Apostolicae sedis moderationi
PAPEŽE PIA IX.
APOŠTOLSKÁ KONSTITUCE
APOSTOLICAE SEDIS MODERATIONI
O KLATBÁCH CÍRKEVNÍCH
APOŠTOLSKÁ KONSTITUCE
APOSTOLICAE SEDIS MODERATIONI
O KLATBÁCH CÍRKEVNÍCH
PIUS BISKUP
SLUHA SLUŽEBNÍKŮ BOŽÍCH
NA USTAVIČNOU PAMĚŤ
SLUHA SLUŽEBNÍKŮ BOŽÍCH
NA USTAVIČNOU PAMĚŤ
***
APOŠTOLSKÉ
STOLICE správě přísluší, co spasitelně starších kanonův autoritou bylo
stanoveno, tak udržovati, aby, nabádá-li změna časův a míst k tomu, by
rozvážnou úlevou bylo něco zmírněno, táž Apoštolská Stolice vhodné nejvyšší své
moci přispění a opatření poskytla. Proto již dříve, v mysli uvažujíce, že
církevní tresty, které na způsob rozsudku jednou pro vždy vyneseného (censurae
latae sententiae), a samým spácháním toho kterého činu vinníka stihajícího, na
ochranu bezpečnosti a kázně v Církvi a na zkrocení a nápravu bezuzdné zvůle
lidí zlých během věků svatě byly stanoveny a prohlášeny, u veliký počet
ponenáhlu vzrostly, a že též některé změnou časův a obyčejův účele a příčin,
pro které byly uloženy, nebo dřívější prospěšnosti a vhodnosti své již pozbyly,
a že odtud nemálo vzniká v těch, jimž péče o duše jest svěřena, nebo i ve
věřících, pochybností, nesnází a úzkostí svědomí; My obtížím takým zabrániti
chtějíce, úplný soupis všech censur sestaviti a sobě předložiti jsme kázali,
abychom po bedlivé úvaze rozhodli, které z nich dlužno by bylo zachovati a dále
ponechati, které však slušelo by zmírniti nebo zrušiti. Když tedy soupis ten
byl sestaven, a Ctihodní Bratří Naši S.Ř.C. kardinálové ve věcech víry
generální vyšetřovatelé z celého světa křesťanského v radu přibráni, a věc ta
dlouhou úvahou zrale byla promyšlena, z vlastního popudu, s pevným vědomím, se
zralým uvážením Naším a z plnosti Naší Apoštolské moci touto konstitucí s
trvalou platností ustanovujeme, že ze všelikých trestů, ať exkomunikací nebo
suspensí neb interdiktů, jež na způsob rozsudku povšechně vyneseného a samým
spácháním toho kterého činu pachatele stíhajícího až dosud byly vyřčeny, toliko
ty, které v této právě konstituci uvádíme, a tím způsobem, jak je uvádíme,
platnost na příště mají; zároveň vyhlašujíce, že ony nejenom starších kanonův
autoritou, pokud s touto Naší konstitucí se shodují, ale i samou touto
konstitucí Naší se jinak než jako by poprve jí byly vydány, mocí své plně
nabývají.
***
EXKOMUNIKACE POVŠECHNĚ VYŘČENÉ, VELEKNĚZI ŘÍMSKÉMU SPECIALNĚ VYHRAŽENÉ.
Tedy
vyobcování povšechně vynesenému, od něhož osvoboditi vyhraženo jest zvláštním
způsobem Veleknězi Římskému, tito, prohlašujeme, podléhají:
1. - Všichni
odpadlíci od víry křesťanské a všichni bludaři vesměs i zvlášť, ať jakýmkoliv
jménem se označují a z jakékoliv sekty jsou, jakož i ti, kdož jim věří, jich se
ujímají, jim přejí a vůbec jakkoliv jich hájí.
2. -
Všichni, vesměs i jednotlivě, kdož vědomě čtou bez povolení Apoštolské Stolice
spisy týchž odpadlíkův a bludařů, bludy hlásající, jakož i spisy kteréhokoliv
spisovatele Apoštolskými Listy výslovně zakázané, a všichni, kdož knihy ty u
sebe chovají, tisknou je a jakkoliv jich hájí.
