Otázky a odpovědi ohledně spásy (1875)

Otázky a odpovědi ohledně spásy (1875)

 

P. Michael Müller, C.SS.R.

Poznámka vydavatele: Otec Michael Müller byl jedním z nejčtenějších teologů 19. století. Řadí se jako jeden z největších obránců dogmatu „mimo Církev není spásy“ v moderní době. Otec Muller vždy předkládal své práce dvěma redemptoristickým teologům a svým náboženským představeným před publikováním, takže jsme si jisti věroučnou spolehlivostí jeho učení. Tento článek, poprvé publikovaný v roce 1875, je jedním z nejlepších zpracování věroučné pravdy, že Náš Pán založil katolickou Církev, mimo níž není spasení. Spolehlivé spisy Otce Mullera jsou zoufale potřeba v naší době, kdy je tato věrouka odmítána těmi nejvlivnějšími členy Svaté Církve. Publikujeme vynikající malý katechismus Otce Mullera jako protiváhu náboženské lhostejnosti – lhostejnosti, která je přímým důsledkem toho, co požehnaný Pius IX. odsoudil jako „liberální katolicismus“.

 

P. Michael Müller, C.SS.R

1. Uznávají všichni, že katolická Církev je první a nejstarší Církev a proto je Církví založenou Ježíšem Kristem?

Že je katolická Církev první a nejstarší a tedy založená Ježíšem Kristem uznávají a musí uznat všichni, protože je to fakt jasně prokázaný Písmem a historií.

2. Kdo je svědkem tohoto faktu?

Svědkem jsou židé a pohané a dokonce i sami protestanti to uznávají, protože když se jich zeptáte proč se nazývají protestanty, odpoví: „Protože protestujeme proti katolické Církvi.“

3. Co vyplývá z této odpovědi?

Katolická Církev je starší než protestantismus, jinak by proti ní nemohli protestovat.

4. Když půjdeme dál a zeptáme se pravoslavné církve, jak začala existovat, co bude odpovědí?

Pravoslavná církev musí odpovědět: „Započali jsme oddělením od katolické Církve v 9. století.“

5. Co z toho vyplývá?

Katolická Církev existovala o 800 let dřív než pravoslavná církev a proto je starší než pravoslavná církev.

6. Jestliže se vrátíme do doby apoštolů, co všude nalézáme ve vztahu, jak vznikaly náboženské sekty?

Jestliže se vrátíme do doby apoštolů, zjistíme, že každá sekta se odtrhla od katolické Církve a proto existují kalvinisti, kilamité, quakeři, reformovaní metodisté, němečtí metodisté, baptisté, mennonité, universalisté, presbyteriáni, mormoni atd. atd. atd.

7. Není to Bohu jedno jaké náboženství člověk vyznává?

Kdyby Bohu bylo jedno, jaké náboženství člověk vyznává, nenakázal by Prvním přikázáním, že máme ctít Jeho jedině v pravém náboženství. Ani by Kristus slavnostně nevyhlásil: „Jestliže ani potom neuposlechne, oznam to církvi; jestliže však neuposlechne ani církev, ať je ti jako pohan nebo celník.“ (Mt. 18:17)

8. Kdo tedy bude spasen?

Kristus sám vyhlásil, že spaseni budou pouze ti, kdo činí Boží vůli na zemi jak byla vyložena nikoliv osobním výkladem, ale neomylným učením Římskokatolické Církve. „Ne každý“, říká Kristus, „kdo mi říká 'Pane, Pane', vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.“ (Mat. 7:21) Vůle Nebeského Otce je, aby všichni lidé slyšeli a uvěřili v Jeho Syna, Ježíše Krista. „Toto jest můj vyvolený Syn, toho poslouchejte." (Luk. 9:35)

Takže Ježíš Kristus řekl Svým apoštolům a všem jejich zákonným nástupcům:“ Ten, kdo slyší vás, slyší Mě, a ten, kdo vámi opovrhuje, Mnou opovrhuje, a ten, kdo Mnou opovrhuje, opovrhuje Jím, Nebeským Otcem, který mě poslal. „ Proto všichni, kteří neposlouchají Ježíše Krista, který k nim mluví skrze svatého Petra a apoštoly v jejich zákonných nástupcích, odmítají Boha. Nečiní Jeho vůli a proto jim nebude náležet nebe.

