Papež jako zábavný společník (2010)

Papež jako zábavný společník (2010)

Ne, papež „nezměnil církevní učení“ týkající se antikoncepce, která je ze své podstaty nemorální. Ale nejnovější mediální bouře okolo Benedikta XVI. názorně ukazuje skutečný problém: „dialog se světem“, který redukuje papeže na zábavného společníka namísto Kristova náměstka.

***

Christopher A. Ferrara

29. listopadu 2010

  

 

Papež si povídá s Peterem Seewaldem

Mnozí katoličtí komentátoři, včetně P. Josepha Fessia a Philipa Lawlera, si pospíšili, aby ukázali, že „výbušná“ pasáž týkající se kondomů v knize-rozhovoru s Peterem Seewaldem Světlo světa nepředstavuje změnu v učení Církve o antikoncepci, která je ze své podstaty nemorální. Samozřejmě, že mají pravdu. Papež o té věci v odpovědi na Seewaldovy otázky řekl toto:

Kritici, včetně kritiků z vlastních církevních řad, namítají, že je šílenstvím zakazovat vysoce rizikové populaci používat kondomy.

V některých individuálních případech může být použití ospravedlnitelné, například když prostitut použije kondom, což může být prvním krokem zpět k odpovědnosti, k obnovení pochopení, že všechno není povolené, a k postoji, že si nemůže dovolit dělat vše, po čem touží. Ale není to skutečně způsob, jak se vypořádat s neštěstím nákazy HIV. Ten leží pouze v polidštění sexuality.“

Říkáte tedy, že se katolická Církev v zásadě nestaví proti používání kondomů?

Samozřejmě, že používání kondomů (Církev) nevidí jako reálné a morální řešení, ale v tom či onom případě nicméně může být, je-li úmyslem snížit riziko nákazy, prvním krokem k jinému způsobu, humánnějšímu způsobu prožívání sexuality.

***

Papež zřetelně v sebeobraně, ale nebezpečně nejednoznačným způsobem, potvrdil, že Církev nemůže chápat používání kondomů jako morální, i když to v jistých případech může představovat pokus umenšit špatné následky sexuálního chování mimo manželství – tj. šíření nemoci.

Papežovy poznámky jsou ve shodě s principem katolické morální teologie, že zatímco je možné zmírnit špatné následky svou podstatou špatného chování a tím umenšit subjektivní vinu, polehčující chování se díky tomu nestává morálním. Použijeme-li analogii, bankovní lupič, který si vždy pečlivě dává pozor, aby střílel do stropu, když chce zastrašit své oběti je nesporně méně vinen než lupič, který je jednoduše postřílí. Ale to neznamená, že střílení do stropu během bankovního přepadení je morálně ospravedlnitelné. Stejně jako není nikdy pro nikoho morálně ospravedlnitelné používat kondom.

Takže například noviny The New York Times si prostě vymýšlely, když prohlašovaly, že: „Snaha zastavit šíření nemoci může převážit zákaz kondomů, naznačuje papež“. Papež nepředložil žádné takové etické řešení, které by zahrnovalo nemorální utilitaristickou etiku. Stejně smyšlený byl názor liberálního jezuity, citovaný novinami The Times, když jásal: „Jsme v novém světě... Už dále nelze vznášet námitku, že každé použití kondomu je ze své podstaty špatné.“ A tak dále ve světové říši masmédií, jejíž písaři a demagogové žijí ve vroucí naději, že jednoho dne jediná Církev, která může být brána vážně, zběhne od svého neochvějného morálního učení, samotné známky jejího Božského základu, a nakonec se vyjeví pouze jako lidská. Aha!

