Atila Sinke Guimarăes
Kněžský
celibát: bod varu v Německu
4. února 2011 přinesl mnichovský
deník Süddeutsche Zeitung a rádio Deutsche Welle zprávu, že 144
katolických teologů vydalo veřejnou petici za změny v Církvi. Dokument má název
Církev 2011: nutný nový počátek a zabývá se žhavými tématy, jako je
ukončení povinného celibátu a povolení ženatých kněží a svěcení žen.
Judith Könemannová, profesorka
teologie v Mnichově a jedna ze signatářek, poskytla rozhovor o dokumentu tomuto
německému periodiku. Hovořila jménem osmi profesorů, kteří petici sepsali.
Řekla, že ten byl inspirován touhou pomoci při obnově po katastrofálních
důsledcích pedofilního skandálu, který otřásl minulý rok Německem. Tento
skandál snížil důvěryhodnost Církve na nové minimum a došlo ke ztrátě sympatií
ze strany mnoha věřících. Podle Könemannové by mlčení po takovéto krizi vedlo
Církev pouze do hrobu.
Teologové spustili tuto petici a
očekávali, že shromáždí kolem 50 podpisů. Byli překvapeni, když počet dosáhl
čísla 144, což představuje více než třetinu ze 400 německy mluvících
katolických teologů na univerzitách a seminářích v Německu, Rakousku a
Švýcarsku.
Událost na titulní stránku: petice
144 teologů za ukončení kněžského celibátu.
Tento navrhovaný nový počátek je
však otevřený široké diskuzi. Zde jsou hlavní návrhy z dokumentu:
- Navzdory již i tak krajně uvolněné
progresivistické morálce hlásané současnými biskupy v německy mluvících
zemích, je tato pokládaná za „přísnou morálku“, která má být opuštěna;
- Přeceňování manželského stavu a celibátu jako
jediných legitimních životních postojů by mělo skončit, aby se umožnilo do
Církve začlenit páry téhož pohlaví, „které prožívají svou lásku“ a
rozvedené lidi, kteří se znovu oženili nebo vdali;
- Církev by se měla vypořádat s povinným celibátem
kněží a otevřít dveře ženatým kněžím a svěcením žen, aby tak vyřešila
nedostatek kněží;
- Aby se zesílila působnost laiků v Církvi, měli by
mít věřící větší slovo při volbě biskupů a měl by být v Církvi zaveden
demokratičtější proces na všech úrovních.
Je vidět, že těchto osm teologů,
kteří vypracovali petici, následovaní dalšími signatáři, vlastně přijali celou
agendu progresivismu obhajovanou radikálními hnutími jako je Wir sind Kirche
(My jsme Církev).
Poslední velký „výpad“ pocházející
od katolické inteligence a volající po změnách v Církvi byl v roce 1989, kdy
220 teologů podepsalo Kolínskou deklaraci, která žádala v podstatě tytéž
reformy.
Postoj německých biskupů
Tajemník Německé biskupské
konference, Peter Hans Langendorfer, považuje novou petici 144 teologů za
pozitivní znamení. Poznamenal, že témata nadnesená teology jsou po kněžských
pedofilních skandálech, které vyšly minulý rok na světlo, často diskutovanou
záležitostí.
Potvrdil, že iniciativa znamená
první krok k otevřenému dialogu, ačkoliv jsou některé body „v rozporu“ s
převládajícími teologickými názory. Připustil ale, že různá témata potřebují
naléhavě vyjasnění.
Ohlásil také, že biskupové zaujmou k
návrhu oficiální postoj na své příští schůzi (agentura EFE, 4. února 2011).
Staré požadavky Ratzingera a Rahnera
V této konfrontační atmosféře byl
vytažen na světlo jiný zajímavý dokument, který skýtá další látku k přemýšlení.
Je to dopis, na nějž se Süddeutsche Zeitung odvolává, s datem 9. února
1970 adresovaný Německé biskupské konferenci, který byl nedávno publikován
časopisem Pipeline, orgánem Akčního kroužku v Řezně (AKR).
Dopis již v roce 1970 požadoval
ukončení kněžského celibátu a byl kromě jiných podepsán otci Josephem
Ratzingerem, Karlem Rahnerem, Walterem Kasperem a Karlem Lehmanem.