3. -
Schismatikové a ti, kdož z poslušnosti Římského Velekněze právě panujícího
houževnatě se vymykají nebo od ní odstupují.
4. -
Všichni, vesměs i jednotlivě, ať jakékoli třídy, hodnosti nebo jakéhokoli stavu
by byli, kdož z ustanovení nebo rozkazů Veleknězů Římských právě panujících
odvolávají se na příští Obecný Sněm, jakož i ti, jichž pomocí, radou neb
podnětem dálo by se odvolání.
5. -
Všichni, kdož zabijí, zmrzačí, udeří, zajmou, vězní, zadržují nebo nepřátelsky
stihají S. Ř. C. kardinály, patriarchy, arcibiskupy, biskupy, Apoštolské
Stolice legáty nebo nuncie, nebo je z jejich diecésí, území, zemí nebo sídel
vypuzují, jakož i ti, kdož to přikazují nebo schvalují nebo poskytují k tomu
pomoci, rady nebo přízně.
6. - Ti,
kdož přímo nebo nepřímo překážejí výkonu právomoci církevní, ať vnější či
vnitřní, a za tím účelem obracejí se na úřad světský a jeho nařízení
obstarávají, vydávají, nebo pomoci, rady nebo přízně k tomu poskytují.
7. - Kdož
přímo nebo nepřímo mají soudce světské k tomu, by poháněli před svůj soud osoby
církevní mimo disposice kanonické; a též ti, kdož vydávají zákony nebo
ustanovení proti svobodě nebo právům Církve.
8. - Kdož se
obracejí na moc světskou, aby zadrženy byly listy nebo jakákoliv akta, od
Apoštolské Stolice nebo od jejích legátů nebo delegátů jakýchkoliv vydaná, a
jejich vyhlášení nebo výkonu přímo nebo nepřímo brání nebo pro ně buď samým
stranám nebo jiným ubližují nebo vyhrožují.
9. - Všichni
falšovatelé listův Apoštolských, i ve formě breve, a žádostí milosti neb
spravedlnosti se týkajících, potvrzených Římským Veleknězem nebo S. Ř. C.
místokancléři nebo plnomocníky nebo z rozkazu téhož Římského Velekněze;
jakož i ti, kdož falešně uveřejňují listy Apoštolské, i ve formě breve, a též
kdo falešně potvrzují žádosti takové pode jménem Římského Velekněze, jeho
místokancléře nebo jejich plnomocníků.
10. - Kdož
rozhřešují svého spoluvinníka neb spoluvinnici hříchu smilstva, byť i v hodince
smrti, může-li jiný kněz, třebas k zpovídání neoprávněný, zpověď osoby
umírající vyslechnouti, aniž by vznikla těžká porucha na cti nebo pohoršení.
11. - Kdož
si osobují nebo sekvestrují právomoc, statky, důchody osobám církevním vzhledem
k jejich kostelům nebo beneficiím náležející.
12. - Kdož
přepadají, hubí, drží sami nebo skrze jiné města, země, místa nebo práva Církvi
Římské náležející; nebo kdož si osobují, ruší nebo zadržují nejvyšší právomoc v
nich, jakož i ti, kdož k něčemu z řečeného pomoci, rady nebo přízně
poskytují.
Prohlašujeme,
že ode všech těchto vyobcování až dosud vypočítaných rozhřešení Římskému
Veleknězi právě panujícímu zvláštním způsobem jest vyhraženo a vyhražuje se; a
že generální povolení rozhřešovati od věcí a trestů nebo exkomunikací Římskému
Veleknězi vyhražených nikterak nedostačuje pro toto; odvolávajíce nad to
vzhledem k nim jakékoliv indulty, povolené pod jakoukoli formou a kterýmkoliv
osobám, i řeholníkům, kteréhokoliv Řádu, Kongregace, Sdružení a Ústavu, i zvláštního
zmínění hodným a v jakékoliv důstojnosti postaveným. Kdo pak by se opovážil bez
náležitého splnomocnění rozhřešovati od nich, nechť ví, že exkomunikaci jen
Římským Veleknězem rozvížitelné propadá, neběží-li arciť o hodinku smrtí, leč i
tu pevně trvá povinnost rozhřešených, uzdraví-li se, vyhověti rozkazům Církve.
