29. 11. 2010
Benedikt XVI. v rozhovoru, který je
v délce knihy, má název Světlo světa a byl vydán v němčině, italštině a
angličtině 23. listopadu 2010, poprvé v „jistých případech“ připouští použití
kondomů kvůli snížení rizika nákazy virem AIDS. Tyto mylné poznámky si pro svůj
katastrofální dopad vyžadují vysvětlení a uvedení na pravou míru, protože
způsobují pohoršení a zmatení mezi věřícími – čehož mediální kampaň neopomněla
využít.
- Co Benedikt XVI. řekl
Na otázku: „Říkáte tedy, že se
katolická Církev v zásadě nestaví proti používání kondomů?“, papež podle
autorizovaného anglického překladu původní německé verze odpověděl:
„Samozřejmě, že používání kondomů (Církev) nevidí jako reálné a morální řešení,
ale v tom či onom případě nicméně může být, je-li úmyslem snížit riziko nákazy,
prvním krokem k jinému způsobu, humánnějšímu způsobu prožívání sexuality.“
Aby ilustroval své prohlášení, dává
papež pouze jediný příklad, příklad „mužského prostituta“. Uvažuje tak, že v
tomto konkrétním případě použití kondomu „může být prvním krokem zpět k
odpovědnosti, k obnovení pochopení, že všechno není povolené, a k postoji, že
si člověk nemůže dovolit dělat vše, po čem touží.“
Případ z otázky se tudíž týká
někoho, kdo přestože již páchá ze zištných důvodů skutek v rozporu s
přirozeností, si dá pozor, aby ještě k tomu smrtelně nenakazil svého klienta.
- Co Benedikt XVI. dle svého mluvčího zamýšlel říci
Tyto papežovy poznámky jsou médii a
militantními hnutími chápány ve prospěch antikoncepce jako „revoluce“, „bod
zlomu“ nebo alespoň jako „zlom“ v neměnné církevní nauce o používání
antikoncepce. Proto vatikánský mluvčí P. Federico Lombardi vydal 21. listopadu
vysvětlující komentář, v němž čteme: „papež zvažoval mimořádné okolnosti, kdy
prožívání sexuality představuje skutečnou hrozbu pro život jiného. V takovém
případě papež morálně neospravedlňuje prožívání neuspořádané sexuality, ale
zastává názor, že používání kondomu kvůli snížení nebezpečí nákazy může být
´prvním aktem odpovědnosti´, ´prvním krokem na cestě k humánnější sexualitě´,
spíš než když se kondom nepoužije a druhý člověk je tak vystaven ohrožení
života.“
Je vhodné zde poznamenat, abychom
byli přesní, že papež nehovoří jen o „prvním aktu odpovědnosti“, ale také o
„prvním kroku směrem k morálce“. V podobné linii prohlásil během rozhovoru s
tiskovou agenturou Apcom 31. ledna 2005 kardinál Georges Cottier , který byl za
Jana Pavla II. a na počátku pontifikátu Benedikta XVI. papežským teologem, toto:
„V jistých mimořádných případech – a tím myslím prostředí, kde se šíří drogy
nebo kde vládne velká lidská promiskuita a velká chudoba, jako v jistých
oblastech Afriky a Asie – v těch případech lze považovat používání kondomů za
legitimní.“
Legitimnost používání kondomu, které je považováno za první krok k morálce v jistých případech - to je problém nadnesený papežovými poznámkami v knize Světlo světa.
Legitimnost používání kondomu, které je považováno za první krok k morálce v jistých případech - to je problém nadnesený papežovými poznámkami v knize Světlo světa.
- Co Benedikt XVI. neřekl a co jeho předchůdci vždy
říkali
„Žádná ´indikace´ nebo nutnost
nemohou vnitřně špatné nemorální jednání změnit na jednání morální a
přípustné.“ (Pius XII., Promluva k Italské katolické unii
porodních asistentek, 29. října 1951).
„Avšak žádný důvod ani nejzávažnější
nemůže způsobiti, aby se stalo počestným a přírodě přiměřeným to, co svojí
vnitřní podstatou je proti přírodě.“ (Pius XI., encyklika Casti
Connubii, čl. 55)
Používání kondomu je v rozporu s
přírodou vzhledem k tomu, že odchyluje lidské jednání od jeho přirozeného cíle.
Papež tedy na jasnou novinářovu
otázku: „Říkáte tedy, že se katolická Církev v zásadě nestaví proti používání
kondomů?“ odpovídá tím, že uvádí mimořádnou situaci a nepřipomíná, že Církev je
zásadně vždy proti používání kondomů.
Skutečnost, že používání kondomu je
ze své podstaty nemorálním činem a otázkou smrtelného hříchu je neměnným
tvrzením v tradičním učení Církve, například ve spisech Pia XI. a Pia XII. a
dokonce i dle mínění Benedikta XVI., když novináři, který jej dotazuje, říká:
„Samozřejmě, že používání kondomů (Církev) nevidí jako reálné a morální řešení“.