Ale problémem zde není prostě jen to, že papežovy poznámky byly špatně pochopeny. Podstatou problému podle mě je, že se papež vědomě a celkem zbytečně dostal do situace, kde mohl docela dobře pronést poznámky, které mohly být špatně pochopeny, jak se i stalo. Ve věku 83 let se papež nerozumně podřídil novinářské obdobě jakéhosi soudního procesu: 210 stran výslechu ze strany novináře zuřivě se ženoucího za sólokaprem svého života. Jak píše Philip Lawler: „představa, že se úřadující papež podvolí k rozhovoru v délce knihy, je sama o sobě senzací“. Senzací určitě, ale v nejhorším smyslu toho slova.

Jak si Lawler všímá: „... Seewald dělá svou práci dobře. Uctivě ale vytrvale tlačil papeže, aby vysvětlil své názory na spoustu věcí, z nichž mnohé jsou kontroverzní. Odkdy se náměstek Kristův podvoluje potupě být „grilován“ laikem, který jej „tlačí“, aby „vysvětlil své názory“ při hodnocení světa? Od Druhého vatikánského koncilu a jeho katastrofálně nerozumného „otevření se světu“ za účelem „dialogu se světem“.

Lawler zdůrazňuje, že „zde papež pronesl teoretický názor, nikoliv praktický. Neučil, ale vysvětloval názor. Nehovořil z autority /papežského úřadu/ - ve skutečnosti dříve v knize vysvětlil proč nic, co papež říká v rozhovoru, by nemělo být považováno za autoritativní – ale jen spekulativní. Přesně tak. Není ale jasné, že by náměstek Kristův vůbec neměl mluvit o morálních záležitostech, pokud není připraven hovořit ze své způsobilosti jako učitel a pastýř univerzální Církve? Jak názorně ukazuje mediální bouře, je skoro nerozumem to, že papež poskytne novináři více než 200 stran bezstarostných poznámek, z nichž mnohé se dotýkají nejcitlivějších teologických a morálních témat s vyloučením zodpovědnosti, že nic z toho nereprezentuje učení Církve, ale jen papežovy osobní názory, které sdílí s tazatelem. Papežova „mediální chvilka“ byla pro Církev horší než zbytečná. Jak dokonce Lawler připouští, způsobila velkou škodu.

Lawler nepřímo připouští, že onen rozhovor byl nerozumem, když poznamenává: „V kontextu dlouhé konverzace s milým tazatelem je snadné pochopit, jak mohl být papež sveden ke spekulativním poznámkám“. Proč se ale náměstek Kristův ochotně vystavil příležitosti ke svedení? Dokonce, i když přenese vinu na papežovy spolupracovníky, jimž většina viny náleží, nemůže se Lawler ubránit a viní také papeže. Píše:

Ale v týdnech mezi rozhovorem a datem jeho vydání nikdo ve Vatikánu nepoznal, že se vší pravděpodobností by papežova slova mohla být vytržena z kontextu? Vetoval některý ze zodpovědných vatikánských oficiálních činitelů text rozhovoru, aby se ujistil, že papežovy odpovědi se nestanou předmětem zmatení a nesprávné interpretace? Jestliže ne, pak tento pontifikát nyní trpí zraněním, které si sám přivodil.

Opravdu přivodil sám! Proč sám papež nerozpoznal, že jeho poznámky budou pravděpodobně vytrženy z kontextu? Proč nevetoval svůj vlastní text, aby se ujistil, že se nestane předmětem zmatení nebo nesprávné interpretace? A koho jiného vinit za publikování textu, ne-li samotného autora?

Lawler pokračuje: „Jakýkoliv schopný novinář by jistě ihned po přečtení papežových slov rozpoznal potenciální potíže. Kdokoliv s ostražitostí k fungování každodenní veřejné debaty by byl schopen varovat papeže, že jeho jemné rozlišování ohledně morálnosti používání kondomů se v sekulárních médiích ztratí.“ To je pravda. Ale proč sám papež nerozpoznal potenciální potíže ve svých vlastních slovech?

