Jeden z posledních Římanů..
Kardinál Ottaviani slaví mši svatou 10. prosince 1963
v kostele Santa Maria di Loreto v Římě.
3. srpna 1979 zemřel ve Vatikánu, ve městě, kde se i
narodil a které je hmotným i duchovním centrem katolického světa, kardinál Alfredo
Ottaviani. Ačkoliv jej opakovaně obcházeli, byl oklamáván, ponižován před,
během i po koncilu, byl přesto mocným pověřencem Božím v úsilí zabránit
nejhoršímu – a stačí, aby si člověk prostě jen přečetl koncilní dokumenty (a to
samozřejmě všechny záznamy sepsané o těch rozhodujících dnech všemi
„stranami“), aby si uvědomil, jak mohlo vše být o moc horší.
Dva naši drazí čtenáři, kteří jsou kněžími, nám
připomněli výročí úmrtí tohoto jednoho z posledních velkých Římanů,
posledního sekretáře Svatého officia a prvního prefekta (proprefekta)
Kongregace pro nauku víry, a zaslali nám několik osobních vzpomínek:
Bylo mi ctí zesnulému velkému kardinálu Ottavianimu
dvakrát asistovat při jeho soukromé mši v kapli v jeho bytě ve Svatém
officiu. Po obou mších jsme s Jeho Eminencí posnídali. Při druhé návštěvě mi
věnoval vlastnoručně podepsanou knihu „Il Baluardo“. Ukázal na sebe a
řekl: „Iosono Il Baluardodella Chiesa“, („Jsem strážcem Církve“). Také
jej citovali, že někde jinde řekl: „Jsem strážcem Církve, i když jsem slepý.“
Kardinál měl totiž cukrovku a viděl jen velmi omezeně. Byl ale oprávněně hrdý
na svou úlohu prefekta Kongregace Svatého officia, protože věděl, jak zásadní
je v tomto bodě to, aby zůstal kvůli víře bdělý.
Jeho Eminence se také velice pečlivě starala o
sirotčinec, který založila pro sirotky z Travestere, své rodné části Říma.
Myslím, že patronkou sirotčince byla sv. Anežka Římská. Každou neděli kardinála
zavezli do sirotčince, aby zde strávil odpoledne se svými drahými sirotky. Toto
byl nejmocnější a nejzaměstnanější činitel Církve, který měl však pokoru a
lásku starat se o Kristovy maličké.
Jiný vážený kněz nám zaslal toto kardinálovo ponaučení
pro všechny kněze:
Obzvláště rád bych však zmínil to, co mi řekl otec XY.
Řekl mi, že přede mší svatou, když se kardinál modlil Formula Intentionis,
mírně zvýšil hlas při slovech „Et pro felicistatu Sanctae Romanae Ecclesiae“
[„a pro dobrý stav Svaté římské Církve“]. Zdá se mi, že kdyby každý kněz
odříkal celou Formula Intentionis před každou mší svatou, vše by se
bezpochyby zlepšilo. Nevěřím, že bychom se nacházeli v tomto stavu věcí
nebo v něm zůstávali, kdyby se všichni kněží věrně modlili tuto modlitbu.
Ego volocelebráre Missam, et confícere Corpus et
Sánguinem Dómini nostri Iesu Christi, iuxtaritum sanctæ Románæ Ecclésiæ, ad
laudem omnipoténtis Dei totiúsque Cúriæ triumphántis, ad utilitátem meam totiúsque
Cúriæ militántis, pro ómnibus qui se commendavérunt oratióni busmeis in génere
et in spécie, et pro felícistatusanctæ Románæ Ecclésiæ. Amen.
Gáudiumcum pace, emendatiónem vitæ, spátium veræ pæniténtiæ,
grátiam et consolatiónem Sancti Spíritus, perseverántiam in bonis opéribus tríbuat
nobis omnípotens et miséricors Dóminus. Amen.
Kéž odpočívá v pokoji!
Překlad: D. Grof
