Papež souzen císařem (1943)
Za papeže Liberia (352 –
366) dosáhlo bludné učení ariánské největšího rozmachu. Na tom měl velikou
zásluhu císař jako samovládce a přívrženec arianismu. (Proto také později jeho
smrtí i arianismus vzal za své.) Ariánští biskupové odsoudili Athanasia,
neohroženého zastánce církevní orthodoxie na východě. Biskupy, kteří
neodevzdali proti němu hlas poslal císař do vyhnanství. Tak se stalo, že již
ani jeden biskupský stolec v Evropě nebyl obsazen vlastním biskupem.
Zbýval jen biskup římský, který se těšil veliké oblibě u křesťanstva. Aby
nepobouřil veřejnost, dal jej císař v noci lstí a násilím odvléci
z Říma a předvésti na dvůr do Milána. Stenogram jejich jednání je zachován
v církevních dějinách Theodoretových (II, 16):
Císař Konstantin pravil: „Jste křesťan a jste biskup našeho hlavního města. Mysleli jsme proto, že
by bylo záhodno, - a proto jsme Vás sem předvedli – abyste se zřekl
společenství s nevyslovitelně opovážlivým smýšlením bezbožného Athanasia.
Celý svět je přesvědčen, že by to byl dobrý skutek. A na jedné synodě byl
vynesen rozsudek, že na Athanasia jest pohlížeti jako na někoho, kdo jest mimo
církev.“
Biskup Liberius pravil: „Císaři, církevní rozsudky musejí být podávány vždy s pečlivou
spravedlivostí. Pokládá-li to Vaše zbožnost za dobré, nařiďte, aby se sešel
soudní tribunal. Bude-li před ním Athanasius shledán za hodna odsouzení, pak by
mohl být proti němu vynesen rozsudek podle normy církevního soudnictví. Nikdy
ale nelze odsouditi člověka, na kterém jsme právně neshledali viny.“
Císař Konstantin pravil:
„Celý svět již odsoudil jeho bezbožné chování. Ale Athanasius se směje
celému světu škodolibě do očí!“
Biskup Liberius řekl: „Nikdo z těch, kteří tehdy dali svůj podpis, nebyli přítomni
obžalobám. Udělali to jen tak ze zbabělosti a patolízalství - před Vámi!“
Císař: „Jak to: jen tak, ze zbabělosti, patolízalství?“
Liberius: „Všichni, kteří nemilovali čest před Bohem, dali přednost Vašim úplatkům.
Člověka, kterého nikdy nespatřili, odsoudili bez soudního řízení.“
Císař: „Ale na synodě v Tyru byl odsouzen za své osobní přítomnosti a
biskupové celého světa na této synodě nad ním vyslovili svůj soud.“
Liberius: „Ne, ještě nikdy nebyl ten muž souzen za své osobní přítomnosti. Všichni,
kteří tehdy byli shromážděni, vynesli hlas, když Athanasius byl opustil soudní
místnost.“
Eunuch Eusebiův
poznamenal: „Na synodě v Tyru bylo mu
přece dokázáno, že odpadl od víry.“
Liberius: „Jenom 5 biskupů tehdy odevzdalo hlasy, a to byli ti, kteří se plavili
společně společně s Athanasiem do Mareotis. Byli vysláni z Tyru, aby
tam sebrali proti němu materiál ve věci obžaloby. Z těchto vyslanců dva
již zemřeli, Theogonios a Theodoros. Ostatní tři ještě žijí, Maris, Valens a
Ursacius. Na těchto třech vyslancích byl požadován na zasedání v Sardice
počet ze zmíněného úkolu. Načež oni podali společné synodě spis, ve kterém
prosili za odpuštění za hanopis, který složili v Mareotis jednostranně
proti Athanasiovi. Tuto prosbu mám bezpečně uschovánu. S kterou
z těchto dvou stran máme nyní držeti, císaři? S těmi, kteří nejprve
odsoudili Athanasia a potom prosili za odpuštění, nebo s těmi, kteří
nedávno se vyslovili o tomto jejich odsouzení?“
Biskup Epiktetos pravil:
„Ó císaři, Liberius neváží toto velké slovo z důvodů víry nebo
církevního práva. Chce se jenom ukázati před senátory v Římě, že přinutil
v debatě císaře k zemi.“
Císař řekl Liberiovi: „Kolikátý světadíl Vy vlastně jste, že zůstáváte zcela sám věren
bohaprázdnému člověku a rušíte tak mír imperia, ba celého světa?“
Liberius: „A i kdybych zde stál sám – věc víry tím nebude slabší! Ve Starém Zákoně
to byli také jenom tři, kteří odporovali královskému rozkazu!“
Eunuch Eusebiův pravil: „Tak vy tedy děláte z našeho císaře Nabuchodonosora?“