Zvažte nestydatě formulovanou otázku, jíž Seewald vyvolal papežovu obrannou odpověď ve věci kondomů: „Kritici, včetně kritiků z vlastních církevních řad, namítají, že je šílenstvím zakazovat vysoce rizikové populaci používat kondomy.“ Očividným závěrem je, že sám papež je obviněn ze šílenství, dokonce vlastními lidmi, protože to nebyl nikdo jiný než Jeho Svatost, kdo minulý rok v letadle na cestě do Afriky řekl (v odpovědi na jinou novinářskou otázku), že AIDS je „tragédií, která nemůže být zažehnána jen penězi, která nemůže být zažehnána distribucí kondomů, které celý problém dokonce zhoršují". Ve skutečnosti celá předešlá kontroverze ohledně katolického učení proti používání kondomů jako „prevenci“ šíření AIDS měla původ v papežově oprávněné obraně církevního učení cestou do Afriky. Byla to tato obrana, u níž Seewald „tlačil“ papeže, aby ji „vysvětlil“.

Výsledek situace, kdy papež dostal sám sebe do kompromitující situace, byl naprosto předvídatelný – papežem, nejen jeho spolupracovníky. Především si je Jeho svatost jistě vědoma, že od mediálních vlků se dá očekávat jen překroucení a falzifikace. Ale Benedikt měl předvídat překroucení a falzifikaci od jistých členů svého vlastního vatikánského aparátu, kteří ve velkém počtu názorně předvedli, že jsou v nejlepším případě nespolehliví a nekompetentní a v nejhorším případě otevření zrádci.

Není tudíž překvapením, že nyní již jednoznačně podvratné noviny L´Osservatore Romano, které by se měly přejmenovat na Il Traditore Romano (Římský zrádce – pozn. překl.) nejen porušily striktní zákaz publikovat něco z knihy před vydáním, který poctivě uposlechli dokonce i sekulární novináři, ale také vychytrale publikovaly výňatek obsahující pouze papežovy poznámky ve věci kondomů. Tím poskytly chybný italský překlad originálního německého textu, který vynechal slovo „mužský“ ve spojení „mužský prostitut“, čímž nastínily širší aplikaci papežova hypotetického příkladu. Byla to do očí bijící sabotáž.

Poté „papežský mluvčí“ Federico Lombardi při představování knihy na tiskové konferenci věc „objasnil“, když připustil, že italský překlad byl skutečně chybný, ale dodal, že se dotazoval papeže, zda na tom moc záleží, a že: „(On) mi řekl, že ne..“ Lombardi doplnil svou vlastní poznámku, že používání kondomu je prvním krokem k odpovědnosti, k tomu vzít v potaz život druhého, s nímž máte vztah... Ať jste žena, muž nebo transsexuál.“ Pro média, která nenávidí Církev, to jen poskytlo další „potvrzení“, že papež si myslí, že každý, včetně transsexuálních exotů, má morální ospravedlnění používat kondomy k „prevenci“ šíření nemoci.

Tento naprosto předvídatelný debakl završil prelát, kterému dovolili představit knihu Světlo světa na tiskové konferenci - nikdo jiný než směšně nezpůsobilý prezident Pontifikální akademie pro život, arcibiskup Rino Fisichella, který na stránkách „Římského zrádce“ již v roce 2009 publikoval neblaze proslulé tvrzení, že lékaři, kteří provedli potrat dvojčat, jež čekala devítiletá brazilská dívka, si nezaslouží exkomunikaci, ale spíše uznání, protože oni „dívce umožnili žít a pomohli jí znovu získat naději a důvěru“. S podporou ultraliberálního vatikánského kardinála Battisty Re, blízkého přítele a spolupracovníka hanebného kardinála Martiniho (ultraliberální kardinál nechvalně proslulý svými výroky k početí, eutanázii, používání antikoncepce apod. – pozn. překl.), Fisichella otevřeně kritizoval arcibiskupa z Recife Joseho Cardosu Sobrinha, protože veřejně odsoudil potraty a oznámil exkomunikaci těchto lékařů, kteří již byli dle kanonického práva exkomunikováni latae sententiae. Ani Fisichella, ani „Římský zrádce“ nikdy nevzali zpět toto hříšné ospravedlňování potratu v „papežových novinách“.