***
EXKOMUNIKACE POVŠECHNĚ VYŘČENÉ, VELEKNĚZI ŘÍMSKÉMU VYHRAŽENÉ.
Vyobcování
povšechně vynesenému, od něhož rozhřešiti vyhraženo jest Ve1eknězi Římskému,
tito prohlašujeme, podléhají:
1. - Kdož
učí neb hájí a veřejně nebo soukromně these Stolicí Apoštolskou pod trestem
vyobcování povšechně vyneseného zavržené; též kdož učí nebo jako dovolený hájí
obyčej vyptávati se kajícníka na jméno spoluvinníka, kterýž zavržen jest
Benediktem XIV. v konstitucích Suprema z 7. června 1745, Ubi primum z 2.
července 1746, Ad eradicandum z 28. září 1746.
2. - Kdož z
ponoukání ďáblova násilně ruku vztáhnou na kněze, mnichy neb řeholnice, vyjma,
co do výhrady, věci a osoby, pro které právem nebo privilegiem se dovoluje, aby
je biskup nebo jiný rozhřešil.
3. -
Pachatelé souboje nebo kdož k němu prostě vyzývají nebo jej přijímají, a
jacíkoliv účastníci nebo když jakéhokoliv přispění nebo přízně poskytují, nebo
kdož schválně se dívají a dovolují jej, nebo kdož, pokud na nich jest,
nezabrání mu, ať jsou jakékoliv důstojnosti, třebas královské nebo císařské.
4. - Kdož se
hlásí k sektě Massonerii nebo Zednářstvu nebo jiným
takovým sektám, jež proti Církvi nebo zákonným mocem ať veřejně nebo tajně
brojí, jakož i ti, kdož sektám těm jakoukoliv přízeň prokazují, a ti, kdož
jejich tajných předákův a vůdcův neudají, do té doby, dokud jich neudají.
5. - Kdož
nedotknutelnost asylu církevního rušiti kážou nebo svévolně ji poruší.
6. - Kdož
ruší klausuru řeholníkův a řeholnic, ať jsou jakéhokoliv rodu, stavu nebo věku,
vstupem do jejich klášterů bez zákonného dovolení; a právě tak ti, kdož je
uvádějí nebo vpouštějí; jakož i řeholníci a řeholnice, kteří by z ní vyšli,
vyjma tehdy a pod tou formou, jak předepsal sv. Pius V. v konstituci Decori.
7. - Ženy
porušující klausuru řeholníkův a představené nebo jiné, vpouštějící je.
8. -
Pachatelé simonie reální při jakýchkoliv benefíciích a jejich spolupachatelé.
9. -
Pachatelé simonie konfidenciální při jakýchkoliv beneficiích, ať jsou jakékoliv
důstojnosti.
10. –
Pachatelé simonie reální ke vstupu do Řádu.
11. -
Všichni, kdož dobývají zisku odpustky a jinými milostmi duchovními, propadají
trestu vyobcování konstitucí svatého Pia V. Quam plenum
z 2. ledna 1554.
12. - Kdož
sbírají almužny mešní větší ceny a z nich zisk berou, dávajíce je sloužiti v
místech, kdež stipendia mešní bývají menší.
13. -
Všichni, kdož trestáni jsou vyobcováním v konstitucích sv. Pia V. Admonet
nos z 29. března 1567, Innocence IX. Quae ab hac Sede
z 4. listopadu 1591, Klementa VIII. Ad Romani Pontificis curam z
26. června 1592 a Alexandra VII. Inter ceteras z 24.
října 1660, týkajících se zcizení a infeudace měst a míst S. Ř. C.
14. -
Řeholníci opovažující se klerikům nebo laikům přisluhovati Svátostí Posledního
Pomazání nebo sv. Přijímání jako Poslední Posily bez dovolení farářova, vyjma
v nezbytné potřebě.
15. - Kdož
vyjmou bez zákonného dovolení Ostatky z posvátných Hrobek čili Katakomb města
Říma a jeho území, nebo kdož jim pomoci nebo přízně poskytují.