9. Musí tedy všichni, kdo si přejí být spaseni, umřít v jednotě s katolickou Církví?

Všichni, kdo si přejí být spaseni, musí umřít v jednotě s katolickou Církví. Mimo ní není spásy, protože jen ona učí, co Ježíš Kristus po každém vyžaduje, aby byl spasen, a protože jenom jí zanechal Kristus prostředky, jak získat všechny milosti nezbytné ke spáse. Proto Ježíš řekl apoštolům a všem jejich zákonným zástupcům: „Jděte a učte všechny národy; učte je zachovávat naprosto všechny věci, které jsem vám přikázal. Ti, kdo neuvěří všem těm věcem budou zatraceni.“

Náš Božský Spasitel říká: „Nikdo nepřijde k Otci nežli skrze Mě.“ Jestliže si tedy přejeme přijít do nebe, musíme být spojeni s Kristem – s Jeho (Mystickým) tělem, kterým je Církev, jak říká sv. Pavel. Proto mimo Církev není spasení.

Znova Ježíš Kristus říká: „Kdokoliv neuposlechne ani církev, ať je ti jako pohan nebo celník“, velký hříšník. Proto mimo Církev není spasení.

Písmo svaté říká: „Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse.“ (Skutky 2:47) Proto apoštolové věřili, a Písmo svaté učí, že mimo Církev není spasení.

Pán náš Ježíš Kristus

 

Ex Cathedra: „Nejsvětější Římská Církev pevně věří, vyznává a káže, že nikdo z těch, kteří existují mimo Církev, nejen pohané, ale také židé, heretici a schizmatici nemohou být podílníky na věčném životě, ale že jdou do věčného ohně ´připraveného ďáblu a jeho andělům´, (Mt. 25:41), pokud se s ní nespojí před smrtí, a že je jednota Církevního těla tak důležitá, že jen ti, kteří zůstávají v této jednotě mohou mít zisk ze svátostí Církve ke spasení, a že oni sami mohou obdržet věčnou odměnu za své půsty, skutky almužny a další zbožnost a povinnosti křesťanského vojáka. Nikdo, ať jsou jeho skutky almužny jakkoliv velké, nikdo, byť prolije svou krev ve Jménu Krista, nemůže být spasen, pokud nesetrvává v náručí a jednotě katolické Církve.“ – papež Evžen IV., Koncil florentský, 4. února 1442

10. Co sv. Augustin a další afričtí biskupové řekli na koncilu v Zirtě v roce 412 o spasení těch, kteří umřou mimo Římskokatolickou Církev?

„Kdokoliv“, řekli, „je oddělen od katolické Církve, jakkoliv chvalitebný dle jeho názoru může jeho život být, jen z důvodu, že je oddělen od jednoty s Kristem, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává.“ (Jan 3:36)

11. Co říká sv. Cyprián o spáse těch, kteří umřou mimo Římskokatolickou Církev?

Svatý Cyprián říká: „Kdo nemá Církev jako svou matku, nemůže mít Boha jako svého Otce.“ A s ním Otcové Církve obecně říkají, že „stejně jako všichni, kdo nebyli v arše Noemově zahynuli ve vodách potopy, stejně zahynou všichni, kdo jsou mimo pravou Církev.“

12. Kdo je mimo hranice Římskokatolické Církve?

Mimo hranice Římskokatolické Církve jsou všichni nepokřtění a všechny exkomunikované osoby, všichni odpadlíci, nevěřící a heretici.

Nevěřící a odpadlíci

13. Jak víme, že nepokřtěné osoby nejsou spaseny?

Že nepokřtěné osoby nejsou spaseny víme od Krista, který říká: „Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.“ (Jn 3:5) Protože Bůh se nemůže spojit s takovými dušemi v nebi z důvodu Prvotního hříchu, kterým jsou pošpiněny.

14. Jak víme, že osoby oprávněně exkomunikované, které nejsou ochotné udělat, co se po nich žádá před ospravedlněním, nejsou spaseny?

Osoby oprávněně exkomunikované, které nejsou ochotné udělat, co se po nich žádá před ospravedlněním, nejsou spaseny, protože hřích velkého pohoršení, pro nějž byli jako mrtví členové vypuzeni ze společenství Církve, je vylučuje z království nebeského.

15. Jací katolíci jsou exkomunikováni?

Jsou exkomunikováni všichni ti katolíci, kteří jsou členy tajných společností exkomunikovaných (zavržených) Církví, jako je svobodné zednářství, a jiné společnosti svázané s ním pod rozličnými jmény.

