Pius, biskup,
služebník služebníků
Božích.
Na věčnou památku.
Jakmile jsme byli uvedeni do čela apoštolského úřadu,
napnuli jsme pro něj rádi ducha a naše síly a zaměřili jsme všechny myšlenky k
udržení ryzího církevního ritu. To jsme se snažili učinit za pomoci samého Boha
a veškerým vynaloženým úsilím. Když jsme museli mezi jinými dekrety posvátného
Tridentského koncilu učinit usnesení o vydání a nápravě posvátných knih
katechismu, misálu a breviáře a když již byl s pomocí Boží vydán
katechismus ke vzdělání lidu a breviář upraven ke vzdávání chvály Bohu, aby se
misál shodoval s breviářem (protože je velmi nutné, aby byl v Boží církvi jeden
způsob uctívání žalmů, jeden ritus sloužení mše), zdá se již nezbytné, abychom
co nejdříve uvažovali, co by v tomto směru ještě zbývalo učinit, totiž vydat
samotný misál. Proto jsme uznali za vhodné svěřit tento obtížný úkol vybraným
učeným mužům; ti pak pečlivě všechno srovnali se starými kodexy naší Vatikánské
knihovny a s jinými odevšad shromážděnými, opravenými a neporušenými kodexy; a
taktéž s vážnými spisy starých osvědčených autorů, kteří Nám zanechali památky
o posvátné zvyklosti svých obřadů a uvedli v původní stav tentýž misál a ritus
podle dávné normy svatých Otců. Aby z toho záměru a započaté práce sklízeli
ovoce všichni, přikázali jsme po zralé úvaze v Římě vytisknout misál a
vytištěný vydat; totiž proto, aby kněží věděli, jakých modliteb mají užívat,
jaké mají napříště zachovávat rity a jaké ceremonie při sloužení mší, aby to
pak bylo odkázáno svatou církví římskou, matkou a učitelkou všech ostatních
místních církví, všichni si všude oblíbili a zachovávali, ano napříště po
budoucí věčné časy ve všech kostelech patriarchálních provincií křesťanského
světa, v kostelech katedrálních, kolegiálních i farních, světských i
klášterních jakéhokoliv řádu, jak mužských tak ženských, též řádů rytířských, v
kostelech nebo kaplích bez zprávy, v nichž řádová zpívaná mše s chórem nebo
tichá se má obyčejně sloužit, nebo se musí sloužit podle ritu římské církve,
jinak se zpívá nebo čte podle formuláře námi vydaného misálu, byť by tyto kostely
byly jakýmkoliv způsobem vyňaty, omilostněny Apoštolkou stolicí, zvykem,
privilegiem, také přísahou, apoštolským stvrzením, nebo obdařeny jakýmikoli
jinými fakultami; ledaže by od samého začátku zřízení byla (mše) schválena
Apoštolskou stolicí buď samotným zřízením nebo zvykem, který by byl v týchž
kostelech zachováván nepřetržitě alespoň dvě stě let. Těm nijak neodnímáme ani
zmíněné ustanovení, ani zvyk sloužení mše. Kdyby se jim více
zamlouval tento misál, o nějž jsme se starali aby byl vydán, svolujeme,
aby se souhlasem biskupa, preláta a celé kapituly, aniž by jim v tom kdo
bránil, podle něho mohli sloužit mše. Všem pak ostatním zmíněným kostelům
odnímáme užívání těch misálů a stanovíme a nařizujeme tímto navždy platným
ustanovením, aby pod trestem naší nevole úplně a zcela byly odloženy misály a k
tomu misálu námi nedávno vydaného nesmělo být nikdy nic přidáno, ubráno, tím
spíše měněno. Nařizujeme, a to přísně všem i jednotlivým patriarchům řečených
kostelů, administrátorům a osobám honosícím se jakoukoliv církevní hodností,
byť by to byli kardinálové svaté církve římské nebo jakéhokoli jiného stupně a
předního místa, nařizujeme jim mocí svaté poslušnosti, aby se napříště zcela
vzdali všech ostatních způsobů a ritů podle jiných misálů jakkoli starobylých,
které se dosud obvykle zachovávaly, a zcela je odložili a zpívali i četli podle
ritu a způsobu a normy, která se tímto misálem námi nyní podává a
nechť také při sloužení mše se neodvažují přidávat nebo předčítat jiné
ceremonie nebo modlitby, než jak je obsahuje tento náš misál. A tak, aby mohli
a směli tohoto misálu svobodně a právem užívat při zpívané nebo čtené mši
v kterémkoli kostele a bez výčitek svědomí, bez hrozeb nějakými tresty,
odsuzováním a zákazy, svou apoštolskou mocí a to navždy povolujeme.
