme znovu papežskou tiáru a vše, co s sebou nese, pro Krista Krále, Jeho Církev a Jeho náměstka!

Poznámky:

[1] Papež Pavel VI. si vzal tiáru na sebe několikrát v roce 1963, ale v listopadu toho roku ji dramaticky odložil na hlavní oltář Svatopeterské baziliky jako gesto, jímž se vzdal papežského nároku na světskou moc. Po tomto aktu si ji již od té doby žádný papež na sebe nevzal, dokonce ani při obřadu své papežské korunovace.

[2] Ti, kteří odmítají Petrův primát nad všemi biskupy a místo toho mylně tvrdí, že papež má pouze „čestný primát“.

[3] „Proč se bouří národové a lidstvo osnuje v mysli marnosti?“

 

Zdroj: SSPX USA

Překlad: D. Grof