Lawler knihu Světlo světa chválí jako celek, protože v ní „Svatý otec nabízí mnohá vzrušující odhalení spolu s ohromným množstvím hlubokých teologických reflexí. Kniha je, opět, senzační.“ Zdvořile a důrazně nesouhlasím. Co se zde stalo, jasně ukazuje, proč náměstek Kristův nemá svobodu oddávat se „senzačním“ a „vzrušujícím odhalením“ nebo „hlubokým teologickým reflexím“ postrádajícím vší autoritu /papežského úřadu/ při „vytrvalém“ dotazování ze strany novináře, který jej „tlačí“ k odpovědím a „svádí“ jej ke spekulacím. Sám tento průběh s sebou nese riziko pro Církev a tím i pro svět.

Riziko je v tuto chvíli očividné, když si nespočet katolíků nade všechny pochyby vyložil papežova slova překroucená v médiích a „objasněná“ jeho nekompetentním „mluvčím“ jako zelenou pro „bezpečný sex“ a papežova jemná rozlišení se ztratila „ve větru“, jak měl papež předvídat. A nyní, a to je jen začátek, přicházejí zprávy z Filipín, že „Malacañang (filipínská obdoba amerického Bílého domu) včera řekl, že prohlášení Benedikta XVI. „naprosto“ podporuje zákon o reprodukčním zdraví, který má zajistit kontrolu porodnosti národa prosazováním užívání antikoncepce“. Toto papež zamýšlel jen stěží, ale podrobení se novinářskému rozhovoru, který se dotýká věcí víry a morálky, zaručovalo možnost nechtěných následků. A kdo ví, jak daleko se tyto následky rozšíří?

Ještě něco jiného musíme při vší upřímnosti poznamenat: Je skandální, aby sám náměstek Kristův s laikem neformálně diskutoval takové záležitosti, které mají být zveřejněny světu, jako jsou kondomy a mužští prostituti. Je nepředstavitelné, že by kterýkoliv papež před Druhým vatikánským koncilem nebo dokonce i Jan XXIII. nebo Pavel VI. v této věci klesl k takovým detailům. Naprostá degradace stylu debatování, která charakterizuje „současný svět“ se nyní dotýká i římského papeže navzdory jeho vlastní zbožnosti, zdrženlivosti a střízlivosti.

Stejně jako všechny ostatní novoty zplozené koncilem jsou i „otevření se světu“ a „dialog se světem“ ohromným selháním, jak tato aféra názorně ukazuje. Čím víc je papež svolný jednat se světem světskými výrazy a na světových fórech, tím víc se jeho autorita porušuje a tím šířeji se jeho stádo rozptyluje. Čím víc se snaží „vysvětlit své názory“, jak to konstatuje Lawler, tím méně svět jeho vysvětlení přijímá.

Podtitul knihy Světlo světa říká vše: „Papež, Církev a znamení času: Rozhovor s Peterem Seewaldem“. Papež dává svolení k tomu stát se zábavným společníkem v morálních a teologických záležitostech a záměrně odmítá jakýkoliv úmysl hovořit s autoritou, kterou mu dal Kristus, bez čehož nejsou papežova slova ničím víc než názory jednoho člověka. Stejně jako Jej /Krista/ zbavili koruny, tak zbavili koruny i Jeho náměstka. Nebo spíše papež se jí zbavuje sám, s katastrofálními následky.
Modlete se za papeže, za obnovu jeho koruny a za jeho návrat na trůn, který náleží Kristovu náměstku. Krize v Církvi pokračuje, zatímco vlci, kterých se Benedikt na počátku svého pontifikátu obával, krouží stále blíž, vzrušeni pachem oběti.

Zdroj: The Remnant

Překlad: D. Grof