16. - Kdož
obcují s tím, kdo jest výslovně Papežem vyobcován, ve věci trestné, prokazujíce
mu totiž pomoc nebo přízeň.
17. - Kněží
vědomě a schválně službou církevní přisluhující osobám Veleknězem Římským
výslovně vyobcovaným nebo do úřadů je přijímající.
***
EXKOMUNIKACE POVŠECHNĚ VYŘČENÉ BISKUPŮM NEBO JINÝM ORDINARIŮM, VYHRAŽENÉ.
Vyobcování
povšechně vynesenému, od něhož rozhřešiti vyhraženo jest biskupům nebo
ordinariům, tito, prohlašujeme, podléhají:
1. -
Klerikové s vyšším svěcením nebo řeholníci a řeholnice, kteří po slavném slibu
čistoty opováží se uzavříti manželství, jakož i všichni, kdož s některou z osob
takových manželství uzavírati se opovažují.
2. - Kdož
vyhánějí plod, následuje-li potrat.
3. - Kdož
padělaných Apoštolských listů vědomě užívají nebo provinění v té věci se
súčastní.
***
EXKOMUNIKACE POVŠECHNĚ VYŘČENÉ, NIKOMU NEVYHRAŽENÉ.
Vyobcování
povšechně vynesenému, od něhož rozhřešovati nikomu není vyhraženo, tito,
prohlašujeme, podléhají:
1. - Kdo
rozkazuje nebo dohání církevněpohřbíti veřejné bludaře nebo osoby výslovně
vyobcované nebo klatbou stižené.
2. - Kdož
ubližují inkvisitorům, udavatelům, svědkům a jiným přisluhovatelům Sv. Officia,
nebo je terrorisují, a jeho posvátného tribunálu spisy vychvacují nebo pálí,
nebo ti, kdož v čemkoliv takovém pomoci, rady, přízně poskytují.
3. - Kdož
zcizují a přijímati se opovažují statky církevní bez Apoštolského schválení,
dle extravaganty Ambitiosae O nezcizování věcí Církve.
4. - Kdož
zanedbají nebo zaviněně opomenou do měsíce udati zpovědníky nebo kněze, od
nichž sváděni byli k smilstvům v jakýchkoli způsobech vyslovených Předchůdci
našimi Řehořem XV. konstit. Universi 20. srpna 1622, a Benediktem
XIV. konst. Sacramentum poenitentiae 1. června 1741.
Kromě těchto
dosud vypočítaných i ty rovněž vyobcovanými prohlašujeme, které svatosvatý Sněm
Tridentský, ať s výhradou absoluce svrchovanému Veleknězi nebo biskupům nebo
bez všeliké výhrady, vyobcoval; vyjma trest anathematu, v dekretu sez. IV. O
vydávání a užívání Posvátných K n i h stanovený, chtějíce, aby podléhali mu
toliko ti, kdož knihy o věcech posvátných bez schválení Ordinariova tisknou
nebo tisknouti dávají.
***
SUSPENSE POVŠECHNĚ VYNESENÉ, NEJVYŠŠÍMU VELEKNĚZI VYHRAZENÉ.
1. -
Suspense od požívání beneficií až do zlíbení Sv. Stolice stihá samým činem
kapituly a konventy chrámův a klášterův a všecky jiné, kteří k jejich řízení a
správě přijímají biskupy a jiné preláty od chrámův a klášterův oněch u téže Sv.
Stolice jakýmkoli způsobem provisované, dokud nepředloží listu apoštolského o
své promoci.
2. -
Suspense na tři léta od udílení svěcení stíhá sama sebou ty, kdož někoho
vysvětí bez titulu beneficia nebo rodinného jmění s úmluvou, že vysvěcený
nebude žádati od nich výživy.
3. -
Suspense na rok od udílení svěcení stihá sama sebou ty, kdož vysvětí cizího
poddaného, třebas v mínění, že beneficium hned mu bude nebo již bylo uděleno,
ale nedostačující, bez propouštěcího listu jeho biskupa, nebo též kdo vysvětí
vlastního poddaného, jenž někde jinde tak dlouho se zdržoval, že si tam mohl
přivoditi kanonickou překážku, bez osvědčovacího listu tamějšího ordinaria.