Koncept onoho dopisu byl objeven v
archivu zesnulého teologa Karla Rahnera. Tento nikdy nepublikovaný dopis říká:
„Naše úvahy vedou k potřebě naléhavé revize a odlišného přístupu k pravidlu
celibátu v německé církvi a v univerzální Církvi.“
Dopis z roku 1970 ukazuje Ratzingerovu
aktivní podporu ukončení kněžského celibátu.
Ratzinger a jeho přátelé vyjádřili
své obavy o to, že zachování kněžského celibátu jen sníží počet kandidátů
kněžství a kvalitu těch, kteří do něj vstoupí. Jestliže se biskupové odmítnou
postavit čelem k této otázce, hrozili signatáři, ztratí svou autoritu a
zapříčiní hromadné dezerce z kněžských řad.
Ve skutečnosti nemohlo být toto
hodnocení mylnější. V podstatě k léčbě nemoci nabízí podávání většího množství
téhož viru, který ji způsobil. Hromadné dezerce z řad světského i náboženského
duchovenstva začaly kvůli koncilu a byly zapříčiněny přizpůsobováním se
současnému světu a nikoliv kvůli pravidlu celibátu.
Toto řešení Rahnera, Ratzingera a
spol. mi připomíná epizodu z římských dějin:
Když Agrippina, proradná žena císaře
Claudia, plánovala jeho smrt, aby se její zkažený syn Nero dostal na trůn,
spikla se se svým lékařem, který podal Claudiovi otrávené jídlo. Plán se jim
podařil. Claudius snědl vše, co mu připravili, a skoro zemřel, ale pak začal
vykazovat známky zotavení.
Prohnaná Agrippina a její komplic
měli připraveno po ruce další opatření. Medicínská praxe té doby přikazovala,
že při prvních známkách otravy se oběti otevřela ústa a lechtali ji pírkem v
hrdle, aby vyvrhla vše, co pozřela. Z tohoto důvodu měli císařovna a její
napomahač pírko napuštěné silnou dávkou jedu, který byl dle očekávání vsunut do
Claudiova hrdla jako by aplikovali předepsanou léčbu... Každý z přítomných si
myslel, že se pokoušejí zachránit císaře. Takto zemřel Claudius a její milovaný
Nero se stal císařem.
Souhlasím s onou starobylou římskou
léčbou: Dnes by bylo pro Církev skutečnou léčbou donutit ji vyvrhnout každičký
kousek otráveného jídla, které jí progresivismus naservíroval. Pak může
katolická Církev zotavit své zdraví, v jakém bylo před Druhým vatikánským
koncilem a pohnout se k opravdu novému počátku, ke kralování Panny Marie.
V každém případě je užitečné vědět,
co P. Ratzinger, dnešní papež, požadoval v roce 1970. Nyní má ten, který
několikrát opakoval, že se nezměnil (viz doplněk níže), všechnu potřebnou moc k
naplnění této agendy.
Byl tento nový dokument podepsaný
144 teology vytvořen jako část plánu, který dá Benediktu XVI. záminku k
ukončení celibátu duchovních? Kdo může takovou možnost vyloučit? Počkejme,
dívejme se a uvidíme. Mějme na paměti, že v průběhu tohoto roku má papež
naplánovanou návštěvu Německa.
***
Doplněk
Foto: časopis 30 Días, červenec 1990
P. Joseph Ratzinger (nahoře
vpravo) dostává instruktáž od svého učitele, progresivistického teologa
Karla Rahnera.
Kdyby kdokoliv zpochybňoval
příslušnost kardinála Josepha Ratzingera k progresivistickému proudu, může si
nalézt, že to on sám připustil v rozhovoru s novinářem Vittoriem Messorim,
který jej nazývá „uvážlivým progresivistou“.
Messori poukazuje na Ratzingera jako
„jednoho ze zakladatelů časopisu Concilium, shromaždiště
progresivistického křídla teologie“.
„Vaše Eminence, bylo toto zapojení
se v Concilium hříchem mládí?“, zeptal jsem se jej, abych ho
popíchl.
„´Naprosto ne,´ odpověděl. ´Já jsem
se nezměnil, oni se změnili.´“
(Rapporto sulla Fede - Vittorio
Messori a coloquio con Joseph Ratzinger, Rome:Paoline, 1985, str. 14).
Zdroj:
Tradition in Action
Překlad: D. Grof