Liberius: „Vůbec ne. Vy ovšem odsuzujete tímto svým stanoviskem naprosto povrchně
člověka, kterého jsme ještě nesoudili. Nuže, tedy i já jsem toho mínění, že se
musí něco státi, a sice toto: Nejprve musí být zhotoven obsáhlý a příhodný
pamětní spis, bezpečně obhajující nicejské články víry. Dále musejí být naši
bratři v úřadě zavoláni z vyhnanství a znovu uvedeni do svých
biskupských sídel. Kdyby se potom znovu ukázalo, že mužové, kteří způsobují
právě v církvích takový zmatek, souhlasí opravdu s apoštolskou vírou,
pak se sejdeme všichni v Alexandrii, kde se zdržují jak obžalovaný, tak
žalobci se svými právními přáteli. Tam vyšetříme přesně sporný případ a pak o
tom jednomyslně rozhodneme.“
Biskup Epiktetos pravil: „Ale ani celé státní jmění nepostačí na to, aby zmohlo takový příval
biskupů.“
Liberius: „Církev není odkázána na stát a na jeho pokladnu. Tolik vynášejí jednotlivá
biskupství, aby dopravila své biskupy až k moři.“
Císař: „Co bylo jednou provždycky pravoplatně vykonáno, nemůže být nyní dáno znovu
do jednání. Většina biskupů již svůj hlas odevzdala. Při tom musí zůstati! Vy
jediný jste ještě v oposici, jako přítel toho zločinného člověka.“
Liberius řekl: „Ještě nikdy jsme neslyšeli, že by soudce nazval obžalovaného v jeho
nepřítomnosti zločincem, jako by na něm chtěl vykonat soukromou mstu.“
Císař: „Všem dohromady se ten člověk vyškleboval. Ale mně osobně nejvíce! Nejen
že byl nanejvýš uspokojen koncem mého nejstaršího bratra, popouzel také
Konstance blahé paměti znovu a znovu k nepřátelskému smýšlení ke mně,
zároveň vyzkoušel, jak dlouho vydržím ve své nevyčerpatelné trpělivosti toto
popichování poštvaného bratra a vlastního štváče. Od té doby nemám pokoje, ani
vítězství nad Magnentiem a Silvanem mě už netěší: tento krvežíznivec musí
zmizeti s obzoru církve!“
Liberius: „Potom ale nesmíte uspokojiti svou touhu po pomstě pomocí biskupů, císaři!
Neboť ruce duchovních musejí zůstat čisté k svatému dílu! Proto ještě
jednou: Rozkažte, aby biskupové byli povoláni zpět na svá sídla, líbí-li se
Vám. Jestliže se potom ukáže, že souhlasí s dnešním obhájcem v Nicei
stanovené jedině pravé víry, pak se můžeme sejíti na určitém místě, abychom
zajistili mír ve světě. Nikdy ale nesmíme schvalovati pranýřování muže, který
se ničeho nedopustil.“
Císař: „Jde nyní jen o jednu otázku: Pošlu Vás nyní zpět do Říma, ale jen tehdy,
přijmete-li přátelsky společenství s ostatními církvemi. Nuže tedy, ve
jménu dobrého míru, podepište – a vraťte se do Říma!“
Liberius: „Už jsem se rozloučil se svými bratry v Římě. Více jsou pro mě
ustanovení církve než pobyt v Římě.“
Císař: „Tedy ne? Máte tři dny na rozmyšlenou. Řeknete-li potom ano a
podepíšete-li, můžete se vrátit do Říma. Řeknete-li ne – pak pomyslete na to,
kam byste mohl být dopraven!“
Liberius: „Ani tři dni na rozmyšlenou nezmění nic na mém rozhodnutí. Jen mě pošlete,
kam chcete!“
Když byl Liberius po
třech dnech ještě jednou otázán a nezměnil své rozhodnutí, dal císař rozkaz,
aby byl vypovězen do Beröy v Thrakii.
Liberius opustil soudní
místnost a císař mu poslal pět set zlatých na cestu. Ale Liberius řekl poslu:
„Vezměte a dejte to zpět císaři, potřebuje to na výplatu vojáků.“ Také
císařovna mu dala vyplatit stejnou částku. Liberius na to odvětil: „Dejte i to
císaři zpět, potřebuje to k výpravě svých oddílů. A nestojí-li o to císař,
dejte to Auxentiovi a Epiktetovi – ti mají takové věci rádi!“ Protože nepřijal
žádné peníze od Veličenstva, poslal mu eunuch Eusebius další částku. Ale
Liberius mu vzkázal: „Ty jsi vyraboval kostely celého světa, a nyní chceš mně
jako nějakému zločinci hoditi k nohám nějakou almužnu? Jdi a staň se nejprve
křesťanem!“
Aniž něco přijal, byl
Liberius za tři dny poslán do vyhnanství.
Zdroj: NA HLUBINU ročník XVIII. číslo 9 (listopad 1943)
Zpracoval: D. Grof
