Latinská mše je zakázána a oltáře jsou ničeny...(2011)
4. 5. 2011
Děje se to po celé Anglii a Walesu a biskupové, kromě
jediné výjimky, sedí s rukama v klíně a nedělají nic. Tradiční
kněžská roucha se odkládají, oltáře jsou nahrazovány stoly, katolické knihy se
pálí, vůdčí politici charakterizují biskupy jako „slabé duchovní postrádající
milosti“. Většina laiků ustoupila a přijala „protestantizovanou mši“
v národním jazyce.
Vítejte v Anglii a Walesu léta Páně 1535 (co se
toho týče, mohl by to být i rok 1969). Jedinou výjimkou bylo, že v roce
1535 ti, kdo odmítli přijmout nedělní bohoslužbu v angličtině, byli
trestáni nebo brutálně zabíjeni pro svou víru. V roce 1969 byli izolováni
a uráženi.
„Sladký Ježíši, co učiníš s mým srdcem?“
Byl to Tomáš More (tehdy již uvězněný v Toweru
v Londýně), kdo předtím učinil onu poznámku o slabých duchovních
postrádajících milosti, a byl to velký biskup z Rochesteru John Fisher,
který také stál za svou vírou a zaplatil cenu nejvyšší.
V roce 1535 byla žeň katolických mučedníků hojná
a byla podtržena postojem, který zaujal opat Houghton a jeho tři druzi
v kněžské službě.
Dne 4. května 1535 poslali v Tyburnu
v Londýně vládní činitelé na smrt tři vůdčí anglické kartuziány: Johna
Houghtona, převora londýnského kláštera, Roberta Lawrence a Augustina Webstera
převory z Beauvale a Axholmu, spolu s Richardem Reynoldsem, mnichem
z řehole sv. Brigity z opatství Syon v Isleworthu.
Další kartuziáni následovali o měsíc později a další
pak, ale opat byl mezi prvními. Když to člověk zváží, byl to dojemně malý počet
kněží a jeden biskup, kteří zůstali na svém místě a čelili zvrhlému a zhýralému
králi.
Ze všeho duchovenstva Anglie a Walesu se pravděpodobně
dá započíst méně než 100 lidí. (Nepočítám jezuitské kněze, kteří se do
Anglie a Walesu vrátili na misie.)
Onoho 4. května tyto tři kartuziáni a mnicha řehole
sv. Brigity z Toweru vzali a surově je přivázali na rám tažený koňmi.
Hlavu jim nastavili tak, aby ji měli přímo pod koňským ohonem a zvířecí výkaly
jim padaly přímo do obličeje. Ulice Londýna navíc tonuly po kotníky
v blátě včetně lidských i zvířecích výkalů a tak si stav těchto svatých
mužů, když přijeli do Tyburnu lze jen představovat.
Sv. Tomáš More, kterého převezli do Tyburnu, je
pozoroval z okna své cely a ke své dceři poznamenal:
„Podívej, Meg, tito blahoslavení otcové nyní kráčí na
smrt tak radostně, jako ženich na svatbu!“
Opat John měl být popraven jako první. Byl pověšen na
šibenici, pak ho rychle odřízli, takže zůstal při vědomí. Poté mu rozřízli hruď
a on přitom zvolal: „Sladký Ježíši, co uděláš s mým srdcem?“ Byl to
dojemný výkřik.
Nakonec jeho tělo rozčtvrtili a části těla rozmístili
podél cest a na vyvýšená místa v Londýně jako výstrahu všem.
More a Fisher měli tyto statečné muže následovat ve
smrti asi za osm týdnů.
Překlad: D.
Grof