4. -
Suspense na rok od udílení svěcení sama sebou stihá toho, kdo mimo zákonné
privilegium udělí posvátné svěcení bez titulu beneficia nebo rodinného jmění
klerikovi, žijícímu v nějaké kongregaci, v níž se neskládají slavné sliby, nebo
i řeholníku slibů ještě nesloživšímu.
5. -
Suspense trvalá od výkonů vyplývajících ze svěcení sama sebou stihá řeholníky
vypuzené, mimo řeholi pobývající.
6. - Suspense
od přijatého svěcení sama sebou stihá ty, kdož svěcení přijmouti se opováží od
vyobcovaného nebo suspendovaného nebo od těch, kteří výslovně do interdiktu
veřejně byli dáni, nebo od veřejného bludaře neb rozkolníka; o tom však,
kdo v dobrém mínění od některého z takových byl vysvěcen, prohlašujeme, že nemá
výkonné moci svěcení takto přijatého, dokud nebude dispensován.
7.
- Klerikové světští cizích diecésí, přes čtyři měsíce v Římě se zdržující,
vysvěcení od jiného než od vlastního ordinaria bez svolení kardinála Vikáře
Římského nebo bez předchozí zkoušky před týmž, nebo též od vlastního
ordinaria, když v oné zkoušce byli odmítnuti; taktéž klerikové, náležející k
některému ze šesti biskupství obvodu Římského, jsou-li vysvěceni mimo svou diecési
a listina propouštěcí jejich ordinaria na někoho jiného řízena než na kard.
Vikáře Římského; nebo nevykonali-li před příjetím posv. posvěcení duchovních
cvičení desitidenních v Římkém domě kněží řečených missijních; propadají
suspensi od výkonů vysvěcení takto přijatého, kteráž je stihá sama sebou až do
zlíbení Sv. Stolice; biskupové pak světící je pozbývají práva užívati
pontifikalií na rok.
***
INTERDIKTY POVŠECHNĚ VYŘČENÉ, VYHRAŽENÉ.
1. -
Interdikt Veleknězi Římskému zvláštním způsobem vyhražený sám sebou stihá
university, kollegia a kapituly, ať jakkoliv se nazývají, které z ustanovení
neb rozkazů Velekněze Římského právě panujícího odvolávají se na příští obecný
Sněm.
2. - Kdož
vědomě konají nebo konati dávají bohoslužbu na místech ordinariem nebo delegovaným
soudcem nebo právem v interdikt daných, nebo kdož výslovně vyobcované k úkonům
božským, církevním svátostem nebo k církevnímu pohřbu připouštějí, upadají sami
sebou v interdikt od vstupu do chrámu, dokud dle uznání toho, čí výrok
přestoupili, nevykonají náležitého dostiučinění.
Posléze i
všecky ostatní, které svatosvatý Sněm Tridentský ipso iure suspendovanými nebo
interdiktem stiženými prohlásil, My taktéž suspensi neb klatbě propadlými
považujeme a prohlašuje.
Ty pak
censury, ať vyobcování, suspense nebo interdiktu, které Našimi nebo Předchůdců
Našich konstitucemi nebo posvátnými kanony kromě těch, které jsme vypočetli,
vyneseny byly a dosud ve své platností zůstaly, jak pro volbu Římského
Velekněze, tak pro vnitřní správu kterýchkoli Řádův a Ústavů řeholních, jakož i
kterýchkoli kollegií, kongregací, sborův a míst posvátných jakéhokoli jména
nebo druhu, ty všecky pevnými a v platnosti jejich trvajícími míti chceme a
prohlašujeme.