Ani vysocí hodnostáři, administrátoři, kanovníci, kaplani a jiní kněží světští
nebo jakéhokoliv řádu jakýmkoliv jménem nazývaní, nemohou být vázáni sloužit
mši jinak, než jak je námi stanoveno.
A nikdy nemohou být kýmkoliv donuceni a dohnáni ke
změně tohoto misálu, ani přítomná listina nemůže být nikdy odvolána nebo
zmírněna, nýbrž zároveň ustanovujeme a prohlašujeme, aby ve své síle byla vždy
trvalá a platná.
Tomu nejsou na překážku předpoklady, ustanovení a
apoštolská nařízení, ani obecná nebo zvláštní ustanovení vydaná na
provinciálních a synodálních shromážděních, ani zvyklost řečených
kostelů utužená odnepaměti dlouhotrvajícím ustanovením, ne však starším než dvě
stě let, ani jakákoli opačná ustanovení a zvyklosti.
Chceme však a s touž autoritou rozhodujeme, aby po
vydání této konstituce a misálu kněží, kteří jsou v římské kurii, byli vázáni
zpívat a číst podle něho mši za jeden měsíc, kteří sídlí až po hory, po třech
měsících, kteří za horami, po šesti měsících, nebo jakmile jim bude tento misál
předložen na prodej.
Aby zůstal všude ve světě neporušen a
uchráněn, bez písařských chyb a omylů, všem tiskařům (vydavatelům), kteří jsou
na našem území a na území Svaté římské církve, které nám přímo nebo nepřímo
podléhá s tím, že ipso facto ztratí knihy a musí zaplatit sto zlatých dukátů
Apoštolské komoře; ostatním však, kteří sídlí v kterékoli
části světa, pod trestem exkomunikace latae sententiae a jinými
tresty podle našeho rozhodnutí apoštolskou autoritou a zněním této listiny
obdobně zakazujeme, aby se žádným způsobem neodvažovali a netroufali si
tisknout, vystavovat na prodej ani přijímat exemplář misálu bez našeho
povolení, nebo bez zvláštního povolení Apoštolského komisaře, kterého v těchto
krajinách k tomu ustanovíme, nebude-li dříve týž tiskař přesvědčen, že komisař
srovnal exemplář misálu, z něhož musí tiskař přijmout normu k tisku
ostatních misálů, s misálem vytištěným v Římě podle velké imprese a že se
exemplář misálu s ním shoduje a v ničem neliší.
Avšak protože by bylo nesnadné dopravit tuto listinu
do všech krajů křesťanského světa a seznámit s ní všechny co nejdříve,
nařizujeme, aby podle zvyku byla uveřejněna a přibita na dveřích baziliky
Knížete apoštolů, Apoštolské kanceláře a na sloupu na poli Flory a
aby i vytištěné exempláře téže listiny měli všude na světě stejnou zcela
nepochybnou hodnověrnost jako listiny podepsané rukou nějakého veřejného notáře
a jako listiny opatřené pečetí osoby ustanovené do církevní hodnosti,
hodnověrnost, kterou mají předložené listiny, jsou-li ukázány nebo vydány.
Tedy vůbec nikdo z lidí nesmí zrušit tuto stránku
našeho povolení, ustanovení, nařízení, rozkazu, koncese, dovolení, prohlášení
vůle, rozhodnutí a zadržení (zákazu), ani se jí v nerozvážné opovážlivosti
protivit. Jestliže by se však někdo odvážil zkusit to, nechť ví, že ho stihne
hněv všemohoucího Boha a jeho apoštolů Petra a Pavla.
Dáno v Římě u sv. Petra roku Vtělení Páně 1570, 13.
července, pátého roku Našeho pontifikátu.
Caesar Glorierius
H. Cumin
Roku od narození Páně 1570, pátého roku pontifikátu v
Kristu nejsvětějšího otce a pána našeho Pia V., z
Boží prozřetelnosti papeže, jsme listinu, vyhlášenou 13. července
opsali a 19. července uveřejnili a přibili na dveřích baziliky Knížete apoštolů, Apoštolské
kanceláře a na sloupu na poli Flory, jak je zvykem, my, Joannes Andreas
Rogerius a Filibertus Capius Cursores.
Scipio de Octavianis, magister Cursorum
(Missale Romanum, editio XIX iuxta typicam Vaticana
Ratisbone (1936), str. 5 - 7
