Julio Alvear, Španělsko.
9. května 2009 Benedikt
XVI. vstoupil do hlavní mešity v Ammánu, aby přednesl další ekumenický proslov
charakteristický pro jeho pontifikát. Benedikt XVI. se objevil ve významném
chrámě toho náboženství, které v minulosti takřka vyhladilo celé východní
křesťanstvo. Zbylo pouze několik katolíků díky zdravému odporu.
Islám byl také výzvou
existenci západního křesťanstva. Španělský národ si je toho velmi dobře vědom,
protože život a duch tohoto národa byl utvářen jeho dlouhým bojem proti Maurům.
Od 8. do 15. století ta království, která dnes tvoří Španělsko, vytvořila
politickou a náboženskou jednotu v boji proti útokům islámu. Španělsko, od Dona
Pelaye po El Cida, od sv. Ferdinanda po Isabelu Katolickou a Dona Juana de
Austria, se stalo mečem křesťanstva, bojujícím proti následovníkům Mohameda.
Ale v jaké hrozné době
dnes žijeme! V době, kdy se vše stalo relativním, umírněným. A my katolíci jsme
do tohoto procesu vstoupili po Druhém vatikánském koncilu. Opouštíme naše staré
přesvědčení. Ale neučinili jsme to jen z našeho vlastního podnětu – a to je
naše nejhorší pohroma. Dostali jsme pro to povzbuzení z posvátných výšin
Petrova trůnu. Což je také největší tragédie.
Benedikt XVI. vyjadřuje na schodech ammánské mešity svou radost ze zeslabení katolické víry.
Od zhoubné deklarace Nostra aetate, vyhlášené Pavlem VI. 28. října 1965 během koncilu, šířili pontiffové – sám Pavel VI., Jan Pavel I., Jan Pavel II. a Benedikt XVI. - mezi katolíky humanistické a naturalistické ekumenické ideály, o nichž snili revolucionáři doby osvícenství. Podněcovali nás sdílet ekumenismus s falešnými náboženstvími - chybně nazývanými křesťanskými – a zapojit se do mezináboženského dialogu s jinými náboženstvími. Stručně řečeno, přímo nebo mlčky nám říkali, že všechna náboženství jsou více či méně rovnocenná, co se týče věčné spásy.
Na ekumenickém setkání v
Assissi, které uskutečnil Jan Pavel II. v roce 1982, byl kříž Našeho Pána
Ježíše Krista nahrazen „stromem míru“. Všichni náboženští vůdci se zde
shromáždili pod stromem (foto zde), jako by Bůh
nezaložil jedinou pravou Církev, která má spasit lidi a uzdravit lidské
společnosti s jejím darem křesťanského míru.
Někdo může namítat, že
konciloví papežové se nezřekli víry, protože dál vyznávají víru v Krédu. Někdo
další by mohl přidat, že Benedikt XVI. se modlí modlitbu Anděl Páně každou
středu při generálních audiencích.
Světoví náboženští vůdci se sjednocují a nesou stromky – nikoliv Kristův
kříž.
Ano, to je pravda, ale
musím si všimnout, že pokaždé, když se modlí Krédo nebo Anděl Páně v souladu s
ideály ekumenismu, vyznává relativismus. Ve skutečnosti, když připouští, že
všechna náboženství jsou dobrá, překrucuje význam toho, co se říká v Krédu, tj.
že jedině katolická Církev je pravé náboženství, které vede ke spáse.
Taktéž se nemohu vyhnout
tomu, abych čtenáře neupozornil, že vyjádření „mezináboženský dialog“ se
neobjevuje nikde v Písmu. Náš Pán nám přikázal: „Jděte a hlásejte /evangelium/
všem národům.“ On neříká: „Jděte a debatujte.“ Hlásat znamená říkat pravdy naší
víry nahlas. Nepřikázal nám dělat ústupky, ale poslouchat Jeho nařízení.
Pokaždé, když Benedikt
XVI. vstupuje do nekatolického chrámu, „debatuje“ – nehlásá. V tom je velmi
modernistický. Dává nám příklad, jak učinit svou víru relativní, jejím
zeslabením. Navíc vždy ukazuje znamení respektu, aby naznačil, že považuje tyto
chrámy za posvátné, jako by to byla místa, kde je opravdu přítomný pravý Bůh.
Ve svých ekumenických proslovech také často ukazuje výhrady k různým bojovným
katolickým postojům minulosti.
Jeho proslov v mešitě v
Ammánu nebyl výjimkou. Mluvil o staletích bojů mezi katolickou vírou a islámem
jako o „nedorozuměních“. Toto jsou jeho slova: „ Muslimové a křesťani dneška se
musí, právě kvůli břemenu naší společné historie tak často poznamenané
nedorozuměními, snažit, aby byli známí a uznávaní jako vyznavači Boha, věrní
modlitbě, horliví žít a dodržovat nařízení Všemohoucího, milosrdného a
soucitného...“
V mešitě na Chrámové hoře se Benedikt zul, aby se zavděčil muslimů.
Následováním
modernistických ekumenických idejí papež selhal v hlásání základní pravdy víry
následovníkům Mohameda: nauky o Nejsvětější Trojici – Otci, Synu a Duchu
Svatém. Místo toho se odvolával na „nařízení Všemohoucího, milosrdného a
soucitného...“ Čímž se v islámské mešitě říká, že se odvolával na Alláha. Aby
se jim zavděčil, použil stejný jazyk jako islámský muftí. Nehledě na to, že
když se muslimové setkají se Svatým otcem a mluví v jeho přítomnosti, vždy
vzývají Alláha – nikdy Nejsvětější Trojici.
Cílem tohoto ekumenismu
tedy je postupně zeslabit principy katolické víry. Abychom se tomu
přizpůsobili, museli bychom se vzdát našeho přesvědčení a naší logiky.
Co však učitelé
ekumenismu chtějí je, aby k němu přilnula všechna náboženství. Nejsem si jist,
jestli tak učiní. Mezitím však Svatý otec slouží jejich cíli a katolíci sami
ničí svou vlastní víru, přestože se modlí Krédo.
Ano, dále jsme katolíky,
ne v Betlémě, na hoře Tábor a na Kalvárii, ale tím, že vytyčujeme svoje
stanovisko na světovém trhu náboženství...
Zdroj: Tradition in Action
Překlad: D. Grof