16. Proč několik papežů slavnostně exkomunikovalo svobodné zednářství?

Všichni svobodní zednáři jsou slavnostně exkomunikováni několika papeži kvůli cíli a duchu svobodného zednářství; zavést pohanství nebo Satanovu církev na celém světě:

a) zničením vlád, aby tak získali pro sebe vládní moc a zavedli bezbožné zákony pro své poddané;
b) snahou svrhnout katolickou Církev, která učí a zastává práva a zákony Boží společenské;
c) šířením nemorálních a bezbožných principů skrze bezvěrecký tisk a jiné satanské prostředky;
d) ustavením veřejných škol pro bezvěreckou výchovu mládeže.

17. Je tento hlavní cíl a duch známý všem svobodným zednářům?

Tento satanský cíl a duch je známý členům s nejvyššími zednářskými stupni. Ale je dostatečně známý všem z prací a projevů svobodných zednářů, a proto každý člen, byť i nejnižšího stupně, je vinen špatnými skutky této satanské společnosti.

18. Jak víme, že odpadlíci nejsou spaseni?

Odpadlíci od katolické víry nejsou spaseni, protože odpad od víry je velký hřích, kterým ztrácí člověk království nebeské.

19. Kolik druhů nevěřících nebo bezvěrců existuje?

Existují tři druhy nevěřících nebo bezvěrců:

a) Ti, kteří jsou vinni hříchem nevíry;
b) Ti, kteří nejsou vinni hříchem nevíry, ale páchají jiné velké hříchy;
c) Ti, kteří nejsou vinni hříchem nevíry a žijí dle svého svědomí.

20. Jaký druh nevěřících je vinen hříchem nevíry?

Vinny jsou všechny ty nepokřtěné osoby, které nepřijmou pravé náboženství, jehož pravdy jsou jim dostatečně známy – jako např. mnoho židů, o nichž Pán řekl, že není žádná omluva pro jejich hříchy, protože On k nim mluvil.

Vinny jsou všechny ty nepokřtěné osoby, které obdržely dostatek světla, aby poznaly pravdu, nebo alespoň pochopily nebezpečnost svého postavení a povinnost horlivě hledat pravdu tak, aby zjistily a přijaly pravdu, ale opomněly tak učinit.

A vinni hříchem nevíry jsou všichni ti, kteří vědomě odmítají pravdu a zatvrzele jí odporují.

21. Proč nejsou přesvědčení nevěřící spaseni?

Přesvědčení nevěřící nejsou spaseni, protože „ přesvědčená nevíra jako vědomá zatvrzelost, jasný odpor a veřejné opovržení Božím zjevením a pravidly evangelia je jeden z nejtěžších hříchů z pohledu Boha a Jeho Svaté Církve“, říká sv. Tomáš Akvinský.

22. Vysvětlete závažnost hříchu nevíry.

Smrtelný hřích je odchylka od mravnosti a Božího zákona. Nejohavnější hřích je proto takový, který odděluje člověka od Boha víc než nějaký jiný. A teď: žádný hřích nezpůsobuje větší oddělení od Boha než hřích přesvědčené nevíry. Když je rozum v omylu a zříká se poznání Boha, vůle ho /rozum/ následuje a zvyšuje úměrně zlý úmysl, protože se rozum odvrací od cesty pravdy, spravedlnosti a lásky. Každý krok, který takový člověk udělá v temnotě nevíry, zvyšuje vzdálenost odloučení od Boha. Návrat z takového nebezpečného směřování je velmi těžký, protože když rozum je v omylu a vůle je naplněna zlobou a hříšností, všechny svazky, které by umožnily sjednocení člověka s Bohem, jsou rozervány.

Když takový lidé umřou v tomto stavu mysli, jsou neomylně zatraceni, říká sv. Tomáš. „Bez víry však není možné zalíbit se Bohu.“ (Židům 11:6)

23. Jaký druh nevěřících není vinen hříchem nevíry, ale páchají jiné velké hříchy?

Ti, kteří nejsou vinní hříchem nevíry, ale páchají jiné velké hříchy jsou všechny ty nepokřtěné osoby, které nikdy neměly možnost poznat pravé náboženství nebo nenabyly povědomí o povinnosti hledat a přijmout ho, ale které /zároveň/ nežijí podle příkazů svého svědomí.

