sobota 18. října 2014

Papež, kondomy a tradicionalismus (2010)


Papež, kondomy a tradicionalismus (2010)
 
Stuart Chessman
23. listopadu 2010
Je potřeba říci pár slov o tématu, které otřásá světem katolických médií: papežovy komentáře ke kondomům v Seewaldově knize. Nepotřebujeme zde analyzovat smysl papežových prohlášení, do teď to již učinily tisíce jiných. Mám jen několik obecných poznámek. Za prvé, vydání tohoto rozhovoru je očividně součástí koordinované vatikánské iniciativy utlumit konflikt se západními médii, který letos dostoupil vrcholu. Další součástí tohoto úsilí je nová vatikánská iniciativa ohledně zneužívání dětí. Za druhé, rozhovor obsahuje i jiné poznámky, které jsou dokonce ještě zvláštnější než ty, jež se týkají AIDS, a byly zastíněny popraskem okolo kondomů, jako například:
Pozměnil jsem /starobylou velkopáteční modlitbu, abych vyjádřil, že/ Kristus je Spasitelem židů...ale takovým způsobem, že se člověk nemodlí přímo za obrácení židů v misionářském smyslu...
Za třetí, dopad tohoto všeho na „konzervativní katolíky“ je pochopitelně traumatizující. Jen někteří rozporují správnost těchto poznámek. Jiní (jako arcibiskup Chaput nebo Andrea Tornielli) jsou razantnější v kritizování nyní již legendární nekompetentnosti fungování vatikánských komunikačních prostředků (např. špatné překlady, načasování publikování výňatků z knihy, které koliduje s obřadem jmenování kardinálů, naprostá nepřipravenost na následnou mediální bouři).
Doufáme, že zde později budeme moci recenzovat Seewaldovu knihu (v jazyce originálu) a tou dobou budeme schopni říci něco specifičtějšího o věcech, které se vztahují k textu samotnému. Rád bych se však zaměřil na některé jiné body, které si podle mě nezískaly dostatečnou pozornost. Jde o mnohem podstatnější věci, které by měly zajímat každého tradicionalistu.
Souhlasíme s analýzou zesnulého prof. Thomase Molnara, který chápal Druhý vatikánský koncil a období po něm v podstatě jako podrobení se Církve současnému světu a jeho vládcům. Z dřívějších dob máme stejné, byť méně extrémní, příklady: „babylonské zajetí“ avignonských papežů za francouzské monarchie, ustavení Jindřicha VIII. za hlavu anglikánské církve, vítězství bourbonských panovníků nad papežstvím, němečtí biskupové a císař Josef II. okolo roku 1780. Ale současní vládci nejsou aristokracií nebo monarchy, ale „občanskou společností“: tiskem, korporacemi, právními firmami, univerzitami, nátlakovými skupinami atd. Molnar například chápal účast papeže Jana Pavla II. v dřívější knize rozhovorů s italským novinářem jako ztělesnění církevní konformity s očekáváními občanské společnosti.
Je ohromující, že žádný z komentátorů neshledal nepatřičným, že papež Benedikt nejenže poskytl rozhovor novináři, ale používá jej jako prostředek pro potenciální revoluční teologická a mravní vyjádření. Navíc nikdo kromě jednoho nebo dvou vnímavých komentátorů se nezamyslel nad tím, že takovéto poznámky jsou technicky vzato pouze papežovy soukromé názory. Naprostá většina (včetně vatikánského deníku L´Osservatore Romano) je bere tak, jako že stanovují novou normu. Mimo to, usuzujeme-li z doposud publikovaných výňatků, je to tisk, který vytváří agendu a rámec pro diskuzi. Jasnější příklad naprostého podřízení se pokoncilní Církve „občanské společnosti“ si nelze představit.
Kromě toho, pokud si Vatikán myslel, že Seewaldova kniha bude krokem k obnovení míru se silami „občanské společnosti“, dle prvních náznaků se těžce mýlí. Když padla jedna bašta, síly současného světa se jednoduše obrátí k dalšímu objektu. A my se obáváme, že dalším krokem může být obnovený útok proti tradicionalismu a jeho příznivcům. Článek, který se objevil v předních německých novinách může naznačovat, co přijde.
Německý novinář Christian Geyr, který poskytl některé neobyčejně citlivé komentáře k církevním záležitostem během vlády Jana Pavla II., v poslední době začal neúnavně kritizovat papeže Benedikta a Církev. Ve svém článku "Eine goldig verzierte Moral” ve FAZ z 22. 11. 2010 odstartoval prudký útok proti tradicionalistickým katolíkům formou recenze knihy jistého Davida Bergera. Berger, „teolog“ (v německém kontextu často nikdo víc než student nebo učitel tohoto předmětu), se v posledních letech profiloval jako „konzervativní katolík“ a zuřivý nepřítel tradicionalistů – něco jako Mark Shea v USA. Jeho panování jakožto hrdiny „neokatolíků“ náhle skončilo „odhalením“ jeho homosexuálního skandálu, ale jeho společenský status u německých sekulárních médií samozřejmě nabral přesně opačnou dráhu.
Berger a Geyr zjišťují, že tradiční liturgie „má zvláštní přitažlivost pro homosexuály“, což je podle nich paradoxní, protože takováto tradiční liturgická hnutí jsou reprezentována „skupinami, které víc než všechny jiné katolické skupiny odsuzují homosexualitu“. Berger není žádným příznivcem Martina Mosebacha (německý spisovatel, který se vyjadřuje za návrat tradiční latinské mše svaté – pozn. překl.). „Tradicionalismus, vkusně navoněný estéty jako je Martin Mosbach, se mezitím stal společensky přijatelný“ – říká Berger. Berger dále prohlašuje, že „až do dnešní doby prosperující trh s liturgickými rouchy pro tradiční liturgii je z velké části v rukou homosexuálů. Každé kněžské roucho, které vytvořilo 18. a 19. století – od růžového po fialové a vždy ozdobené zlatou nití – se dá mezitím koupit od homosexuálních obchodníků na internetu.“ Ale „homosexuální zjemnělost“, která je „kořenem a zdrojem tradičního katolického kultu“ také vysvětluje „homofóbii“ v takovýchto kruzích. Geyr zjišťuje, že po vydání Seewaldovy knihy už není tato kultura „rezervovanosti a útlaku“ /vůči homosexualitě – pozn. překl./ udržitelná. Uvolnění restrikcí ohledně kondomů je jen prvním krokem v osvobození sexuality v „katolickém fantazijním světě“.
V současné atmosféře tyto poznámky dávají důvod ke znepokojení. Současný vatikánský duch ústupků a naprostá nepředvídatelnost Ratzingerova týmu už zapříčinila, že někteří komentátoři se sympatiemi k tradici vnímají nedávno znovu oživené fámy o dlouho očekávaném vydání prováděcích směrnic k Summorum Pontificum se znepokojením, nikoliv s radostným očekáváním. Uvidíme – možná ještě před koncem roku. Ale vůbec bych nebyl překvapen, kdyby se mezitím objevil obnovený pokus ze strany médií a některých národních biskupských hierarchií zadusit rozvoj tradicionalistického hnutí.
Překlad: D. Grof