Nicméně jej papež připouští v „jistých případech“. Ale z hlediska víry je to
nepřípustné. „Žádný důvod“, učí Pius XI. v Casti Connubii (čl. 55), „ani
nejzávažnější nemůže způsobiti, aby se stalo počestným a přírodě přiměřeným to,
co svojí vnitřní podstatou je proti přírodě.“ Pius XII. toto připomíná ve své
promluvě k porodním asistentkám (29. října 1951): „Žádná ´indikace´nebo nutnost
nemohou vnitřně špatné nemorální jednání změnit na jednání morální a
přípustné.“ Svatý Pavel odsoudil názor, že lze konat zlo, aby z něj mohlo
vzejít dobro (viz Římanům 3:8).
Zdá se, že Benedikt XVI. přemýšlí
nad případem mužského prostituta ve shodě s principem „postupující mravnosti“,
který tvrdí, že mají být povoleny jisté méně závažné hříchy, a tím bude
delikvent postupně veden od extrémně závažného hříchu k nezávadnému chování.
Tyto menší hříchy by bezpochyby nebyly mravné, ale skutečnost, že jsou součástí
cesty k mravnosti, by je činila přípustnými. Tato představa je vážným
omylem, protože menší zlo zůstává zlem, ať už naznačuje jakékoliv zlepšení.
Jak učí Pavel VI. v Humanae vitae (čl. 14): „Je zajisté někdy dovoleno
tolerovat menší mravní zlo – aby nedošlo ke zlu většímu, nebo aby bylo dosaženo
většího dobra. Není však ani z nejzávažnějších důvodů dovoleno
konat zlo, aby z něho vzešlo dobro (srovnej Římanům 3:8), tj.
činit předmětem pozitivního úkonu vůle něco, co samotnou svojí povahou
překračuje mravní řád a je proto nedůstojné člověka, i když se to děje s
úmyslem zachovat nebo podpořit dobro jednotlivých osob, rodin nebo
společnosti.“
Tolerovat menší zlo není totéž jako
učinit toto zlo „legitimním“, ani totéž jako zahrnout ho do procesu
„zmravnění“. Humanae vitae (čl. 14) upomíná, že „Je tedy velkým omylem se
domnívat, že manželský styk záměrně učiněný neplodným, a proto vnitřně špatný,
by mohl být ospravedlněn souvislostí s plodnými styky celého manželského
života.“, stejně jako je nutno říci, že je omylem domnívat se, že kondom, který
je sám o sobě vnitřně špatný, by se mohl stát správným tím, že jde u mužského prostituta,
který jej používá, o předpokládanou cestu k mravnosti.
Učení Evangelia, v protikladu k
procesu „odnaučování“ /hříchu – pozn. překl./, který by vedl od „smrtelnějšího“
hříchu ke hříchu, který je „méně smrtelný“, jasně prohlašuje: „Jdi a už nehřeš!“
(Jan 8:11) a nikoliv „jdi a hřeš méně“.
- Co katolíci potřebují z papežových rtů slyšet
Rozhovor v délce knihy zajisté
nemůže být považován za úkon Magisteria /tj. oficiálního učitelského úřadu
Církve/, a fortiori /tím spíše – pozn. překl./, když se odchyluje od
toho, co se učí konečným, neměnným způsobem. Nicméně je faktem, že lékaři a
lékárníci, kteří statečně odmítají předepisovat a rozdávat kondomy a
antikoncepční prostředky kvůli věrnosti ke své katolické víře a morálce, a
všeobecně všechny ty mnohé rodiny věrné tradici, mají naléhavou a prvořadou
potřebu slyšet, že trvalé učení Církve se v průběhu času nemohlo změnit. Oni
všichni očekávají neústupné připomenutí, že přirozený zákon, stejně jako lidská
přirozenost, do níž je tento zákon vštípen, je všeobecně platný.
Ve Světle světa teď nalézáme
prohlášení, které relativizuje učení Humanae vitae tím, že popisuje ty,
kteří jej následují, jako „hluboce přesvědčené menšiny“, jež nabízejí ostatním
„vzrušující příklad k následování“. Jako by encyklika Pavla VI. nastavila
takřka nedosažitelný ideál, o čemž už sama sebe přesvědčila velká většina
biskupů natolik, aby toto učení mohla snadněji postavit pod nádobu – přesně
tam, kam nám Kristus zakazuje „světlo světa“ stavět (Matouš 5:14).
Měly by se požadavky Evangelia stát
bohužel jen výjimkou potvrzující všeobecné pravidlo hédonistického světa, v
němž žijeme? Křesťané se nesmí přizpůsobovat tomuto světu (viz Římanům 12:2),
ale spíše jej musí proměnit jako „kvas v těstě” (viz Matouš 13:33) a dodat mu
příchuť Boží moudrosti jako „sůl země” (Matouš 5:13).
Menzingen, 26. listopadu 2010
Překlad: D. Grof