24. Bude tento druh nevěřících ztracen?

Tento druh nevěřících bude ztracen ne kvůli své nevíře, která u nich nebyla hříchem, ale kvůli jiným těžkým hříchům, které spáchali proti svému svědomí. „Ti, kteří neměli zákon a hřešili“, říká sv. Pavel, „také bez zákona zahynou.“ (Římanům 2:12)

25. Budou ztraceni ti nevěřící, kteří nejsou vinni hříchem nevíry a žijí podle svého svědomí?

O nevěřících, kteří nejsou vinni hříchem nevíry a jsou věrně poslušní hlasu svědomí sv. Tomáš Akvinský říká: „Jestliže byl někdo vychován v pustině nebo hrubými zvířaty, a jestliže následoval přirozený zákon v touze po dobru a opuštění zlého, zajisté věříme, že Bůh mu vnitřní inspirací zjeví, čemu by měl věřit nebo mu pošle někoho, aby mu kázal víru tak, jako poslal Petra Korneliovi.“

 

 

Blahoslavený Pius IX.

„Musíme zmínit a znovu zavrhnout ten nejzhoubnější omyl, který byl vstřebán jistými katolíky, kteří jsou názoru, že ti lidé, kteří žijí v omylu a nemají pravou víru a jsou odděleni od katolické jednoty, mohou získat život věčný. Tento názor je v největším protikladu ke katolické víře, jak je patrné z jasných slov Našeho Pána (Matouš 18:17; Marek 16:16; Lukáš 10:16; Jan 3:18) stejně jako ze slov sv. Pavla (2 Tit. 52:11) a sv. Petra (2 Petr 2:1). Přijímat názory protikladné této katolické víře je bezbožná ničemnost.“ papež Pius IX.

Vysvětlení hereze

26. Co znamená slovo „heretik“?

Slovo „heretik“ je odvozeno z řečtiny a znamená „bludař“.

27. Kdo je heretik?

Heretikem je pokřtěná osoba praktikující křesťanství a vybírající si pro sebe, čemu bude věřit a čemu nebude věřit, dle svých výkladů, v zatvrzelém odporu k některé konkrétní pravdě o níž ví, že ji učí katolická Církev jako Bohem zjevenou pravdu.

28. Kolik věcí je tedy vyžadováno, aby nějaká osoba byla vinna hříchem hereze?

Aby byla osoba vinna hříchem hereze, vyžaduje to tři věci:

a) Musí být pokřtěna a praktikovat křesťanství. To ji odlišuje od židů a modloslužebníků;
b) Musí odmítat věřit v Bohem zjevenou pravdu, kterou Církev učí jako zjevenou;
c) Musí se zatvrzele přidržovat omylu a dávat přednost svému osobnímu soudu ve věcech víry a mravů před neomylným učením katolické Církve.

29. Kolik druhů heretiků (protestantů) existuje?

Existují tři druhy heretiků:

a) Ti, kteří jsou vinni hříchem hereze;
b) Ti, kteří nejsou vinni hříchem hereze, ale páchají jiné těžké hříchy;
c) Ti, kteří nejsou vinni hříchem hereze a žijí dle svého svědomí.

30. Kteří jsou vinni hříchem hereze?

a) Všechny ty pokřtěné osoby, které praktikují křesťanství a zatvrzele odmítají pravdu zjevenou Bohem a Církví vyučovanou jako zjevená;
b) Ti, kteří přijímají názor protikladný k víře, zastávají ho zatvrzele a odmítají se podřídit autoritě katolické Církve;
c) Ti, kteří vědomě zpochybňují pravdu nějakého článku víry, protože takovým vědomým zpochybňováním vlastně zpochybňují Boží vědění a pravdu. Činit to, znamená být vinen herezí;
d) Ti, kteří vědí, že katolická Církev je jediná pravá Církev, ale nepřijímají její víru;
e) Ti, kteří by mohli poznat Církev, pokud by upřímně hledali, ale kteří svou lhostejností nebo skrz jiné provinilé pohnutky tak odmítají učinit.
f) Ti, kteří si jako Anglikáni myslí, že se velmi blíží katolické Církvi, protože jsou jejich modlitby a obřady jako mnoho modliteb a obřadů katolické Církve, a protože jejich Vyznání víry je Apoštolské vyznání víry. Oni jsou v podstatě heretiky, protože „Opravdový charakter nepřijatelné hereze“, říká sv. Tomáš Akvinský, „spočívá v nedostatku podrobení se božské učitelské autoritě v hlavě Církve.“

31. Proč jsou opravdoví heretici ztraceni?

Opravdoví heretici jsou zatraceni, protože odmítají božského učitele – katolickou Církev – odmítají všechno boží učení, což činit je jedním z největších hříchů. Proto papež Pius IX. mluvil o protestantismu ve všech jeho formách jako o „velké vzpouře proti Bohu“, jako o pokusu nahradit božskou autoritu lidskou a o vyhlášení nezávislosti stvoření na Stvořiteli. Z toho důvodu Písmo svaté odsuzuje herezi nejsilnějšími výrazy. Sv. Pavel říká: „Sektáře jednou nebo dvakrát napomeň a pak se ho zřekni; je jasné, že takový člověk je převrácený, hřeší, a tak sám nad sebou vynáší soud.“ (Tit. 3:10-11) A znova říká: „Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet!“ (Gal 1:8)

