Autorita tradice
Citáty prokazující autoritu tradice:
- „Neučte nic nového, ale vštěpujte do srdcí všech ty věci, které otcové ctihodné paměti učili jednotným zvěstováním... Nezvěstujeme odtud nic jiného než to, co jsme obdrželi od našich předků. Ve všech věcech, jak v nařízení víry, tak v dodržování kázně, proto zachovávejme dávný vzor.“ – papež sv. Lev Veliký, Otec a Učitel Církve
- „´Jedna víra´, píše sv. Pavel (Ef 4:5). Držte se pevně toho, aby vaše víra byla identická s pradávnou vírou. Když se toho zřeknete, zrušíte jednotu Církve... Musíme si být jistí jmenovitě tím, že víra lidu dnes je stejná s vírou lidu minulých století. Pokud to tak není, pak bychom byli v jiné Církvi než v jaké byli oni, a skutečně by Církev nebyla Jedna.“ – sv. Tomáš Akvinský
- „Přijímám s upřímnou vírou nauku víry předávanou nám od apoštolů pravověrnými Otci, vždy ve stejném smyslu a se stejným výkladem.“ – papež sv. Pius X.
- „Opravdovými přáteli lidu nejsou ani revolucionáři, ani novátoři, ale muži tradice.“ –papež sv. Pius X.
- „Kristova Církev, horlivá a obezřetná strážkyně dogmat jí zaručených, nezmění nikdy žádnou podstatu v nich. Ani je nezkrátí, ani k nim nepřidá; ani neodstraní, co se zdá nezbytným, ani nepřidá nic nadbytečného ... ale zasvětí svou přičinlivost jednomu cíli: nakládat s tradicí věrně a moudře; upevnit a posílit, co už je jasné a uchránit, co už bylo potvrzeno a vymezeno.“ - sv. Vincent de Lérins: Commonitoria (5. století)
- „Pravá Církev se také pozná podle svého původu, který odvozuje pod zákonem milosti od apoštolů, protože její nauky nejsou ani nového, ani nedávného původu, ale byly jako starodávné předány apoštoly a rozšířeny po světě.“ – Katechismus tridentského koncilu (16. století)
- „Protože Duch Svatý nebyl přislíben Petrovým následovníkům, aby Jeho zjevením mohli oznamovat novou nauku, ale aby s Jeho pomocí mohli neporušeně udržet a věrně vykládat zjevení nebo poklad víry předávaný jim po staletí.“ – První vatikánský koncil (1869 – 1870)
- „Slibuji ... nezměnit nic z přijaté tradice a nic z toho, o čem jsem seznal, že bylo přede mnou stráženo mými Bohu-milými předchůdci, ani v tom učinit zásah, změnit to nebo dovolit v tom nějakou novotu.“ – Papežská přísaha
- „Hereze je tedy z řeckého slova znamenajícího „volba“...ale my nemáme dovoleno věřit čemukoliv, co si zvolíme, ani si zvolit, cokoliv, čemu někdo jiný věřil. My máme apoštoly Boží jako autority, které si ... nezvolily, čemu budou věřit, ale věrně předávaly učení Krista. Takže i kdyby anděl z nebes kázal něco jiného, propadl by klatbě.“ – Svatý Isidor, mimořádný Učitel Církve a poslední z Latinských Otců: Etymologie (7. století)
- „V den, kdy Církev opustí svůj univerzální jazyk, bude dnem, než se vrátí do katakomb.“ - papež Pius XII. (pár dní před svou smrtí.
- „Jste šťastní ti, kdo jste zůstali v Církvi skrze svou víru. Pevně se držíte základů víry, které jste získali z apoštolské tradice. ... V současné krizi jsou to oni, kdo se od ní odtrhli.“ – sv. Atanáš, mistr Kristova bohosloví, Učitel pravověrnosti, Učitel Církve, zemřel L.P. 373
- „Nikdo, mí milovaní bratři, nikdy nepřemůže vaší víru. A my pevně věříme, že Bůh nám jednoho dne navrátí naše kostely.“ – sv. Atanáš
- „Co má tedy katolík udělat, jestliže se nějaká část Církve oddělí od jednoty univerzální víry? Co má na výběr? A jestliže se nějaká nová nákaza pokusí otrávit už nejen malou část Církve, ale celou Církev najednou, pak jeho velkou starostí bude, aby navázal na starobylost (tradici), která už nemůže být svedena na scestí žádnou lživou novotou.“ – sv. Vincenc de Lérins
- „Je katolíkům dovoleno účastnit se nebo být přítomen na shromážděních, setkáních, schůzích nebo ve společnostech nekatolíků, kteří mají za cíl spojit pod jednou úmluvou všechny, kteří nějakým způsobem uplatňují nárok na jméno křesťan? Zamítnuto! ... Je proto jasné, proč tento Apoštolský stolec nikdy nedovolil svým subjektům účastnit se na shromáždění nekatolíků. Je jediný způsob, jak pomoci křesťanské jednotě, a to je prosazování návratu do jedné pravé Kristovy Církve všech, kdo jsou od Ní odloučeni.“ – papež Pius XI.
POKORA
Kdo bude velký v Božích očích? V tu hodinu
přišli učedníci k Ježíšovi a řekli: „Kdo je vlastně největší v království
nebeském?" Ježíš zavolal dítě, postavil je doprostřed a řekl: „Amen,
pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do
království nebeského.“ (Mt 18: 1-4) Bude pokora odměněna? „Bůh se staví proti
pyšným, ale pokorným dává milost.“ (Jk 4:6). Jaký příklad Kristus dává? „Učte
se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce.“ (Mt 11:29)
Překlad: D. Grof
