Deklarace proti Assisi z roku 1986

Deklarace proti Assisi z roku 1986

vyhlášená arcibiskupem Lefébvrem a biskupem de Castro Mayerem,

navazující na událost, kdy papež Jan Pavel II. navštívil synagogu, a na náboženský kongres v Assisi.

Řím se nás dotázal, zda máme při příležitosti náboženského kongresu v Assisi v úmyslu vyhlásit náš rozchod s Vatikánem.

My si myslíme, že otázka by spíše měla znít takto: Věříte a máte v úmyslu vyhlásit, že kongres v Assisi završuje rozchod římských autorit s katolickou Církví?

Protože toto je otázka, která zaměstnává ty, kdo stále zůstávají katolíky.

Assisi I v roce 1986 – pohoršlivá událost, která podnítila Deklaraci.

Opravdu je jasné, že od Druhého vatikánského koncilu papež a biskupové se víc a víc odchylují od svých předchůdců.

Vše, co Církev vykonala v minulých stoletích, aby ochránila víru, a vše, co vykonali misionáři při jejím šíření, dokonce až k mučednictví, je od nynějška považováno za chybu, kterou Církev musí přiznat a požádat o její prominutí.

Postoj jedenácti papežů, kteří od roku 1789 do roku 1958 v oficiálních dokumentech odsuzovali liberální revoluci, je považován za „nedostatek pochopení křesťanského ducha, který podnítil revoluci“.

Proto nás naprostý obrat Říma o 180 stupňů od Druhého vatikánského koncilu nutí opakovat slova Našeho Pána těm, kteří Jej přišli zatknout: „Toto je vaše hodina, vláda tmy." (Lukáš 22:52-53)

Arcibiskup Lefébvre (vlevo) kráčí s biskupem de Castro Mayerem chodbou semináře v Écônu.

Přijetím liberálního náboženství protestantismu a revoluce, naturalistických principů J. J. Rousseaua, ateistických svobod Deklarace práv člověka, principu lidské důstojnosti už bez jakéhokoliv vztahu k pravdě a morální důstojnosti, se římské autority otočily zády ke svým předchůdcům a rozešly se s katolickou Církví a vložily se do služby ničitelů křesťanství a univerzálního království našeho Pána Ježíše Krista.

Současné činy Jana Pavla II. a národních episkopátů rok za rokem názorně ukazují tuto radikální změnu v koncepci víry, Církve, kněžství, světa a spásy skrze milost.

Vrchol tohoto rozkolu s předešlým učitelským úřadem Církve se, po předešlé návštěvě synagogy, odehrál v Assisi. Veřejný hřích proti jednomu, pravému Bohu, proti Vtělenému Slovu a Jeho Církvi nutí člověka chvět se hrůzou: Jan Pavel povzbuzuje falešná náboženství, aby se modlila ke svým falešným bohům – to je bezprecedentní a nesmírné pohoršení.

Můžeme si zde připomenout naši Deklaraci z 21. listopadu 1974, která je relevantnější víc, než kdy jindy.

Proto my, kteří nerozborně lneme ke katolické a římské Církvi všech časů, máme povinnost všímat si, že toto modernistické a liberální náboženství současného a koncilního Říma se samo stále vzdaluje od nás, kdož vyznáváme katolickou víru jedenácti papežů, kteří odsoudili toto falešné náboženství.

Rozkol nepřichází od nás, ale od Pavla VI. a Jana Pavla II., kteří se rozešli se svými předchůdci.

Toto odmítnutí celé minulosti Církve těmito dvěma papeži a biskupy, kteří je napodobují, je nepochopitelná neúcta k těm, kteří zůstávají katolíky věrnými dvaceti stoletím téže víry.

Považujeme tudíž za neplatné vše inspirované tímto duchem odmítání minulosti: všechny pokoncilní reformy a všechny činy Říma provedené v této neúctě.

Spoléháme se na milost Boží a podporu Panny Marie Nejvěrnější, všech mučedníků, všech papežů do koncilu a všech svatých zakladatelů a zakladatelek rozjímavých a misijních řádů, že nám přijdou ku pomoci při obnově Církve skrze integrální věrnost tradici.

Buenos Aires, 2. prosince 1986

Jeho Excelence Arcibiskup Marcel Lefébvre
arcibiskup-biskup tulský

Jeho Excelence biskup Antonio de Castro Mayer
Emeritní biskup z Campos
S naprostým souhlasem s touto Deklarací.

Zdroj: SSPX Asia

Překlad: D. Grof