Heretici jsou ztraceni, protože nemají žádnou božskou víru. „Odmítnout byť i jeden článek víry vyučovaný Církví“, říká sv. Tomáš Akvinský, „dostačuje na zničení víry, stejně jako jeden smrtelný hřích dostačuje na zničení křesťanské lásky. Protože ctnost víry nesestává pouze z přidržování se Písma svatého a v jeho uctívání jako Slova Božího; sestává zejména v podřízení našeho rozumu a vůle Božské autoritě pravé Církve, jíž bylo Ježíšem Kristem uloženo, aby ji vykládala. „Nevěřil bych Písmu svatému“, říká sv. Augustin, „kdyby to nebylo pro Božskou autoritu Církve.“ Proto ten, kdo opovrhuje touto a odmítá tuto autoritu, nemůže mít pravou víru. Jestliže přijímá některé nadpřirozené pravdy, nejsou ničím víc než jen názory, pokud tyto pravdy závisí /jen/ na jeho vlastním úsudku.

A jelikož je Božská víra počátkem spásy, základem a zdrojem ospravedlnění a nalézá se pouze v pravé Církvi, je jasné, že není spásy pro člověka, pokud je heretikem.

Hereze odmítá celou víru

32. Věří heretici v Ježíše Krista?

Sv. Tomáš Akvinský říká: „Je absurdní, aby heretik říkal, že věří v Ježíše Krista. Věřit v tuto osobu znamená plně souhlasit s Jeho slovem a se vším, co On učí. Pravá víra je tedy absolutní víra v Ježíše Krista a ve vše, co On učil. Proto ten, kdo se nepřidržuje všeho, co Ježíš Kristus stanovil pro spásu, nemá víru v Ježíše Krista a jeho Církev víc než pohané, židé a Turci. „On je“, říká Ježíš Kristus, „jako pohan a celník“; a proto bude zavržen do pekla.

33. Ukažte jak protestanti nemají absolutní víru v Krista.

Ježíš Kristus říká: „Poslouchejte Církev.“ „Ne“, říká Luther a všichni protestanti, „neposlouchejte Církev; protestujte proti ní vší svou silou.“

Ježíš Kristus říká: „Jestliže někdo nebude poslouchat Církev, pohlížejte na něj jako na pohana a celníka.“ „Ne“, říká protestantismus, „jestliže někdo neposlouchá Církev, pohlížejte na něj jako na apoštola, vyslance Božího.“

Ježíš Kristus říká: „Brány pekelné nepřemohou Mou Církev.“ „Ne“, říká protestantismus, „to je lež, brány pekelné ji přemohly na tisíc let a víc.“

Ježíš Kristus ustanovil sv. Petra a každého nástupce sv. Petra – papeže – být Jeho Náměstkem na zemi. „Ne“, říká protestantismus, „papež je antikrist.“

Ježíš Kristus říká: „Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.“ (Mat. 11:30) „Ne“, řekl Luther a Kalvín, „není možné dodržet Desatero přikázání.“

Ježíš Kristus říká: „chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání!" (Mat. 19:17) „Ne“, řekl Luther a Kalvín, „víra sama bez dobrých skutků je dostačující k vejití do života věčného.“

Ježíš Kristus říká: „nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete.“ (Luk. 13:3) „Ne“, řekl Luther a Kalvín, „půsty a další skutky pokání nejsou nezbytné v ospravedlnění za hřích.“

Ježíš Kristus říká: „Toto je Mé Tělo.“ „Ne“, řekl Kalvín, „je to jen symbol Kristova Těla; stane se Jeho Tělem jakmile Jej přijmete.“

Ježíš Kristus říká: „Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží.“ (Mat. 19:9) „Ne“, říkají Luther a všichni protestanti ženatým mužům, „můžete propustit svou manželku, rozvést se a vzít si jinou.“

Ježíš Kristus říká každému člověku: „Nepokradeš.“ „Ne“, řekl Luther světským knížatům, „dávám vám právo přivlastnit si majetek Římskokatolické Církve.“