Mimo to
ustanovujeme, že při nových jakýchkoli koncessích a privilegiích, které by
Apoštolská Stolice komukoliv udělila, žádným způsobem a výkladem nesmí a nemůže
se rozuměti, že by obsahovaly zmocnění rozhřešovati od jakýchkoli věcí a censur
Veleknězi Římskému vyhražených, leč by o nich formální, výslovná a individuelní
zmínka se stala; a která privilegia nebo zmocnění buď Našimi Předchůdci nebo i
Námi jakémukoli Sboru, Řádu, Kongregaci, Společnosti a Ústavu, i řeholnímu
jakéhokoliv způsobu i zvláštním titulem obdařenému a též zvláštní zmínky
hodnému, od kterékoliv doby až dosavad byla povolena, ta všecka touto Naší
konstitucí odvolána, potlačena a zmešena míti chceme, jakož i vskutku je
odvoláváme, potlačujeme a zrušujeme, přes jakákoliv privilegia, i zvláštní, ať
pojata jsou v souboru práva neb Apoštolských konstitucích čili nic, nebo
jakýmkoliv potvrzením apoštolským nebo nepamětným již obyčejem nebo jiným
jakýmkoliv stvrzením zpečetěná, byť byla jakýchkoliv forem a znění a s
jakýmikoliv ohraženími proti výnosům odnímajícím jim moc a jinými sebe
účinnějšími a mimořádnými klausulemi, kteréžto všecky, pokud jest třeba, po
této stránce zrušiti míníme a zrušujeme.
Přece však
chceme, aby pevně v platnosti zůstalo zmocnění rozhřešovati, Synodou
Tridentskou sez. XXIV. kap. 6. De reform. biskupům povolené, ve
všelikých censurách Apoštolské Stolici touto naší konstitucí vyhražených, vyjma
toliko ty, které jsme téže Apoštolské Stolici zvláštním způsobem vyhraženými
prohlásili.
Potvrzujíce
tento List a všecko vesměs i jednotlivě, co v něm ustanoveno a rozhodnuto, a
všecky i jednotlivé, z dřívějších konstitucí Našich Předchůdcův i Našich nebo
jiných posvátných kanonů kterýchkoliv, i kanonů Sněmů Generálních, i
Tridentského, změny, zrušení částečná, potlačení a zrušení úplná, která se zde
stala, schválenými a pevnými nyní i do budoucna, a že veškerých a úplných
účinků nabyti mají a skutečně nabývají, ustanovujeme, že takto tedy a nejinak
povinni jsou všichni soudcové řádní i delegovaní i auditorové pří paláce
Apoštolského, Sv. Ř. C. kardinálové, i legátové a latere a Apoštolské Stolice nunciové
a všichni, kteří jakoukoliv přednost a moc vykonávají a vykonávati budou, v
praemissách souditi a rozhodovati, anoť odňato jest jim a kterémukoli z nich
všeliké zmocnění a všeliká autorita jinak souditi a vykládati; a neplatným a
marným prohlašujeme pro nynějšek i na příště vše, co by v tom od kohokoliv a
jakoukoliv autoritou, třebas i v předstírání jakéhokoli privilegia nebo zvyku
zavedeného nebo zavedenu býti majícího, kterýž za neoprávněný prohlašujeme, ať
vědomě či nevědomě bylo podniknuto.
Přes
premissy a jakékoliv předpisy, ustanovení, privilegia, i zvláštní a jednotlivé
zmínky hodná, a jakékoliv zvyklosti, i nepamětné, všecko ostatní tomu
odporující.
Naprosto
nikomu z lidí ne budiž tedy dovoleno tento list Naší konstituce, Našeho
nařízení, omezení, potlačení, zrušení a vůle Naší porušiti nebo opovážlivě se
mu protiviti. Kdo pak by se toho opovážil, věziž, že rozhořčení Boha
Všemohoucího a Blažených Apoštolův Petra a Pavla na sebe uvalí.
Dáno v Římě u Sv. Petra, dne 12. října roku Vtělení Páně 1869, našeho
pontifikátu léta dvacátého čtvrtého.
N. Card.
PARACCIANI CLARELLI
IVS Card.
MATTEI
MAR Prodatarius
L. † P.
MAR Prodatarius
L. † P.
Visa de
Curia
DOMINICUS BRUTII
DOMINICUS BRUTII
I. CUGNONI
Z latiny přeložil a s pomocí Boží a přátel studia vydal Antonín
Stříž. V Osvietimanech na Moravě
L. P. MCMXIII. Vytištěno u Františka Obziny ve Vyškově.
L. P. MCMXIII. Vytištěno u Františka Obziny ve Vyškově.
Vendée
děkuje panu Zdeňkovi K. za zprostředkování elektronické podoby tohoto textu.