34. Mluví heretici tímto způsobem také o Duchu svatém a apoštolech?

Ano. Duch svatý říká v Písmu svatém: „jakož milosti, tak ani nenávisti nezná člověk ze všech věcí“ (Kniha Kazatel 9:1) „Kdo může říci: Zachoval jsem si ryzí srdce, jsem čistý, bez hříchu"? (Přísloví 20:9) A, „s bázní a chvěním uvádějte ve skutek své spasení.“ (Fp 2:12). „Ne“, řekl Luther a Kalvín, „kdokoliv věří v Ježíše Krista, je ve stavu milosti.“

Svatý Pavel říká: „kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.“ (1 Kor 13:2) „Ne“, řekl Luther a Kalvín, „víra sama dostačuje k naší spáse.“

Svatý Petr říká, že v Epištolách sv. Pavla existuje mnoho míst, která jsou „těžko srozumitelná a neučení a neutvrzení lidé je překrucují, jako i ostatní Písmo, k vlastní záhubě.“ (2 Pt 3:16) „Ne“, řekl Luther a Kalvín, „Písmo je velmi jasné a snadno pochopitelné.“

Svatý Jakub říká: „Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně.“ (Jk 5:14) „Ne“, říká Luther a Kalvín, „to je marný a zbytečný obřad.“

35. Myslíte tedy, že Bůh Otec přijme do nebe ty, kteří odporují Jeho Synu Ježíši Kristu, Duchu svatému a apoštolům?

Ne, dá jim jejich podíl v pekle s Luciferem, který se jako první vzbouřil proti Kristu, a který je otcem lži.

36. Může být křesťan, který opustil Církev Kristovu, katolickou Církev, spasen?

Ne, protože Kristova Církev je království Boží na zemi, a kdo opustí toto království, uzavírá se před královstvím Krista v nebi.

37. Opustili protestanti pravou Kristovu Církev?

Protestanti opustili pravou Kristovu Církev svými zakladateli, kteří opustili katolickou Církev buď kvůli pýše, nebo skrze chlípnost a dychtivost.

38. Co bude trestem těch, kteří se vědomě bouří proti Svaté katolické Církvi?

Ti, kteří se vědomě bouří proti Svaté katolické Církvi, budou, jako Lucifer a ostatní vzbouření andělé, svrženi do věčných pekelných plamenů. „Kdo neuposlechne Církev“, říká Kristus, „ať je ti jako pohan nebo celník.“ (Mt 18:17)

39. Ale když by protestant řekl: „Já nemám co dělat s Lutherem nebo Kalvínem nebo Jindřichem VIII. nebo Johnem Knoxem, jdu podle Bible.“, co byste mu odpověděl?

V tom případě přijímáš a jdeš podle principů a ducha autorů herezí a měníš psané Slovo Boží na slovo člověka, protože interpretuješ Písmo svaté svým vlastním způsobem, dáváš mu význam, který sis vybral mu dát, a proto, místo abys věřil Slovu Božímu, věříš spíš svému vlastnímu výkladu jej, což není nic jiného než slovo člověka. Proto sv. Augustin říká: „Vy, kteří věříte tomu, čemu chcete, a odmítáte to, co chcete, věříte sobě nebo vlastní fantazii spíše než evangeliu.“

Nezaviněná nevědomost

40. Kteří protestanti nejsou vinni hříchem hereze, ale dopouští se jiných velkých hříchů?

Ti, kteří jsou protestanty bez své viny, a kteří nikdy neměli příležitost lepšího poznání; ti nejsou vinni hříchem hereze. Ale pokud nebudou žít podle příkazu svého svědomí, budou ztraceni, ne kvůli herezi, která u nich není hříchem, ale kvůli jiným vážným hříchům, kterých se dopustili.

41. Budou ti heretici, kteří nejsou vinni hříchem nevíry a věrně žijí podle příkazu svého svědomí, spaseni?

Nezaviněná nevědomost ohledně pravého náboženství omlouvá pohana z hříchu nevíry a protestanta od hříchu hereze. Ale taková nevědomost nikdy není prostředkem spásy. Ze skutečnosti, že osoba, která žije podle příkazu svého svědomí, a která nemůže hřešit proti pravému náboženství kvůli tomu, že by ho byla nevědomá, mnozí vyvodili mylný závěr, že taková osoba je spasená, nebo, jinými slovy řečeno, že je ve stavu posvěcující milosti, čímž by se z nevědomosti činil prostředek spásy nebo ospravedlnění.

Jestliže si s jistotou nepřejeme učinit velké chyby při vysvětlování velké zjevené pravdy, že „mimo Církev není spásy“, musíme mít na paměti:

a) že existují čtyři velké pravdy spásy, které každý musí znát a věřit v ně, aby byl spasen;

b) že nikdo nemůže dojít do nebe, pokud není ve stavu posvěcující milosti;

c) že aby duše obdržela posvěcující milost, musí na to být připravena Boží vírou, nadějí a láskou, opravdovou lítostí nad hříchem s jasným záměrem dělat vše, co žádá Bůh, aby duše dělala a v to věřila, aby byla spasena;

d) že tato příprava duše nemůže být provedena nezaviněnou nevědomostí. A jestliže taková nevědomost nemůže ani disponovat duši pro obdržení milosti ospravedlnění, tím méně může duši dát tuto milost. Nezaviněná nevědomost není nikdy prostředkem milosti nebo spasení, ani pro nezaviněně nevědomé lidi, kteří žijí podle svého svědomí. Ale o tomto druhu nevědomých lidí říkáme, s Tomášem Akvinským, že Bůh ve Svém milosrdenství povede tyto duše k poznání nutných pravd spásy, třeba jim pošle anděla, bude-li to nezbytné, aby je poučil, spíš, než že by je nechal zhynout bez jejich viny. Jestliže přijmou tuto milost, budou spaseni jako katolíci.

Jiné otázky

42. Ale není to velmi nemilosrdná věrouka, říct, že nikdo nemůže být spasen mimo Církev?

Naopak, je to velmi velký skutek milosrdenství prohlašovat nanejvíc důrazně, že mimo katolickou Církev není možné spasení, protože Ježíš Kristus a Jeho apoštolové učí tuto věrouku velmi jasným jazykem. Ten, kdo poctivě hledá pravdu to rád uslyší a příjme, aby byl spasen.

43. Ale není v Písmu svatém řečeno: „Ten, kdo má bázeň Boží a koná spravedlivé, je Jím přijat?“

To je pravda. Ale musíme si pamatovat, že ten, kdo se bojí Boha také bude věřit všem pravdám , které Bůh zjevil, stejně jako Kornelius věřil. (Skutky Kap. 10) On /Kornelius/ věří Ježíši Kristu když k nám /Kristus/ mluví skrze duchovní Své Církve. Ale ten, kdo nevěří všem pravdám, které Bůh zjevil, ale místo toho věří tomu a odmítá to, co si sám vybral, nemá bázeň Boží a nekoná spravedlivé. „Kdo věří v Syna Božího, má to svědectví v sobě. Kdo nevěří Bohu, dělá z něho lháře, protože nevěří svědectví, které Bůh vydal o svém Synu.“, říká sv. Jan (1 J 5:10); a kvůli tomu bude zavržen do pekla.

44. Ale není mnoho lidí, kteří by opustili zalíbení ve svých přátelích, svých pohodlných domovech, svých časných dobrech a výhledech v práci, měli-li by se stát katolíky: Neomluvil by je Ježíš Kristus za takových okolností z toho, aby se stali katolíky?

Co se týče zalíbení v přátelích, Ježíš Kristus slavnostně vyhlásil: „Kdo miluje otce a matku více nežli mne, není mne hoden.“ (Mt 10:37) A co se týče časných výdobytků odpověděl: „Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život?“ (Mk 8:36)

45. Ale nestačilo by pro takového člověka, aby byl katolíkem pouze v srdci bez praktikování svého náboženství veřejně?

Ne, protože Ježíš Kristus slavnostně vyhlásil: „Kdo se stydí za mne a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, až přijde v slávě své i Otcově a svatých andělů.“ (Luk 9:26)

46. Ale nemohl by takový člověk bezpečně odložit své přijetí do Církve až na hodinu své smrti?

Odložit své přijetí do Církve až na hodinu své smrt je zneužití milosti Boží a vystavení se nebezpečí ztráty světla a milosti víry; a smrti v zavržení.

47. Co dalšího zdržuje mnohé od toho, aby se stali katolíky?

Mnozí vědí velmi dobře, že stanou-li se katolíky, musí vést čestný a střízlivý život, být čistí a krotit své hříšné vášně; a to nejsou ochotni udělat. „Lidé milují temnotu spíše než světlo“, říká Ježíš Kristus, „protože jejich skutky jsou zlé.“ Neexistuje nikdo tak hluchý, jako ti, kdo neslyší.

48. Co vyplývá ze skutečnosti, že spásu lze nalézt jen v Římskokatolické Církvi?

Z toho se vyvozuje, že je velmi bezbožné, aby si kdokoliv myslel a říkal, že na tom málo záleží, čemu člověk věří, pokud je čestným člověkem.

49. Jakou odpověď byste dal takovému člověku, který takto mluví?

Člověka, který říká, „že na tom málo záleží, čemu člověk věří, pokud je čestným člověkem“, bych se zeptal, zda věří nebo ne, že jeho čestnost a spravedlnost je tak velká, jako měli zákoníci a farizeové v evangeliu. Neustále se modlili, platili desátky podle zákona, dávali velké almužny, postili se dvakrát týdně a za každou cenu se snažili někoho obrátit a přivést k poznání pravého Boha.

50. Co řekl Ježíš Kristus o spravedlnosti těchto farizeů?

Říká: „Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského.“ (Mt. 5:20)

51. Byla tedy spravedlivost těchto farizeů chybná v Božích očích?

Spravedlivost těchto farizeů byla naprosto nezpochybnitelně zcela chybná. Jejich spravedlnost byla celá vnějšková a okázalá. Činili dobro jen aby byli oceněni a obdivováni lidmi, ale ve svých duších byli plni nečistoty a zlých úmyslů. Byli sprostí pokrytci, kteří skrývali velké neřesti pod vzezřením lásky k Bohu, lásky k chudým a strohosti k sobě samým. Jejich zbožnost sestávala z vnějších činů a odsuzovali každého, kdo nežil jako oni. Byli přísní v náboženské poslušnosti lidských zvyků, ale neváhali porušovat Boží přikázání.

52. Co si tedy máme myslet o těch, kteří říkají: „Na tom málo záleží, čemu člověk věří, pokud je čestným člověkem“?

O těch, kteří toto říkají, si myslíme, že jejich vnější spravedlnost, stejně jako u farizeů, může být dostačující, aby je nepřivedla do vězení, ale nikoliv do pekla.

Odpovědi Pia IX.

53. Ale neřekl papež Pius IX. že všichni lidé, jakkoliv vzdálení od katolické jednoty zůstávají, jsou podobní na cestě spásy a mohou získat život věčný?

Na tuto pomlouvačnou zprávu jistých novin /tvrzení obsažené v otázce - pozn. překl./ papež Pius IX. odpověděl: „v naší době mnoho nepřátel katolické víry směřuje své úsilí, aby uvedli každý nehorázný názor na stejnou úroveň s věroukou Krista, nebo ho s ní pletli; a tak se snaží víc a víc propagovat bezbožný systém náboženské lhostejnosti. Ale docela nedávno – jímá nás hrůza to říct – jistí lidé neváhali pomluvit nás tím, že řekli, že sdílíme, v jejich pošetilosti, náklonnost k tomuto zlému systému a uvažujeme tak benevolentně o každé třídě lidstva, že připouštíme, že nejen synové Církve, ale také všichni ostatní, jakkoliv vzdáleni katolické jednotě jsou, jsou podobní na cestě spásy a mohou získat život věčný. Jsme v rozpacích děsem nalézt slova, která by vyjádřila naše zhnusení z této nové a otřesné nespravedlnosti, která je nám učiněna.“

„Skutečně milujeme celé lidstvo nejniternější láskou srdce, i když ne jinou než v lásce k Bohu a Našemu Pánu Ježíši Kristu, Který přišel hledat a spasit ty, kteří zahynuli, Který umřel za všechny, Který chce, aby všichni lidé byli spaseni, a aby přišli k poznání pravdy; Který proto poslal Své učedníky do celého světa, aby kázali evangelium všemu stvoření a vyhlašovali, že ti, kdo uvěří a dají se pokřtít, budou spaseni, ale ti, kteří neuvěří, budou zavrženi.“

„Nechť proto ti, kteří chtějí být spaseni, přijdou k sloupu a opoře víry, kterými je Církev; ať přijdou k pravé Církvi Kristově, která, ve svých biskupech a v římském Pontiffovi, hlavě /jich/ všech, má apoštolskou posloupnost autority, která nikdy nebyla přerušena, která nikdy nepovažovala nic za více důležité, než kázat a všemi prostředky udržovat a bránit věrouku vyhlášenou apoštoly na Kristův příkaz,“ (Slavnostní proslov ke kardinálům, 17. prosince 1847)

54. Jaký závěr by proto měl každý nekatolík vyvodit z tohoto přesvědčení?

Z tohoto přesvědčení by měl každý nekatolík vyvodit praktický závěr stát se katolíkem. Protože, jde-li o otázku věčné spásy a věčného zatracení, moudrý člověk příjme nejjistější cestu do nebe.

Zdroj: Catholic Family News

Překlad: D. Grof